Anthony

Z množství podobných dokumentů k tomuto tématu, které jsem viděl, jeden z těch zajímavějších - potěší absence mluvících hlav (žádní historici, pamětníci - jen archivní záběry). Zcela nevhodná je doprovodná hudba.

Mám rád katastrofické filmy. Film mě často dokáže uspokojit čistě útokem na první signální tím, že mi nabídne strhující záběry, kde něco vybuchuje nebo se něco bortí. Při letmém pohledu na to, o čem vypráví film 2012, jsem byl v očekávání skvělé podívané. Přestože se v tomto novém počinu Rolanda Emmericha mnoho velkolepě destruktivních scén objevuje, jsem spíš z výsledku zklamán. Kromě úžasných výbuchů potřebuji také hrdiny, o které se mohu bát, příběh nebo aspoň nástih příběhu, který mě strhne a není za hranicí parodie. Tento film hranice parodie překračuje většinu své hrací doby. Abych byl dobře pochopen: nehledám ve filmech podobného ražení nutně logiku, pravděpodobnost a nevadí mi jestli se dozvím, že nevídané katastrofy vyvolalo cosi jako zmutovaná neutrina. Problém je v tom, že kdykoli nějaká postava otevře pusu, je to jako z filmu bratří Zuckerů z osmdesátých let. Říct, že se tu lidé chovají nesmyslně, je ještě hodně slabé. Většině postav jsem vlastně přál, aby umřely co nejrychleji a já už je nemusel poslouchat. Všechny ty různé nablblé loučící telefonáty mi už lezly krkem. A akční scény - jsem opravdu velkolepé (za to ty dvě hvězdy), ale - jednak jich není tolik, film je příliš dlouhý a většinu doby tak právě různí nezajímaví lidé plácají kraviny a jednak jejich přemrštěnost je tak velká že je to dost na škodu. Kdyby Emmerich trochu ubral plyn, ještě by mě to mohlo strhbnout, ale takto... Jeden příklad: mám velmi rád destrukční scénu v Dnu nezávislosti, jak vybuchují mrakodrapy, auta létají kolem, letadlo odletí na poslední chvíli a pak je tam pes, který na poslední chvíli skočí do bezpečí - ten psí závěr této scény ve mně vyvolal úsměv a bral jsem to snad za vědomé pobavení od režiséra. Teď o tom pochybuju. Scéna několikanásobně utíkající rodiny Johna Cusacka (auto, letadýlko, další auto, letadlo) je jako ta přemrštěná scéna se psem z nezávislého dne natažená na dvacet minut. A když už jsou meze, kdy se člověk o hrdiny bojí a kdy se už směje stupidnosti toho, co se před ním odehrává, překročeny po třicáté, člověk už to nemůže brát vážně ani trochu, čímž ztratí celé ty úžasně vypadající scény na zajímavosti. A závěr je moc dlouhý, bez napětí, když už jsme předtím viděli velkolepé scény bortících se kontinentů, tak poslední půlhodina je vlastně nicotná záležitost uvnitř zaplavovaných chodeb. Podobně do ztracena třeba vycházel i Den poté, úžasné efekty ze začátku (tornáda, vlny, zamrzlý vrtulník), aby byl pak závěr zcela o ničem - o putovaní zasněženou plání. A hudba Haralda Klosera je zcela průměrná, škoda, že už dávno Emmerich nedělá s Davidem Arnoldem.

Film není ani příliš komedie ani romantický to především. Spíš by se o něm dalo mluvit jako o "vztahovém" filmu. Láska je tu jak pozitivní element, který nabíjí energií a dává člověku pocit, že vše je úžasné, tak negativní, který naopak může hodně bolet. Historie jednoho vztahu, kde se krásné momenty střídají na přeskáčku s depresí, je podána velmi zajímavě - nechronologicky. Jako když se člověk ohlíží zpět a znovu dokola se vrací k tomu co bylo: nejsou to souvislé vzpomínky v čase, ale momenty, které se nahodile cpou člověku zas a znovu do hlavy. Objevuje se tu spousta moc pěkných filmařských nápadů: cesta městem po první milování nebo srovnání očekávaného a skutečného patří k tomu nejlepšímu. Navíc oba hlavní představitelé skvěle hrají, především Joseph Gordon-Levitt je vyloženě vynikající.

Hodnoceno po zhlédnutí první série. U prvních dílů byl můj dojem spíš rozpačitý, v druhé půlce se to vylepšilo. Samotné téma "mozkové aneurysma" mi hlavně ze začátku celkem vadilo. Případy, které právníci řešili, mě zaujaly, ale všechna ta vidění a trapné situace kolem nich mě spíš otravovaly. Naštěstí v posledních dílech to začalo hrát smysluplnější roli, než jen, že podle vizí jde hrdina někoho zastupovat. Hlavní hrdina v podání J.L.Millera je dostatečně zajímavý a sympatický, byl jsem velmi rád za svého oblíbence V.Grabera (Alias, Titanic), naopak mě neskutečně štvala postava černošské asistenky.

