U brány věčnosti

Další typicky přeumělkovaná verze příběhu Vincenta van Gogha, kde sice musím uznat, že Willem Dafoe se do hlavní role hodil naprosto perfektně, ale celkově se opět jedná o dalšího zástupce filmů, který přehnaně tlačí na uměleckou linku. Scénáristé se evidentně tolik nepředřeli a není čeho by se dalo chytit. Rozhodně se nejedná o film pro masy a já osobně jsem se s ním do nálady netrefil. Pár let zpátky Loving Vincent naproti tomu nabídlo neskutečný vizuál ve formě rozpohybovaného plátna ve stylu výše zmíněného známého malíře. (25.02.2019)

Další z meditací nad Vicentem van Goghem. Ne přímá, zprostředkovaná jiným malířem, Julianem Schnabelem, ale i Willemem Dafoem, bez něhož by veškerá drobnokresba mohla přijít vniveč. Rozvažovat o van Goghovi (ale i jiných, kteří nevzali svůj osud do rukou, ale vzali ho z ruky - Vincent tvrdí, že z boží), a jeho obrazech, které se rozutekly do světa jako nezvedené děti, je jako uvažovat o části (nevelké) sebe sama. Van Gogh, podobně snad i Franz Kafka (nebo Jimmi Hendrix), tvořili vlastní světy, protože nedovedli jinak, protože když malovali nebo psali nebo hráli, nemuseli myslet (viz jeden z filmových dialogů) na svět, do kterého byli vrženi, a o jehož pochopení - za svůj krátký život - nepříliš úspěšně usilovali. Jejich nepragmatičnost a jejich pozdější (bohužel posmrtná) sláva nám budiž alespoň vztyčeným malíčkem v našem bonvivánství a dlouhověkostí. (09.08.2019)

Auch. Když se nějaký tvůrce pouští do známé látky, mohl by si ujasnit, proč a jak ji interpretuje. U brány věčnosti selhává skoro ve všem, ať už jde o nekoncepční roztřesenou kameru, mnohdy nekvalitní filmový materiál nebo obyčejný životopisný syžet. Drzé mi od tvůrců přijde, že předkládají jako verzi Vincentovy smrti vraždu, i když je to stále alternativní verze a stále se v odborných kruzích kloní k sebevraždě. Tuto nejistotu mnohem lépe zachytil S Láskou Vincent, kde to bylo součástí kvazidetektivního pátrání a názory na vraždu/sebevraždu se lišily podle toho, kdo názor zastával. Podobně z nepochopitelného důvodu film zařadí nález údajných van Goghových skic, což je další nepotvrzená věc, navíc pro vnitřní stavbu příběhu zcela podružná. (31.03.2019)

Treba uznať, že Willem Dafoe to zahral bravúrne, priam až hypnoticky. Tie jeho posedenia pred lekárom, keď so skrčenými ramenami odpovedá na otázky... no paráda. Avšak treba uznať, že typovo sa sem vonkoncom nehodil. Vincent van Gogh zomrel keď mal 37, a tu vo filme pôsobil ako vyžitý šesťdesiatnik (logicky), čo nezodpovedá ale realite a dosť to rušilo celkový dojem. Tiež som si nie moc istý, či sa toľko prechádzal po poliach s roztiahnutými rukami... no ale umelecký dojem to má, uznávam. A k tomu veľa dobrých úvah. Ten záver mi ale prišiel dosť odfláknutý. Napríklad som vôbec nepochopil, prečo bol strelený do brucha, keď bol strelený do hrudníka. Navyše vôbec nie je isté, že to urobili tí výrastkovia, šušká sa o samovražde (a tá je asi najpravdepodobnejšia). Inak vo filme odznela krásna myšlienka - "asi som sa nenarodil ako maliar pre túto generáciu ľudí, ale pre tie budúce"... Keby tak chudák vedel aká veľká pravda to je. Za života pomaly nemal čo do úst vložiť (bez brata by asi zomrel od hladu) a po smrti jeden z najoceňovanejších maliarov na svete. A vôbec, ani neviem, či sa ten jeho rekord za jeden vydražený obraz v hodnote cca 82 mil. USD už prekonal. Asi ešte nie. Škoda, že sa jeho slávy nedožil aspoň jeho brat. Slabší nadpriemer. 70/100 (11.02.2019)

Po Loving Vincent je už každý další film o Van Goghovi tak trochu zbytečný, ale tohle natočil geniální Julian Schnabel, takže jsem to musela vidět - a zklamaná nejsem. Schnabel tyhle filmy zkrátka umí, Dafoe, ač o pětadvacet let starší než Vincent, když zemřel, ho zahrál skvěle, a kamera, no... vizuální orgie. Kvalit Basquiata a Než se setmí to možná nedosahuje, ale je to hodně blízko. (05.02.2019)