Helmutek

Od Samotářů se mi nestalo, že bych viděl jinej českej film, kterej by se s nima dal poměřovat. Kobry a užovky mi ale Samotáře připomínaly celekem často. Oproti nim ale Kobrám přece jenom něco chybí - to, co v Samotářích tak nějak zastřešuje, drží a uzavírá celej ten film, to mi tady trochu scházelo. Herci byli skvělí a oba Hádkové ještě víc než to (Kryštof tady podle mě předved čistě oscarovej výkon), ale nějak jsem se po konci nemoh ubránit otázce, o čem to teda vlastně bylo, o čem to mělo vypovídat, na co že se to teda vlastně soustředilo? Jedna rovina je vztah těch dvou bráchů, druhá rovina sociálně existenční problémy nefunkčních rodin (oba bratři versus matka notor, kamarád užovky Tomáš bijící svou ženu, která si to všechno zase ventiluje jinde...), třetí rovina třeba neustálá a zacykleně bezvýchodná snaha zoufalejch existencí, na hraně společnosti a neschopnejch překročit svůj vlastní stín, o začlenění do "normálního" života... a našly by se další a další, jenže u žádný z nich jsem neměl pocit, že by se to s ní nějak dotáhlo k uspokojivýmu vyvrcholení nebo nebo k nějakýmu uzavření. Možná to byl účel, pak mě to ale nepřesvědčilo. Každopádně tahle výhrada k určitý nedotaženosti nebo (podle mě) nedostatečný soustředěnosti na jednu z těch linií je to, proč dávám jenom 4*, i když je to jinak pozoruhodně dobrej a silnej film se skvělou hudbou a naprosto fantastickejma, až skoro nepřekonatelnejma hercema. WTF moments: Nějak jsem nepochopil, proč se Užovka s Kobrou a Ládíkem ke konci filmu začali honit, a ještě k tomu tak dlouze; já jsem pro to nenašel žádnej uvěřitelnej důvod, ať jsem se snažil sebevíc. Bylo mi jasný, že se během tý honičky něco musí stát, a když se pak taky stalo, působilo to na mě jenom lacině, průhledně a šroubovaně.

Akční film o dvojici policajtů, co spolu jezdí na losangeleskym předměstí hlídkovat, a u kterýho bych normálně bejval váhal mezi 3 a 4*. Je to ale tak dobře natočený, přirozeně realistický, Gylenhaal je (tradičně) tak přesvědčivej a třeba ta first person kamera tomu tak pomáhá, že ve výsledku z toho vyleze přece jenom něco víc než vobyčejný policejní drama. A přestože ten konec se dal docela předpokládat, tak stejně mi tak zvláštně vlez pod kůži, že musim přiznat, že ten film sílu má. Takže nakonec s čistym svědomim 4*.

Tohle přesně je rozdíl mezi filmem špatnym (dobře - hodně, hodně špatnym) a odpadem. Naprosto otřesný je tady snad úplně všechno - ze všeho nejvíc ale dialogy. Ten scénář je napsanej tak hrozivě, že po chvíli se člověk přestane i smát, protože taková smršť se jednoduše nedá vydržet a člověk prostě časem otupí - a už neřeší, co a proč se tam zase začalo dít, přestane zpozorňovat u nelogičností, chyb a nesrovnalostí, přestane se divit nesmyslnejm pasážím nebo nevěřícně kroutit hlavou nad absurditou dialogů. Jedna jediná věc tady neni průserová - a to je to neuvěřitelný množství všech možnejch (a často ne úplně blbejch) nápadů, který se ale Ed Wood očividně snažil zfilmovat všechny a najednou. Z toho filmu je cejtit tak obrovský nadšení a upřímný a čistý úmysly, že se to nedá pominout. Takovejhle film totiž nemůže vzniknout nijak jinak, než že ho natočí absolutní nadšenec (ač bez soudnosti, peněz, herců, studia nebo vybavení), kterej do toho ze sebe dá všechno. A nejhorší film? Ať se na mě nikdo nezlobí, ale mnohem horší a odsouzeníhodnější film je podle mě (a to naprosto jednoznačně a ve všech ohledech, který mě napadaj) třeba takovej Kameňák. WTF moments: To nemá cenu... První WTF člověka napadne asi po dvaceti vteřinách a poslední asi tak úderem titulků. Ale třeba jak tam ty mimozemšťani vysvětlujou ten princip Sluneční bomby, to je tak roztomilý a plný tak úžasnejch argumentačních faulů, že k týhle scéně se určitě jednou vrátim.

