Jirka_Šč

Dvanáct let to je, co jsem viděl poslední film Woodyho Allena. A vlastně jsem jich ani neviděl moc - jen šest (nejnovější byl Match Point). Na tomto posledním (prý doslova posledním) allenově filmu mě zaujalo hodnocení v červených číslech na ČSFD, francoužština a z fotografií svěže vypadající hlavní hrdinka. Podíval jsem se na to bez detailnějšího čtení komentářů, recenzí a nejsem sklamán. V první části mě bavila ekvilibristicky-allenovsko povrchní společenská konverzace, uprostřed až sympatický cynizmus a chladnokrevný děj, který plynul podle "plánu", na konci nečekaně bizarní rozuzlení (přiznávám, název filmu se dá vyložit různě, já ho pochopil jinak a čekal jiný a možná cyničtější "happy end"). Když to shrnu, tak: 1) Příjemně přirozeně vypadající herecké výkony - až tak , že mi trochu vadila francouzština, neboť jsem musel sledovat i titulky a ne pouze tváře, 2) výborná režie a kamera, 3) naprosto dokonale padnoucí hudba. ■ Maximum nedávám, protože jsem ho nedal Purpurové růži z Káhiry, tak nemohu ani tomuto. ■ P.S. SPOILER !!! Čekal jsem, že vše projde a na konci bude hlavní hrdinka se svým manželem spokojeně žít dál, doslova "zasažena" masou životního štěstí.

Slabších 5 hvězd. Čtyřdílná minisérie připomínající Jméno růže. Jen to je méně "divné", mainstreamovitější, zasazené do Anglie 16. století (kterou čtenář zná trochu lépe, než Itálii 14. století) a děj se neomezuje pouze na jeden klášter. Výborný příběh a oceňuji hlavního, tělesně postiženého (což bylo v té době považováno za nečisté a hříšné – buď byli dotyční hříšní sami, nebo možná projevovali hříchy svých rodičů a předků) hrdinu - Matthew Shardlake - právník, inteligentní, navenek silný, v soukromí s obavami a kritický vůči svým chybám. Oceňuji i další nečernobílé charaktery, které dokáží konat zlo i dobro a mohou prezentovat současně aroganci i lidskost. ■ Přestože obvykle v krimi záplatkách plavu, tentokrát jsem uhodl kdo, přestože jsem netušil proč.

Jednoduchá animace a dějepisně vzdělávací seriál pro náctileté. Ale neříkám, že špatný. Bylo zvláštní poslouchat japonštinu například ve starověkém Egyptě (Hatahoru-sama), ale šlo to. Trochu mi to připomínalo rodinu Smolíkových. Což nepovažuji za negativum. Ládínek cestoval do vesmíru na jiné planety, Bon cestuje v čase. Oba mají rodinu/přátele, kteří se vždy využijí na úvod a na konci a často "náhodně" řeší zrovna problematiku, které se konkrétní dobrodružství dotyčné epizody týká.

Není to zlé, stojí to za vidění, ale nenadchlo. Dokument zajímavý, ale vyloženě novými informacemi mě nezahrnul (a na otázky neodpověděl). Souhrn zjistění za posledních cca 14 let. Je pravda, že jsem si dosud nekompletizoval infomace z jeskyně Šánidar v Kurdistánu, o "květinovém" pohřbu jsem však už například slyšel. Vyhynutí neandertálců považuji primárně za výsledek mezidruhové soutěže s Homo sapiens sapiens, kdy méně početné rodinné skupiny neandertálců neměly proti početnějším tlupám moderních lidí dlouhodobou šanci (mluvím o tisících let). O tomto dokument nic neříká, což považuji za nedostatek. Také nesympatizuji se snahou vkládat všude změny klimatu a nezdá se mi myšlenka, že byl pro neandertálce hendicapem nedostatek stromů, protože se při lovu neměli za co skrýt. Nejzajímavější částí dokumentu byly pro mě hrané scény s neandertálci. Ocenil bych film z neandertálského období (při dnešní úrovni znalostí, masek a digitálních triků by to nemusel být problém).

Dát si jednou za čas Wese Andersona je super! Navíc, když to je kraťas, je půl dvanácté v noci a vy nechcete začít sledovat nic dvouhodinového. Nejlepší (andersenovský) výkon podal (podle mě) Dev Patel, nicméně i ostatních několik (slavných) herců bylo výborných. Velmi kompaktní příběh, pravděpodobně proto, že Wes nemusel ani natahovat ani zkracovat a převyprávěl knihu prostě tak, jak mu to vyšlo.

Já toho chlapa miluju! A vášnivě rozporuju, že by kdokoli jiný zvládnul tuto roli tak dokonale jako Ryōhei Suzuki! Ztřeštěný, bláznivý, ve svém živlu nahý na pódiu a současně mužně silný detektiv a bezchybný střelec a bojovník (v průběhu sledování se mi opakovaně vybavil jeho historický výkon v HK Hentai Kamen). Neznám jiného herce, který by se pro tento erotikou posedlý charakter tak hodil! Musíte vidět! ■ Poslouchání Ódy na radost už nikdy nebude, co dřív!

