Namakemono

Nenávídím hlavní postavy. Všechny do jedné a každou jednu zvlášť. Je mi slabou útěchou, že většina z nich skoná velmi bolestným a ponižujícím, často až komickým způsobem, ale to je asi tak všechno, co si na tomhle zvěrstvu dokážu užít. Holloway, Shaw, Janek, Fifield, Millburn i Ford, pubertálně tupí, nekompetentní, nadržení a zkouření, všichni by dokonale zapadli do Jasona X, ale co s takovou smutnou smečkou degenerátů a autistů v seriózní science fiction? Jedině tak utratit, za což dávám usmolených 30%. Dalších 20% je za nádherné vizuální zpracování a nakonec 10% za chobotničku.

Čtyři nezranitelní Kryptoňané si dávají dvě hodiny po hubě. Co na tom, že kolem nich město lehne popelem, když si žádná z hlavních postav není schopná ani zadřít třísku? Pár minut se proto človek snaží vcítit alespoň do těch desítek zraněných a zmrzačených sirotků, které za sebou Superman zanechává jako nějakou oslizlou, krvavou stopu, ale když se ztráty na životech přehoupnout od statisíců k milionu, člověka to nějak přestane dojímat. Koneckonců, když to nevzrušuje Clarka, nechápu, proč bych z toho měl být jako na trní já. Napětí se poslední dobou tak zoufale přeceňuje...

Postavy jsou zrecyklované stereotypy a příběh holá kostra, zhlédnutá stokrát jinde (jen je tentokrát hůře zpracovaná, zoufale průhledná a trestuhodně nezajímavá). Hlavní hrdina je ukňouraná děvka, rozumu moc nepobral, iniciativy nebo charakteru také ne, zato se nikdy neostýchá podělit o svůj duchaplný vnitřní monolog, nad kterým vám budou skřípat zuby. Což je poměrně škoda. Premisa i postavy jsou načrtnuty v relativně zajímavém duchu, ale v několika prvních minutách představí veškerou hloubku (či spíše absenci hloubky, pikachu by ze srovnání vyšel jako jasný vítěz, ale obdobně by obstála i kostka lega), která do nich byla vložena. Dalších 11 dílů seriál šlape vodu, hlavní postavy (přesněji řečeno jediné postavy) jsou pouze čtyři, Okonogi je využívána výhradně jako nesnesitelně uvřeštěné slaboduché pako, Niiya dodává skupině tolik nepotřebné emocionální přepětí a Kanoe se objeví pouze v momentech, kdy je na čase pohnout s příběhem (tedy zhruba třikrát). Yuuko tedy nezbývá, než si hrát sama se sebou, což také dělá, ale i ten všudepřítomný fanservice člověka velmi rychle unaví. A kde nic není, tam ani smrt nebere.

Zombies a fanservice. Tohle anime je tak hrdě a neskrývaně prvoplánové, že ho prostě nejde nemilovat.

1. sezóna - 80% ...aspoň se netřpytí. 2. sezóna - 80% Bacchanal, orgie, super, jen tak dál. 3. sezóna - 60% Přehřátí vlkodlaci? Víly? Co to kurva...? 4. sezóna - 40% Svítící hrušky, dilatace času, amnézie, upíří incest, duchové, panterodlaci... promiňte, ale ne. Prostě.. ne, nasrat.

Scéna se slepeckým psem byla moc pěkná. Škoda toho filmu okolo.

Střih má tento snímek skutečně unikátní. Ne každý by uprostřed scény, která nic neřeší, nikam nevede a nesouvisí s příběhem, přestřihnul rovnýma nohama do scény, která nic neřeší, nikam nevede a nesouvisí s příběhem. Ne každý by podobný střih udržel dvě hodiny a ne každý by divákům tak hrdě vztyčil poslední scénou prostředník. Dějová linie je zoufale slabá a rozplyzlá, potenciál benátek trestuhodně nevyužitý a horrorová atmosféra... ano, ta tu skutečně je. Od prvních minut vás zcela ochromí strach, že si film své zoufalé tempo udrží po celých 110 minut své neskutečně přetažené stopáže. Pokud toužíte odkrývat nesčetné paralely a vrstvy nesnesitelně nabubřelých filmů, je tento snímek natočen právě pro vás. Ostatní se držte dál.

Rosemary má děťátko sjetá přes kopírák i s chlupama, jen satanisty vyměněnil pan scénárista za mimoně. Z nějakého důvodu to ale docela funguje.

Bože, tohle bylo tak strašný , že jsem z toho asi dostal rakovinu. Příšerný scénář, příšerné dialogy a lepší dějovou linku mají i některé reklamy na prací prášek. Pokud nejste fandou Wada Wilsona, možná si to nějakým zvráceným způsobem i užijete, ale já už bych to podruhé protrpět určitě nesnesl.