Arach.No

Až překvapivě silný nenápadný film, podávající aktuální a přitom univerzální témata citlivou formou s velkou dávkou opravdovosti. Přesný scénář i režie. Velmi povedený debut. Vynikající Mia McKenna-Bruce v hlavní roli je suverénní a zároveň naprosto adekvátně uměřená. Podnětný film, který ve mě bude rezonovat déle než chválenější Aftersun (ne že by vyprávěly o tom stejném, podobnost se nabízí hlavně přes prostředí levnějších letních ubytovacích komplexů, a Britů z nižších tříd na dovolené).

Zajímavé pojetí Napoleonovy osobnosti, vyhýbající se jakékoliv glorifikaci. Nedivím se že se Francouzům tento film nelíbil, jelikož ukazuje, jak si doma i v Evropě nadělají bordel a ostatní státy to za ně musí uklízet. Když točíte film o Napoleonovi a ve finále je za největšího hrdinu vévoda z Wellingtonu, asi vám Francouzi nezatleskají. Film se snaží pojmout obrovský kus historie, je tedy nutně zkratkovitý a přeskakující (pár věcí mi citelně chybělo, s historickými nepřesnostmi nemám žádný problém). Přesto je obdivuhodné, jak se Scottovi a spol. povedl sestříhat tak, aby byl stále koherentní, navazující a uspokojivý. Herecké výkony jsou naprosto přesné a až nečekaně zábavné. Výprava, hudba, kamera, kostýmy i triky na vrcholné úrovni. Téměř plně uspokojující kinozážitek. Stejně jako u Pána prstenů jsem si v kině užil betaverzi a těším se až bude možnost vidět kompletní film.

Povedená pratchettovka s nižším rozpočtem, což nijak nevadí, výborným obsazením a fungujícím humorem, která by měla potěšit i spisovatelovy dospělé fanoušky. Film dobře pracuje s vysvětlováním zákonitostí vyprávění, takže by mohl být pro mladší děti v tomhle i naučný, a jedním z prvních kroků k pochopení jak příběhy fungují, proč je číst a mít rád.

Asi jsem viděl jiný film než spousta i zahraničních hodnotitelů. Neschopně napsané dialogy, kde je každý rozhovor repetitivně protahovaný. Amatérské herecké výkony (s výjimkou Samanthy Loxley od druhé třetiny a snaživé Nadii Lamin), u kterých jsem si od začátku nebyl jistý, jestli náhodou už postavy nejsou něčím posednuté - nebyly. Gore opravdu jen základní, a nečíst tady komentáře, ani by mě nenapadlo se nad ním jakkoliv pozastavit. Po delší době velké šlápnutí vedle, kde nerozumím vyššímu hodnocení u kritiků. Film na úrovni direct-to-video pecek Rhyse Waterfielda, bez jejich občasné zábavnost a příšerného CGI. Od stejného tvůrčího týmu jsem si podstatně víc užil loňské podhodnocené, ale ve své šílené přepálenosti mnohem zábavnější a krvavější Feed Me.

Škoda nepříliš povedené animace. Informačně velmi zajímavé, Attenborough i ve svém věku stále obdivuhodně nadšený. Domýšlení příběhů, jak se některé události mohly, na základě dostupných faktů, pravděpodobně odehrát, k této vědní disciplíně určitě patří, dokud vše stojí na důkazech - tak jako je to v tomto dokumentu. Takže s tím jsem žádný problém neměl. Ze závěrečného popisu posledních hodin a minut šel mráz po zádech.

Vzácný úkaz, kdy je pokračování po všech stránkách výrazně lepší než originál.

Nejsilnější stránkou filmu je Peter Dinklage v titulní úloze. Jeho Cyrano je působivý ve všech polohách a už kvůli němu stojí za to film vidět. Bohužel romantická linka mezi Roxanne a Christianem není moc přesvědčivá, obě postavy jsou poměrně mdlé. Ben Mendelsohn jako hrabě de Guiche bavil, kostýmy vynikající, pár písniček silných, většina mě příliš nezaujala. Vizuálně je film propracovaný, jak se dalo od Wrighta očekávat. Velká část Dinklageových scén je výborná - představení Cyrana, šermířské i slovní souboje, divák dokonale cítí jak moc přes všechno navenek ukazované sebevědomí trpí. Škoda jen ostatních nevýrazných postav, které za celé dvě hodiny nedokážou zaujmout.

Kvalitní žánrovka ve které scény i postavy fungují tak jak mají. Bez zbytečných odboček, jen malé, nenásilné pokusy o přesah, které dělají film zajímavějším. Na Paroží jde poznat inspirace povídkou - poměrně jasný děj, bez zbytečných odboček, divák vidí to co je důležité pro pochopení postav, jejich pocitů a motivací. Monstrum i mytologie kolem fungují výborně, vizuál společně se zvukem připraví několik působivých scén. Herci jsou přesní a Cooperovi se daří tvořit hutná atmosféra, která chvílemi připomíná to nejzábavnější z Akt-X.

Prakticky perfektní příklad dobrodružného romantického Hollywoodu. Těžko najít chybu, kterou by chtěl člověk filmu vytknout. Naprostá většina pozdějších dobrodružných filmů v Kapitánu Bloodovi našla inspiraci a všechno je zde jak má být. Charismatický hrdina, který se pohybuje za hranou zákona, ale má motivaci, minulost a charakter. Krásná dívka, záporáci zlí i zábavní, vynikající výprava a výborně zpracované námořní bitvy i osobní souboje. Po právu skutečná klasika žánru, která dodnes baví a svým příběhem i tempem stále ční nad většinou následovníků.

Pokračování po necelých třiceti letech tematicky navazuje na původního Candymana. Vizuálně originální, zručně natočený i zahraný hororový thriller, obsahující krásné jednoduše animované vsuvky, působivou hudbu (chvílemi odkazující na originální soundtrack Philipa Glasse) a několik pokývnutí směrem k autorovi předlohy. Bohužel, tam kde první film nechával na diváka působit atmosféru a chytře budoval mytologii za touto městskou legendou na pozadí nejen rasových vztahů, toto pokračovaní  místy až příliš tlačí na pilu. Původních myšlenek se drží, ale příliš je nerozvádí. Jen je divákovi opakovaně doslovně předkládá, aby náhodou někomu neuniklo poselství a postoj autorů k otázce rasových vztahů v západní společnosti. Tak jak už jsme na to zvyklí z předchozích hororů Jordana Peelea. Škoda, že film nemá v diváka větší důvěru, ve všech ostatních ohledech se jedná o důstojné pokračování jednoho z těch zajímavějších hororů 90. let. I tak má v každém případě cenu ho vidět, jak pro nesporně kvalitní rozpracování dnes už klasické hororové látky, tak protože se bezpochyby v následujících měsících stane součástí západní společenské debaty.