Suspiria

Já opravdu nechápu jak někdo tomuhle mohl dát nad 3 hvězdičky... tři bych možná ještě pochopila vzhledem ke stáří hororu ale víc? To doopravdy ne... Mám ráda starší horory a mnohdy je upřednostňuji před novějšími a samotný druh hororu paří mezi moje oblíbené např. tématem podobný horor- Rosemary má děťátko, jsem zhltla i s navijákem, takže ze mě nemluví žádná zaujatost. Suspiria je strašně se vlečící horor u kterého jsem umírala nudou, v pár okamžicích se o mě málem pokoušel spánek. Ta samoúčelnost a snaha šokovat je do očí bijící. Co mě ale nejvíce rozčilovalo byla hudba (jestli se to tak dá nazvat) a celková vizuální stránka. Které nedávám za vinu stáří ale režisérovo pestrobarevné hraní si se světly jako v nějakým ateliéru už bylo na pendrek. (13.07.2010)

První čtvrthodina je naprosto dokonalá. Díky naprosto nervní hudbě jsem se bál i scény, kdy první z obětí byla v místnosti, kde se jen otevřelo okno. Potom se velice dlouho neděje v tomto filmu vůbec nic a vypadá to celé jako hodně barevná venezuelská telenovela, ale Argento si jen chystá pole pro dokonalou a co víc na italské horrory srozumitelnou pointu celého vizuálně skvělého filmu. A jedna scéna, sice nudná, mě moc hodně potěšila, a to je dvou minutová přítomnost mladičkého Udo Kiera. (20.06.2004)

Nezbývá mi než pošpinit hororovou klasiku. Argentova SUSPIRIA sází na hnusnou krásu německé baletní školy, prvoplánové děsy, světla a syté barvy, snovost, nudné mysteriózno a unylou hlavní hrdinku. Kde mnozí obdivují, já si klepu na čelo a s čím dál větším nezájmem čekám, až ten film konečně dospěje v závěrečné titulky. Zajímavý (alespoň než se okoukal) byl ale vizuál, asi dvě scény nebyly vůbec k zahození, a také se mi líbil hlavní hudební motiv - jednoduchá melodie podložená úchylně záhrobním hlasem. Jinak nic, takže tu nahrazuji J*A*S*Movy odvolané dvě hvězdy (ty moje ale zůstanou). (23.01.2011)

Netradičné a zaujímavé. Argentova hra s farbami je určite pozoruhodná, pretože sa s niečim podobným minimálne v hororovom žánre vôbec nestretávam, no i tak musím najviac vyzdvihnúť hudobnú stránku, ktorá Suspirii dodala famóznu atmosféru a tým dokázala zatieniť aj pomerne nevýrazný, jednoduchý príbeh a dosť komické, úmrtné scény, nad ktorými sa dosť podpísal zub času. (14.01.2017)

Pastelkovo sýte farby rozliate do znepokojivého sna, plného príznakov tajomnej hrôzy, s hudbou zvýrazňujúcou pocity úzkosti a paniky. Prehliadka vycibrenej kolorovanej bizarnosti stojí za zážitok z pozerania samotného aj v menej strašidelných scénach. Zvláštnym posunom oproti realite sa vyznačujú aj farby predmetov (sivobiele tapety, oranžová krv....). Kostra príbehu je archetypálne jednoduchá: vnímavosťou obdarená slečna sa oboznamuje s temnou stránkou života vstupom do domu poznačeného zlom. Ďaleko od domova sa stáva žiačkou tanečnej školy plnej podivuhodných, nepriateľsky pôsobiacich figúr (učiteľky s tvárami stiahnutými prísnosťou, zlovestná bárišňa so synom, rumunský pomocník s výrazom dementného zločinca). Škola ju má naučením správnych krokov pripraviť na cestu do dospelého života, namiesto toho sa však prepadá stále hlbšie do akejsi halucinačno-ospanlivej temnoty. Veru, ako hovorí psychiater vo filme: čarodejníc ktorým ide len o vlastný prospech a v jeho mene sú schopné páchať akékoľvek ničomnosti je v reálnom živote pomerne veľa. Pozn.: Zaujímavá je rezignácia na sexualitu utešene rozvinutých dievčat (drobné náznaky vzťahov pripomínajú skôr hovory o láske na základnej), čo je možno v dôsledku pôvodného režisérovho zámeru obsadiť tanečnú školu maximálne dvanásťročnými dievčatami. (15.12.2006)