Výborný seriál z amerických dějin představuje druhého prezidenta USA, jehož jméno dnes asi není tak slavné jako Jeffersona nebo Franklina, přesto právě on měl stěžejní roli v událostech konce 18.století, kdy USA získaly nezávislost. Vynikající jsou herecké výkony všech zúčastněných, předevších Paul Giamatti v titulní úloze je dokonalý, ale i Tom Wilkinson jako Franklin, Laura Linney jako Adamsova žena nebo Stephen Dillane coby Jefferson jsou skvělí. Nejraději mám druhý díl, kdy se vyhlašuje nezávislost a pracuje se na Deklaraci o nezávislosti - scéna, kdy se Franklin, Jefferson a Adams baví o tomto dokumentu, patří k mým nejoblíbenějším. Je vidět snaha tvůrců o co největší přesnost, což dokazuje pečlivě volená výprava, ale třeba i scény, v nichž se provádí jistá lékařská operace apod. Mých pět hvězd je možná dáno i mým velkým zájmem o historii, ale třeba pro srovnání jiný seriál HBO Tudorovci jsem byl schopen zkouknout nejvýš jednu série a už mě přestal bavit. Je to dáno jednak volbou tématu - je mi větším potěšením sledovat moudré muže při boji za svá práva než náladového neustále řvoucího panovníka, a jednak je to dáno tím, že John Adams má svých sedm dílů a nepotřebuje se roztahovat na několik dlouhých sérií. To umožňuje tvůrcům vybrat skutečně nejzajímavější okamžiky a neukazovat každý otravný detail jeho života jako tomu bylo u Tudorovců. Mimochodem hudba Roba Lanea je výborná, především úvodní znělka.

Dokonalost sama

Film se rozhodně nevyrovná nejlepším španělským hororům / thrillerům jako Orfanato, jako na jedno zkouknutí vcelku ujde. Chlapec v hlavní roli hraje dobře, i když se po něm nechce nic moc jiného než předvádět různé stupně vyděšení. Většina stopáže je založena na běhání po lese v noci a na tom, že se cosi neznatelně mihne ve světle baterky - jako jedna scéna působivé, ale tady už toho bylo moc. Samotná zápletka přitažená za vlasy, ale v rámci podobných typů filmů nemyslím, že by ta přitaženost nějak výrazně vybočovala ze standardu. Osobně jsem se díval na film kvůli hudbě mladé španělské soundtrackářské naděje Fernanda Velázqueze (Orfanato) a ta se mi líbila opět velmi.

Clint je výjimečná osobnost. Natočit v jednom roce dva úžasné filmy: Výměnu a Gran Torino, navíc v takovém věku, to je neuvěřitelný výkon. Jako u jiných posledních Clintových filmů i zde se vše opírá o velmi silný a působivý příběh, s nímž režisér zachází nanejvýš citlivě, až jakoby s chladným odstupem - rozhodně netlačí na pilu, aby z diváků dostal více emocí. Skvěle vybraní herci předvádí koncentrované výkony, to jak ti známí (Jolie, Malkovich), tak ti zcela neznámí (např. velmi dobrý výběr dětských rolí).

Celkem velké překvapení, neznámý režisér, produkce Luca Bessona je poslední dobou spíše varováním než lákadlem, neoriginální téma a přesto: výsledkem je výborný akční film. Moc se mi líbila postava Liama Neesona, která celý film táhne dopředu. Právě jeho nesmírně efektivní chování bylo to, co mě fascinovalo. Člověk, který ví, že nemá čas a proto jde za cílem velmi úsporně, s ničím se nemaže, protože má prostě jen těch 96 hodin. Chová se vlastně stejně jako Jason Bourne - moje nejoblíbenější postava poslední doby. Akčních scény jsou mistrovské, zamrzí jen, že jsou vždy tak krátké, což bylo u Bourna taky a je to logické, když je je hrdina úsporný a efektivní, tak nemůže akce trvat dlouhé minuty.

Začátek je zvláštní. Jak nehoda v prvních minutách, tak srážka s učitelem mi přišla taková okatě samoúčelná, aby se hrdina dostal do situace, kdy se nemůže hnout z domu. Ale jak se film rozjíždí a přichází na řadu samotné téma sledování, začalo se mi to dost líbit. Dost zajímavé je kombinování thrilleru o sériovém vrahovi a teen komedie a tato kombinace docela překvapivě velmi dobře funguje dohromady. A Shia je sympaťák, který umí hrát. Příjemná věc.