Perunwit

Šílenost v pekelném tempu ošklivého bílého pažouta. Pod vlivem THC zřejmě dokoukatelné bez tiku v oku. Já měl kafe a štrůdl, za ten je jedna hvězda, jen bych příště prosil posypat sezamem. Druhá hvězda je za náčelníka, oscara mu asi nedají, tak aby měl aspoň trochu hvězdnej pocit...

Totální ztráta času, navíc v nepěkném grafickém zpracování a s nesympatickými herci. Obsazení osciluje mezi Bollywoodem a rakousko uherskem (že by to bylo tou dobou) a hlavně tedy pan rádža, toho museli hledat snad na gay seznamce v Ahmedabádu. Jediné pozitivní je zobrazení Adalaj Step Well, kde jsem osobně byl a jejichž existenci mohu potvrdit. Šiva s Váma.

Celkem hezkej internacionálně rozmáchlej ešpionážní film s chytrolínem a fešákem v hlavních rolích. Oba mě po většinu filmu dost vadili. Zanalyzoval jsem si to, jako neochotu, žrát jim to americké pozérství. Jak už to tak bývá, chlapci nakonec přechytračej sami sebe a když se do toho ještě zamotá navoko sluníčkářská dochtorka, je o část zápletky postaráno. Film přeskakuje mezi přítomností a minulostí, což mi tu hlavně ze začátku hodně vadilo; ke konci pořád vadilo, byť ne tolik. Roličky dostaly i dvě postavy z československého automobilového průmyslu, tedy Tatra 603 a pokud se správně pamatuji, tak i dýchavičné "embéčko" v barvě azurového nebe se slinou v oku.

Typická výplň nedělního odpoledne, kdy s plnym pupkem hovězího vývaru a nanukem v ruce dopíjíte lahváče a přemejšlíte, jak vysvětlit starý, že se chcete vydat na dračák, teda koukat dole v hospodě s chlapama na extraligu woe. Partička blbců, z nichž jeden je až do konce netušenej totální masovej nindža, obsadí barák pracháčovi, kterej vůbec nejede v ničem špatným, bro. VýBrus Vilyž se po neúspěšné a krátké vyjednávací fázi nabourá do baráku ne přes fajrvol, ale pikapem přes bránu. Před poslední scénou to chce převalit se na kanapi na bok, aby ušly větry, protože byste se napětím mohli podělat....

Naprostá sračka se sterilním umělým DilDolfem a naimpregnovanou Deniskou v hlavních rolích. A kdo není úplnej tupec, tak jistě tuší, že střílet v přetlakovaný hliníkový trubce ve 12ti kilácích je dokonce ještě o něco hloupější, než koupit si novýho Kokodáqa s litrovym tříhrnkem.

Sedlo do nálady, jak prdel na hrnec. Ve všední den nečekaná plejáda gagů, nahotin a pohledu na dánskou realitu všedního dění. Hlavní hrdinové si nakonec přes svůj bizarní vzhled cestu k divákově srdci našli a to je polovina úspěchu. Machinace ála Vlk z Wall Street na perníku občas dokonce zasekly drápky napětí a potahovaly blíž k bedně, což jsem po prvotním WTF efektu nečekal. Osobně se divím, že tu hodnocení není vyšší. Intelektuálních hodnotitelů tu tedy nejspíš je za korunu pytlík, protože na takovou bžundu v programovém průvodci naprosto náhodně jen tak nenarazíte.

Na tenhle dokumentární seriál jsem se náhodně proklikal v programovém průvodci. Zprvu nedůvěřivě poslouchám ojedinělý styl vyprávění, vonící prastarými legendami. Pak mě pohlcují obrazy přírody a nakonec propadnu oběma hlavním protagonistům. Finsko jsem krátce navštívil, větší zkušenosti mám s přírodou Dánska a Švédska. V těchto snímcích mě dostala hlavně „jinakost“ tamních scenérií i jakási blízkost, kterou našinec pocítí při pohledu do březového lesa při západu slunce, prosvítajícím mezi kmeny. Zřetelně vystupuje z řady všemožných dokumentárních snímků o přírodě a dokáže prezentovat ušlechtile i pro našince naprosto neexotickou finskou krajinu. Zážitek!

Pracovní den. Nachystané svačiny. Uvařená večeře. Venku padá bílé svinstvo. Co s načatým zbytkem podvečera? Pustíme bednu… Tak takhle jsem se ocitl před slušně obsazeným snímkem z období divoké ameriky, plné honiček, bankovních loupežích a chicagské mafie. Synek puboš opět nasulcovaný vedle mě a téměř dvě hodiny si lebedící při častém pohledu na balíčky dolarových bankovek. Na konci, poté, co nadšeně dokoukal i titulky, mi to došlo. Tohle nebyl mega opus, způsobující dvouhodinové zamyšlení i antickému filosofovi. Je to dobrodružný film pro snící kluky a pro ty si navyšte o hvězdu.

Pokračování záznamu likvidace nebohých pirátů a Římanů v přímém přenosu. Pět let staré Sídliště bohů bylo celkem solidní překvapení, zejména úvodní sekvence honičky s divočákem dala vzpomenout na mladická léta, trávená chechotem nad komiksovými sešity, Postupně film lehce ztrácel páru, ale i tak se z takřka perfektního udržel na pro mě slušných 70%. Novinka o hledání nástupnického druida je vyrovnanější a v některých pasážích předchůdce dokonce převyšuje. Objevují se zde postavy, známé z komiksů, nicméně snaha vytvořit nový příběh je patrná a dle mého se povedla. Velice příjemné nedělní odpoledne v plzeňském kinosále, kdy rodiče se řehtali tentokrát víc, než děti.

Novinka z režie Susanne Bier nastupuje na aktuálně oblíbenou postapo vlnu. Po Tichém místu se tak v krátké době jedná o další biják, kde trvání nehodné lidstvo čelí nepřirozenému nepříteli. Úvodní pasáže slibují dost slušnou podívanou; to se však ne úplně podaří naplňovat až do konce. Postavy se v kritických chvílích chovají naprosto sebedestruktivně a po imaginárním nárazu do zdi, se proti ní obvykle rozběhnou znova. Do legend by nicméně mohla vstoupit scéna se stereo rodícími hrdinkami. Filmu prospívá neviděný nepřítel, nicméně závěrná lesní štvanice dle mého příliš dlouhá. Ze scény na řece se dalo subjektivně vytěžit víc. Druhé moje poprvé v tomto filmu byla Sandra Bullock, která mi sem dokonale sedla, chvílemi připomínala Laru Croft ve vrcholné formě. Tři hvězdy za film samotný, jedna navrch za téma.