Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (1 181)

plakát

Pašerák (2018) 

Clint je nezmar a člověk by ho mohl sledovat, i když by byl celý film o květináři. Pašerákovi ale chybí víc napínavých nebo dramatických momentů. Zachraňuje to až finále.

plakát

Vox Lux (2018) 

Označovat se za portrét 21. století je značně odvážné. Nakonec to pro mě ale srazilo nudné koncertní finále, jinak to bylo poutavý, ale ne nijak originální pohled do hudebního showbyznysu.

plakát

U brány věčnosti (2018) 

Auch. Když se nějaký tvůrce pouští do známé látky, mohl by si ujasnit, proč a jak ji interpretuje. U brány věčnosti selhává skoro ve všem, ať už jde o nekoncepční roztřesenou kameru, mnohdy nekvalitní filmový materiál nebo obyčejný životopisný syžet. Drzé mi od tvůrců přijde, že předkládají jako verzi Vincentovy smrti vraždu, i když je to stále alternativní verze a stále se v odborných kruzích kloní k sebevraždě. Tuto nejistotu mnohem lépe zachytil S Láskou Vincent, kde to bylo součástí kvazidetektivního pátrání a názory na vraždu/sebevraždu se lišily podle toho, kdo názor zastával. Podobně z nepochopitelného důvodu film zařadí nález údajných van Goghových skic, což je další nepotvrzená věc, navíc pro vnitřní stavbu příběhu zcela podružná.

plakát

Vice (2018) 

McKayův odklon od standardní komedie pokračuje, tentokrát se místo ekonomie věnuje politice, ale už to nemá ten správný říz. Jednak tím, že daleko víc převažuje drama nad vtipem, čímž se jako režisér už zcela posouvá do jemu cizích vod, ale i časovým ukotvením. Vice, jak název napovídá, by mohl být působivější, kdyby se zaměřil skutečně na éru Cheneyho viceprezidentství, ale místo toho sledujeme v podstatě lineární životopis pohybující se v rozmezí půlstoletí, což efekt rozmělňuje. Ale Christian Bale se v ústřední roli neuvěřitelně ztrácí.

plakát

Jan Palach (2018) 

Místy jsem nevěděl, jestli je film o Palachovi, nebo o Lassie...

plakát

Mary Poppins se vrací (2018) 

Jasně, banky a bankéři byli přítomní už v první Mary Poppins, ale tady se z toho stává téměř učebnice finanční gramotnosti, která varuje před lehkovážnými půjčkami, zástavou domu, nesplácením a také neopatrným zacházením s dokumenty, které prokazují vlastnictví akcií (na druhé straně závěrečné vyústění je hotové finanční deus ex machina, kterému se v době dnešních úroků i se zohledněním toho, co se dělo na konci první Mary Poppins, nechce věřit). A tímhle vším včetně trudnomyslné atmosféry kvůli smrti matky těžkne film, který by měl rozdávat radost. Emily Bluntová, která je skvělou Mary Poppins, protože jí dává trochu jiný odstín, to nespasí, stejně jako Rob Marshall, který už zřejmě zapomněl, jak dát muzikálovým číslům šťávu (od Chicaga už holt uplynulo hodně vody).

plakát

Paddington 2 (2017) 

Tvůrci vyřešili problém s drhnoucí kriminální zápletkou jedničky, ve dvojce je mnohem ladněji spojená s příběhem. A k tomu dodali po Grandhotelu Budapešť svůj svérázný (a výsostně zábavný) pohled na vězeňský život.

plakát

Tísňové volání (2018) 

Kdyby chování Asgera Holma více odpovídalo snaze o bezprostřední a věrohodný obraz fungování tísňových linek a policie, bylo by to na pět.

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Akce je skvělá, honička v Pařiži i odpočet v Kašmíru jsou zábavné, přehledné a napínavé, ale všechno ostatní včetně příběhu, zápletek a vážnosti (Angela Bassett tím pohled snad přímo vraždí) to sráží na úroveň nešikovné hlouposti. Obzvlášť začátek dává najevo, že McQuarrie (asi podobně jako Rian Johnson) je přeceňovaný režisér, který ale není autorem s nápaditou a komplexní vizí. S Temným rytířem, prosím, nesrovnávat.

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Nejzbytečnější příspěvek ságy a lajdácký film. Komorní přístup by nebyl na škodu, kdyby ho doprovázel dostatečně silný a smysluplný příběh. Navíc místo toho, aby se stěžejní body Hanova životopisu organicky vpíjely do příběhu, dějí se spíš mimovolně, v závěru skoro jako potitulková scéna. Vizuálně mdlé a bez energie.