Starší dcera nám tento reality seriál doporučila a udělala dobře! Přestože je v mých očích Alone lepší pořad, nebyl tento projekt, organizačně připomínající Pevnost Boyard vůbec špatný! Šest týmů po čtyřech členkách musí zvítězit v hrách v aréně a v souboji o vlajky. Není přitom podstatné jen to, co uděláte vy, ale, co udělají ostatní. Je možné mít smůlu i štěstí. Vítězství nebo porážku mohou ovlivnit sekundy. Sledujete soutěžící, říkáte si: "toto je dobrý tah, který pomůže vyhrát", a vzápětí jiný tým udělá něco, co postaví předešlé kalkulace na hlavu. ■ V zásadě jsem spokojen. Nevadila mi přerušená hra, nevadily mi zvraty (přežil jsem poslední záběr, který považuji za ptákovinu na rozloučení). Týmy, které se dostaly do finále, si to podle mě zasloužily. A občas je to překvapivě vtipné. ■ Trailer.

Vynikající! Lepší, než jsem čekal a lepší, než jsem po prvním díle myslel! Tvůrci měli nastudovanou nejen verzi z roku 1980, ale také clavellovu knihu a skutečný příběh Williama Adamse a šli absolutně vlastní cestou. První epizody jsem značně srovnával s verzí z roku 1980 a musel si zvykat - ve staré verzi se mi líbily mnohé postavy mnohem víc - Rodriguez, jezuité, Jabu, atd. Jenže postupně jsem si začal zvykat. Cosmo Jarvis byl totálně jiný Blackthorne, než Richard Chamberlain a Anna Sawai byla totálně jiná Mariko, než Yoko Shimada, pokud mám ale něco jejich vztahu vyčítat, pak, že netrval déle (což mě doopravdy zamrzelo - přál bych si ho stejně dlouhý, jako v seriálu nebo v knize). Na druhou stranu, mnohé věci byly přesnější v této verzi - například záchrana Rodrigueze, únik lodí z Ósaky, žádost o založení čajovny v Edu nebo takové detaily, jako plavání či napití z prázdného šálku. Od okamžiku, kdy se Blackthorne začal zabydlovat ve vesnici, mě seriál začal bavit víc, než stará verze - do značné míry i zásluhou postavy Fuji, kterou ztvárnila Moeka Hoshi. Sledoval jsem její charakter společně s Mariko a velmi se mi líbilo jejich jemné herectví - drobná gesta, výrazy tváře, hra očima (chvíle, kdy si vyžádá od Blackthorna pistole). Tehdy jsem si sedl a doplnil tady na ČSFD několik historických zajímavostí. Specifické bylo, že jsme seriál koukali doma všichni, včetně našich patnáctiletých Prťat. Prťata na rozdíl ode mě hned věděla, co je nattō - já musel googlit (viz zajímavosti). Epizodu 8, kterou by běžný divák ohodnotil jako díl, ve kterém nenastala žádná zajímavá akce, ocenila jako jednu nejlepších (nejvíc je pobavila scéna, ve které jezuité obhlížejí místo na kostel a zjišťují, že jejich sousedy budou gejši). Ale abych se vrátil k mému pohledu - od okamžiku střelby z kanónů jsem pochopil, že tvůrci adaptují příběh značně po svém a začal si říkat, že nevím, co bude. Velmi však oceňuji, že se příběh nakonec vrátil k originálu. Představuji si, že scénáristé prošli knihu, historii a verzi 1980 a řekli si: "Dobře, jak to asi mohlo realisticky vypadat doopravdy?" Mnohé důležité momenty z knihy zakomponovali, ale jinak, než kniha - nejvíc se mi líbilo, když v samotném závěru Toranaga vypráví Jabuovi, co se stane - toto bylo v knize také, ale jinak a současná verze to podle mě znázornila lépe. ■ Napsal jsem ještě dvě zajímavosti. ■ Velmi jsem si užíval Hiroyukiho Sanadu, kterého mám rád od doby, co jsem 15x viděl Soumračného samuraje. ■ Dodatečně googlím a zjišťuji, že Išido v seriálu vypadal téměř přesně stejně jako skutečný Mitsunari Ishida. ■ Pokud bych měl kritizovat, tak, že v knize Blackthorne komunikuje s Mariko portugalsky a latinsky (Mariko je podle knihy jedním z mála Japonců té doby ovládajících latinu). Angličtina mi překážela už ve verzi 1980. Nicméně jsem realista. Nedá se chtít vše.

Příběh už mnohokrát viděný - lhostejný teenager musí zachránit svět a postupně stoupá po levelech. V tomto případě Júsuke změní názor až poté, co zemře a zjišťuje, že po něm někdo truchlí. Velmi slušný japonský standard (dost jsem se bavil při představě, jak musel v komixu vypadat charakter s dudlíkem). Svět démonů nesmí proniknout do světa lidí (současně ale ne každý démon je zlý). "Trochu" akční :).

Dnes jsem viděl už poněkolikáté, ale poprvé s našimi dcerami (15). Velmi to ocenily jako film. Vyprávěly, jak byly ještě se základkou v Osvětimi (ve scéně, kdy vlak s ženami omylem dorazí do Osvětimi, jim bylo velmi zle). Na konci hodně brečely. Jsem hrdý, že máme takové děti.