yanw

Nezaměňovala bych podmanivost objektu s kvalitou dokumentu, byť evidentně se podařilo za sebe naskládat velký objem extrémně zajímavého materiálu, pro mě osobně ale jaksi bez řádu a bez hlubšího vhledu. Příležitostné pokusy o analýzu působí ploše a nahodile (inspirovalo Ho to či ono, ovlivnila Ho taková či onaká událost, říkají postupně jednotlivé mluvící hlavy - s výjimkou záběru na blízkého spolupracovníka kousajícího si nehty, když přijde řeč na tragický konec života návrháře, jako by z obrazu vystupovaly emoce jenom ze záznamů přehlídek a samotného McQueena). V kontrastu s jakousi plytkostí dokumentární práce je překombinovaný předělový lebkový vizuál, který sledujeme bez vysvětlení dlouhé minuty a až z titulků se mimochodem dozvíme, že je (jen některé?) vytvářel McQueenův synovec. Pro téma ale jednoznačně stojí za vidění.

Po vlažnějším úvodu velké dobré. Perfektně obsazený seriál s (na standardy jihokorejský dramat) nezvykle konzistentní dějovou linkou. Několik hlavních postav a řada "hlavních vedlejších" dostává v přiměřených dvaceti dílech dostatek prostoru k vývoji a rozvoji, je snadné si oblíbit úplně všechny. Výborné dialogy i monology podané s minimem obvyklého patosu. Nespočet skutečně humorných i dojemných scén, vyrovnaná kvalita dílů, zdařilá výprava, skvělé finále.

Úderně důstojná filmová skica o ne/chtění zůstat.

Objektivně (pod)průměrný film, pro mě subjektivně až těžko snesitelný, i když pod mořem o něco lepší než nad hladinou. Vysoká hodnocení si nedokážu vysvětlit a přičítám je kultovnímu statusu skutečné předlohy hlavní postavy, která je ve filmovém světě ale vyobrazená spíš jako penězi posedlý, na všech třech (žena a dva synové) frontách selhávající otec, před kterým se bližní i veřejnost z nějakého důvodu plazí a pokládají za něj charakter, rozum a ultimátně vlastně i životy. Naprosto neodpustitelný je finální přerod hlavního hrdiny v ekologa, přeložený do filmového jazyka ve skoro idiotské záběry na lidi pokyvující ve stále více se zaplňujících hledištích nebo v poznámku o oleji na botách, zanechávajícím stopy v oslnivě bílém sněhu, které si pak polárnící vzorně otřou rukavicemi. To vše na doslova zdrcující dvouhodinové stopáži, bez konce a bez vyznění.

[Pozor spoilery, pokud se tomu tak dá říkat.] Film by pro mě měl mnohem větší smysl, kdyby pokračoval v tempu, které nasadil v první polovině: žít v lese je super, dokud se se vám z toho nezblázní manželka a nepodřeže si žíly; vzdělávat děti uprostřed lesa je super, dokud vašemu synovi nezláme srdce první náhodné děvče z trailerparku; díky tréninku být schopný kdekoli vylézt a obvázat si pochroumanou pracku je super, dokud si nepoškodíš páteř, a tak dále a tak dále. Ani by mi snad nevadilo, kdyby se tvůrci konfrontaci s realitou úplně vyhnuli, když ji už ale nakousli, její následné opuštění působilo násilně a celý film shodilo o mnoho příček níž (příbuzní by ve skutečnosti evidentně pomlácené děti oděné do změti hadrů, květin a plynových masek nikdy nenechali odjet s otcem zase někam mimo civilizaci), přitom třeba právě srdcedrtící střet nejstaršího syna (vynikající George MacKay -- oproti Viggo Mortensenovi, který navzdory ohlasům odvedl úplně normální a nijak výjimečný, místy dokonce protivný výkon) s první hezkou holkou, která není jeho sestra, rozhodnutím, jestli jít na univerzitu, a obecně světem kolem byl vrcholem snímku a drží ho těsně nad průměrem.

[spoilery] Film má asi všechno, co by superhrdinský film měl mít, ale tím to mnohdy končí. Nevím, jaký film viděli ostatní, ale já seděla dvě a půl hodiny na Avengers (jo): Civil War, snímku s příběhem, co jsme za poslední dva tři roky viděli už asi osmkrát ("ti dobří" proměnění v "ty špatné" v očích obyčejných lidí, kterým při svých velkolepých bitvách ničí příbytky a životy), neoživeném jediným dějovým zvratem, který by nebyl jasný už od začátku, zabitém nespočtem bojůvek, z nichž si nakonec člověk zapamatuje jedinou (tu letištní), a i ta se utopí v absolutním antiklimaxu (lol, pani s taserem zneškodní kluky, se kterýma se ostatní kluci předtím dvacet minut prali? aha!). Zatímco Tony Stark a Spider Man byli výborní a z filmu dělali něco koukatelného, na Kapitána a Black Widow se skoro nedalo dívat, přičemž u obou to bylo způsobeno tím, že dostali jenom příšerně patetické útržky textu, u nichž se vždycky jeden zasmušile mračil a druhý zasmušile mračil ještě o něco víc. Neodpouštím ani drobnosti, které pro mě dělaly příběh vnitřně rozporným (Tony si celý život myslí, že rodiče umřeli při nehodě na cestě na letiště -- fskutečnosti byli uprostřed lesa a máma byla uškrcená; na začátku má Bucky rozkaz něco beze svědků přinést, v půlce filmu se ukáže, že ho u toho celou dobu natáčela kamera) nebo mi prostě ze zásady vadí (dvě postavy,které byly na stejném místě, kde zrovna proběhl teroristický útok, se sejdou na lavičce: jedna z nich od prachu a krve, druhá v lodičkách bez jediného smítka). Nelíbí se mi ani odpor superhrdinů k nějaké kontrole, když je více než jasné, že žádné skutečné kontrole nepodléhají (což ale nebrání tvůrcům, aby jich pak půlku pozavírali do vězení -- cože?) a zároveň když už jednu kontrolní a koordinační organizaci mají, takže jejich průsery jsou spíš průsery ameriky (úsměvné je jejich podepisování jakýchsi OSN úmluv a zároveň argumentace Tonyho, že pani, co umí hýbat věcma pomocí myšlenky "není americká občanka a zbraním hromadného ničení se víza nedávají"). Prostě achjo.

Působivý tíživý film -- zejména výborně nasnímaný, se zvláštním klokotavým rytmem. Klíčová scéna, kdy Olga Hepnarová přejíždí lidi na zastávce, přichází nevyhnutelně, tak nějak děsivě náhle, a je ve svém prostém zpracování naprosto šokující (stejně jako rovněž jednoduchá scéna odvodu na popravu: když se velkým prostorem rozléhá Olžin křik, člověk ho čeká, a přesto tuhne krev v žilách). Za tento moment si film zaslouží ocenění, i kdyby v něm bylo jinak tisíc chyb (za mě hlavně tvůrci mohli ubrat scén s prsama etc., po chvíli působily samoúčelně). Co se týče obsazení, velmi protivná mi byla Olžina první milenka (Marika Šoposká), která vypadala, jako by do filmu vpadla z muzikálu Rebelové -- naprosto výborná naopak byla paní Hepnarová (Klára Melíšková): kdyby z filmu někdo vystříhal všechno kromě scén s ní, aj tak bych mu dala čtyři hvězdy. Rozhodně výjimečný počin, který stál za vidění (Febiofest 2016).