"Násilí jako takový se jako červená nit táhne dějinami lidstva, tomu není úniku... A jak většina lidí má nezajímavej, šedivej život, tak je pro ně povyražení třeba někoho zmlátit, to je vlastně to jejich dostupný dobrodružství." A to řiká člověk, jehož devatenáctiletej syn se zastal v metru neznámýho člověka, a zaplatil za to životem.

Zázrak se nestal, na knížku to (stejně jako 90% jinejch zfilmování knižních předloh) ani zdaleka nemá. Je to příjemnej film, ale až moc zkratkovitej - vynechala se spousta dějovejch linií, což je ještě celkem pochopitelný, moc času ani prostoru ale film nevěnoval ani Alanovi, ani jeho osobnosti nebo povaze; a to považuju za problém větší. Ve výsledku mi totiž vlastně bylo tak docela jedno, jak kdo dopadne, k žádný z postav jsem si nevybudoval ani sympatii ani odpor, i to policejní vyšetřování na mě působilo tak nějak... nijak, vlažně. Taková ta upřímnost a zároveň lehkost, ironie a sarkasmus, to, jak s lehkou hlavou a bez starostí Alan bral cokoliv ho v životě potkalo - prostě přesně to, na čem byla celá ta knížka vlastně postavená, na to jsem v tom filmu důraz vůbec necejtil. Takže se z toho stalo prostý vyprávění - příjemný a i tak plný vtipnejch momentů, pro mě ale bez nějaký přidaný hodnoty. Furt to jsou ale příjemně strávený necelý dvě hodinky.

Ať si kdo chce řiká co chce, Hannibal je každopádně a naprosto jednoznačně jedna z artově nejzajímavějších, obrazově nejvymazlenějších, nejoriginálnějších a esteticky nejstylovějších audiovzuálních záležitostí vůbec. Pokud se má shrout děj, tak vlastně nebude vypadat nijak moc zajímavě: FBI si povolá externího agenta, psychoanalytika Willa Grahama, kterej je schopnej "interpretovat důkazy a místa činu", a kterej se jako tvůrce profilů sériovejch vrahů dokáže pachatelům dostat do hlavy a pochopit jejich motivy a myšlenkový pochody. Will má FBI pomoct s vyšetřováním vražd, protože ho to ale psychicky vyčerpává, tak mu je doporučeno spolupracovat s pychiatrem - a tim je právě Hannibal Lecter. Začne tak temnej kolotoč manipulací, skrytejch motivací, polopravd a pololží, hon na kočku a na myš, kde se myš stává kočkou a kočka myší - týkající se nejenom Willa a Hannibala, ale i Willova šéfa z FBI Jacka Crawforda a propletený sítě jejich kolegů, přátel, rodin - a to už je něco, co se nedá popisovat, ale co se musí vidět a prožít. Jestli jsem někdy dřív nechápal, co je to vlatně bromance, tak teď už ani nemám pocit, že by kdy mohla vzniknout nějaká víc intenzivní a víc spalující, než jaká vzniká mezi Willem a Hannibalem. Do konce druhý série je seriál naprostej vrchol, kterej byl jednoznačně na 5* (možná s drobnym a nepodstatnym výkyvem cca 2 dílů ve druhý sérii). Série třetí se hodně věnuje postavě Rudýho draka, což je nejspíš pocta knížce, kterou jsem ale nečet a tak jsem byl odkázanej jen na to, co mi naservíroval seriál - a musim říct, že mi ta postava prostě vůbec nesedla; nebavila mě, nezajímala, skok o 3 roky dopředu a nová životní situace Willa mě taky nijak nezaujala. A protože tak dvě třetiny třetí série se téměř výlučně řeší právě tenhle Red Dragon, tak to pro mě prostě znamenalo celkem dost míst, který mě vůbec netáhly. Chápu ale, že ta jeho postava je z hlediska scénáře a vývoje postav klíčová v tom, že do vztahu Willa s Hannibalem přináší novej rozměr, kdy se oni dva spolu musej spojit a společně jít proti někomu třetímu, proti tomuhle Rudýmu drakovi - to je ale záležitost až posledních dílů. Každopádně poslední díl druhý série a konec posledního dílu třetí série je pravděpodobně to nejlepší, nejkrásnější a nejintenzivnější, co jsem kdy viděl. A přestože jsem určitý výhrady ke třetí sérii měl, pak tak výbornej a dechberoucí konec seriálu je stylová a majestátní tečka, která to všechno víc než zachránila. WTF moments: Bohužel i tady nějaký byly, a jak jinak než předevšim ve třetí sérii: Jednak přežití do obličeje střelenýho Chiltona, kterej to očividně vypružil bez jakejchkoliv následnejch stop, jizev nebo souvisejících problémů, který člověk asi většinou má, když ho někdo střelí pod voko. Další WTF lahůdkou ale byla třeba i přece jenom trochu přehaná smrt Vergera.

