*pergel*

Film přivádí do úzkých a to důsledně. Sevřeně sledujete obrazovku, než dojde k implozi. Skutečně jsem měl pocit, že se ve mě něco trhá. Oproti Mulholland Drive je Lost Highway méně barevná, o něco méně zamotaná a mnohem skutečnější. Schizofrenie propojená s dalšími démony je zobrazena dokonale, dokonce o ní během snímku ani netušíte.. Mystery man ji skvěle prezentuje a dělá tak čest svému jménu. Přičtěte skvělou kameru a snad nejlepší soundtrack, co jsem slyšel (a slýchávám stále:)) a je tu film, který se řadí mezi ty nejlepší.

Film začíná ve stylu mechanického pomeranče, brutálně. Postupně však na povrch prosakují jeho psychologické aspekty. Nedá se říci, že by postavy procházely vývojem, spíš se mění podmínky kterým charaktery musí čelit a vy cítíte, že jejich reakce jsou jednoduše nutné. Zvláště u Handa (jednoznačně nejlepší Russellův výkon). Tedy, pokud můžete. K celistvému prožitku tohoto díla je potřebná identifikace a té není v tomto případě schopen každý. Pokud jste v sobě někdy cítili alespoň odlesk extrémního idealismu, film vás osloví. Oproti filmům z podobného prostředí (American history X), vyniká RS absencí moralizujících klišé, které povětšinou sráží stupeň imprese o kategorii dolů. O téma pravicového extremismu se už nějakou dobu zajímám a tak mohu říct, že neonacisté bývají organizováni na zcela jiném principu, stejně jako jejich postupy - přebývání ve squatu, či "oslava" ve vykrádaném domě jsou jen těžko představitelné, ale Romper Stomper není dokumentem. Je to jeden z nejpůsobivějších snímků, které jsem měl tu čest zhlédnout.