Veruca

Asi nejhorší český film, který jsem viděla. Od hereckého obsazení jsem si slibovala přinejmenším docela dobrou srandu a dočkala jsem se až neuvěřitelné frašky. Monstrsumec Lojza...???

Souhlasím s komentářem uživatele Tomesh... Když si z pohádky člověk pamatuje jenom tu hnusnou ovčí masku, které se bál, něco je s tím filmem asi špatně.

Je někdo, kdo v Temném rytíři nefandil Jokerovi?

Po zhlédnutí této dokonalé srandy začínám milovat Kevina Smithe jako režiséra i představitele Mlčenlivého Boba. Po celou dobu filmu jsem se bavila a bylo by mi líto, kdyby trval kratší dobu, zvlášť když má tolik co říct. Affleck a Damon mě překvapili tím, jak moc jim sedla role záporáků. Několik hvězd navíc (kdyby to šlo) bych s radostí dala Alanu Rickmanovi za postavu Metatrona, který byl doslova boží. Plus: zajímavé bonusy.

Asi nejsem sama, kdo je přesvědčen o tom, že dát roli Melindy Sordino někomu jinému, než Kristen Stewart, film by na tom neuvěřitelně tratil. Neumím si představit, že by hlavní hrdinku s pohnutým osudem hrála nějaká klasicky krásná Američanka s pisklavým hláskem. Kristen je prostě jiná - (nejen) ve filmu je svá, sarkasmus i depresivní stavy jí jdou na výbornou a na svých tehdejších 14 let okouzluje vyzrálým hereckým projevem. Uvěřitelně ztvárněná postava, s kterou se leckterá patnáctka může ztotožnit. Jen doufám ne se všemi problémy, s kterými se sama Melinda potýká.

Ano, většinu filmů s Dakotou sháním hlavně kvůli ní, protože ji prostě zbožňuju. Je to hvězda, která ozdobí každý film a pozvedne jeho úroveň, a to i u těch případů, které bych si nebýt jí spíše nepustila (jako např. Šarlotina pavučinka). Hounddog ale dopadl nejlépe, jak mohl - film a Dakota se zdobí navzájem. Dramatický příběh hlavní hrdinky, zpracování námětu, zasazení do doby božského Elvise a prostředí jihu USA, skvělá hudba - kvůli tomu všemu bych snímek hodnotila přesně tak, jak jsem ho hodnotila. Ale s Dakotou je to posichrovaných pět * a kdybych mohla, dám víc. Pro mě její nejlepší film. A btw-k rozruchu kolem kontroverzní "znásilňovací" scény se s ama herečka vyjádřila takto: It's not really happening," to Reuters. "It's a movie, and it's called acting."(zdroj: myspace.com) Na svůj věk to má v hlavě vážně srovnané.

Mnohokrát jsem slyšela, že film Stmívání se může líbit jenom puberťačkám, a to ještě jenom těm, které četly všechny díly Twilight ságy od Stephenie Meyer. Ale ono je to často naopak. Někdo si nadpozemsky krásného Edwarda Cullena představoval úplně jinak než Roberta Pattinsona, nebo mu přišly důležité a zajímavé zrovna ty scény, které se do scénáře Melissy Rosenberg nevešly. U mě to bylo takhle: začátek ledna 2009, o knihách S. Meyer jsem nikdy neslyšela a naprosto nic netušíc o tom, co zrovna dávají v kinech, jsem s kamarádkou vyrazila na Stmívání. Moje jediná informace o něm? "Hraje tam ten, co hrál Cedrica v Harry Potterovi." "To je tenhle?" ptala jsem se, když se na scéně objevil Michael Welch, představitel Mika Newtona. "Ne, já myslím, že to je tamten..." Naprosto bez předsudků a jakéhokoliv očekávání jsem si užila dvě hodiny čím dál tím napínavějšího děje doplněného skvěle pasujícím soundtrackem a úžasnou hudbou Cartera Burwella a hlavně jsem přímo hltala tu atmosféru, která na mě ze snímku dýchala, přemýšlela jsem o tom, že upíři i Bella a Charlie se fakt povedli a při závěrečných titulcích jsem seděla neschopna slova a v hlavě mi běhala jediná věta: "To už je konec...? A bude druhý díl...?" Tenhle film mě NADCHNUL. Můžu ho vidět kdykoliv a těžko mě někdy omrzí, naopak, po více shlédnutí si všímám detailů, které jsem předtím nepostřehla (jako např. to, že Bella a Edward nakonec tu zlatou cibuli vyhráli a že ji Bella nese nejen cestou ke skříňkám, ale i přes celé parkoviště, nebo jak se Rosalie při baseballové scéně urputně snaží napodobit Jaspera s pálkou...). V hodnocení 4* zohledňuju i nekonečnou vděčnost za Kristen Stewart a Roba Pattinsona, které bych nebýt Stmívání asi objevila bůhví kdy.