Horší 3*. Podle mě asi zatim nejslabší ze Strachovejch seriálů. Ty tři díly, který stačily u Lsti a Brány, ty by tady bejvaly stačily taky - a možná by se seriál vyhnul hluchejm místům, nesmyslnejm postavám, dějovejm liním apod. První série je moc natahovaná a zklamal mě předevšim konec, druhá je jednoznačně nejslabší (i když se sympatickym mladym Donutilem) a nejlepší mi přišla rozhodně série třetí - bohužel ale všechny se nevyhnuly takový tý televiznosti, obzvlášť paradoxně v provnání třeba právě s nízkorozpočtovější Ďáblovou lstí (tim právě nemyslim rozpočet, monumetální výpravu atd., kterou měl strach v dispozici paradoxně až u slabšího Labyintu, ale spíš lacinej styl tvoření - hru na efekt, návodnou hudbu, přehrávaný postavy, logický nesrovnalosti, natahování dílů, nesmyslný dějový linie bez skutečnýho významu mající jen odvést divákovu pozornost atd.). Celkově to za zhlídnutí samozřejmě stojí, o nic mimořádnýho ale rozhodně nejde.

Krásnej a lidskej film o sympaťákovi, kterej nikdy nikomu neublížil, kterej si ale dělal, co chtěl; kterej moc nevěděl, co se sebou a nikdy nic neplánoval, a tak když ho něco napadlo, tak to prostě udělal - a rozhodně se nenechal svazovat nějakejma konvencema nebo pravidlama. A když chtěl zlobit, tak zlobil - proto se dostal tam, kam se dostal... Frajer Luke mě rozesmál (stavba silnice, první scéna s dekapitací parkovacích automatů a ten jeho úšklebek nakonec, ty jeho věčný útěky) i dojal (písnička po tom, co mu umřela máma, ta jeho věčná touha po svobodě, to, že vlastně neví, z jakýho konce ten život brát, nebo ten úplnej konec...). Co bych ale rozhodně vypích, to je výbornej soundtrack, pak charismatickýho Newmana, kterej se na tu roli hodil dokonale a naposled zajímavě napsanou postavu jeho kámoše Draga.

Podle mě trochu nedoceněná záležitost. Film je to originální, vtipnej a nápaditej, a kupodivu i dokonce celkem promyšlenej a bez větších logickejch chyb. Kostka je výbornej, výrazně dobrá je tady i Svobodova hudba.

Nikdy bych neřek, že mě film z prostředí casina, kterýmu ani nerozumim, ani k němu nemám žádnej vztah, bude někdy moct tak zaujmout. U Casina jsem ale ty tři hodiny zhlídnul pomalu jednim dechem; je to srozumitelně a přitom komplexně odvyprávěnej příběh o cestě Rothsteina lasvegasskym podsvětim, ale tak skvěle zrežírovanej, že se o tom nedá moc mluvit a prostě se to musí vidět. Funguje tady prostě všechno - dýlka filmu, obsazení (fantastickej De Niro, Sharon Stone i Joe Pesci...), styl vyprávění a střih, vybranej hudební podkres... Casino jsem viděl později než Vlka z Wall Street, musim ale říct, že to něco, co mi u Vlka scházelo k tomu, abych to hodnotil plnym počtem, to jsem tady naprosto bez debat cejtil.