Snathoras

Životopisný film Daviada Lynche, Sloní muž, natočený v roce 1980 a oceněný 7 nominacemi na Oscara (bohužel ani jedinou z nich nedokázal proměnit ve zlatou sošku), nás zavede na přelom 19. a 20. století. Vypráví příběh muže, Johna Merricka, kterého ztvárnil John Hurt, jehož životní příběh je jedinečný. Díky jeho znetvoření byl považován za zrůdu a odpad společnosti. Film je vyprávěn podle pamětníků Fredericka Trevese a A. Montagua. Frederick Treves (Anthony Hopkins) byl chirurg královské nemocnice v Británii a když se doslechl o Sloním muži, musel se s ním setkat. Jako první člověk se k Johnovi zachoval lidsky a pokusil se mu zlepšit život. Film popisuje pohnutý život tohoto mladíka, děsí svou krutostí, jaké jsou lidé schopní, ale také ukazuje lidskou lásku a soudružnost. Úžasná režie, skvělé herecké výkony a excelentní kamera, dělají z tohoto filmu mistrovské dílo. Díky černobílé kameře v podání F. Francise, která navozuje tu správnou atmosféru, se člověk cítí, jakoby v této době opravdu byl. Hereckému výkonu Johna Hurta (který byl oceněn nominací na Oskara) se však nemůže rovnat ani ten Hopkinsův, i když mu velmi zdatně vzdoruje. Hurtovi jsem věřil absolutně vše, jeho bolesti a trápení, ale i radost. Ne příliš výraznou složkou filmu je hudba, kterou jsem téměř nezaregistroval, ale jedná se o typ filmu, u kterého vám na ničem jiném než na příběhu nezáleží. Podle mého názoru se jedná o film, který by měl každý vidět. Toto dílo každého z nás donutí, zamyslet se nad jeho životem a uvědomit si co je důležité. Každý divák si určitě v průběhu filmu řekne, že kdyby se tohle stalo jemu, tak že už by takhle dál žít nechtěl. Ani si nedokážu představit, co John Merrick za svůj život zažil.

V roce 1998 nám režisér Emir Kusturica představil velmi bláznivou komedii, která je nabitá energií, jako žádný jiný film co jsem kdy viděl. Jedná se o film Černá kočka bílý kocour, který pojednává o romské osadě bydlící na Balkánském poloostrově. Hlavní hrdiny staví do absurdních situací a to jak se s nimi vyrovnají je vskutku zajímavé. Snímek je v našem obvyklém vnímání něco naprosto nového, skoro nepochopitelného. Film je jako nekonečný kolotoč situací, které se zaplétají a rozplétají. Člověk vlastně na konci filmu neví, jak se k němu dostal, celé je to jeden velký zmatek. A to celé ještě podporovala bláznivá balkánská hudba, která zněla téměř celou druhou polovinu filmu, hudba tak energetická, že by snad roztancovala i mrtvého (a že se to ve filmu stalo, že dva mrtví nebyli až tak mrtví). Kamera v podání Thierryho Ardogasta byla skvělá, krásně nasnímané scenérie pobřeží Dunaje a navíc nás nenechala nás ani na vteřinu nudit se. Nicméně film bych rozdělil do dvou částí. V první části jsem však měl chuť film vypnout, občas jsem se pousmál, u nějakého vtípku, ale nechápal jsem, v čem by měl zrovna tento film být tak skvělý. Jenže když začala svatba, tak to všechno nabralo ten správný směr. Nepřetržitý sled situací a vtipných gagů doprovázených bláznivou hudbou, mi přece jen poněkud vyspravil mínění o tomto snímku. Nejvíc bych vyzdvihl herecký výkon Srdjana Todoroviče, který hrál drogově závislého mafiána Dadana, který pořád jen pařil, ať už se stalo cokoliv a na kterém bylo vidět, že opravdu Dadanem ve filmu byl. Jedná se o snímek, na který se musíte dívat při dobré náladě, poté se jistě salvy smíchu dostaví samy.

takhle depresivní film jsem už dlooouho neviděl...chvilkama to bylo pěkné, ale na konci filmu jsem se cítil pěkně špatně :/ xD