Tom Hardy

Velká nuda, ale filmařsky je to vlastně ok - všechno, co se tomu dá vyčítat (plytké charaktery, špatně vystavěný příběh, nezajímavá erotika), to vše je pouhým věrným odrazem samotné knihy. Sam Taylor-Johnson se s prázdnotou předlohy docela poprala a přestože ve filmu de facto o nic moc nejde, většinu času se na to nic slušně kouká. Herecky to bohužel příliš nefunguje (hlavně Dakota mi do role naivní školačky vážně nesedla, ale i Dornan je na nejvíc sexy muže málo nadsamec) a hlavně ke konci už nuda vibruje na maximální stupeň, protože přichází nucené drama, vedoucí k "To Be Continued". Existují ale mnohem větší a horší slátaniny. Tahle má jedinou (ne)výhodu v tom, že o ní každý mluví.

Páni. Aby bylo všechno TAK špatně v projektu, na kterém se vypotilo tolik energie a peněz, to se vidí málokdy. Mé výsledné hodnocení mi až vadí, protože z principu by podobný drahý film s tolika talenty neměl dostávat takovou "hate známku". Jenže ono to prostě jinak nejde. Příběh naprosto mimo. Sama o sobě stupidní zápletka, která navíc vykrádá Matrix, staví na nesmyslném kameni (kdyby "jí" nikdo neřekl, kdo je, tak by se vlastně nic s vlastnictvím řešit nemuselo), což poté vede k naprosto nepochopitelným motivacím všech záporných postav (i když sestra byla asi kladná… asi). Akční scény fádní a bez jiskry. Herci buď nemají co hrát (Tatum), nebo jsou prostě jen špatně obsazení (Kunis). Dlouho se mi nestalo, abych s takovým nezájmem sledoval něco tak drahého a trikového na velkém plátně a nebavila mě každá minuta (probrala mě akorát scéna na úřadě, ale to bylo spíš osobní zkušeností z podobných míst). Co jsem si odnesl? Včely VÍ. Planetu záporáka lehce odstřelíte tím, že se proletíte pár mraky. Wachowští už mají hodně vážnou tvůrčí krizi, když do jednoho filmu naplácají skřeta z Harryho Pottera, Lizarda z Amazing Spider-Man, svatbu z Hunger Games, Sloního muže, mimozemšťany z Akt X, živého Seana Beana, polovlkodlaka, andělská křídla, obří futuristické koráby, létající boty a přesto jim nic z toho nepomůže. A že tak nudnou a nezvládnutou drahou sci-fi jsme tu neměli od Žoldáka: Legie zkázy.

Dějově to moc nedává smysl a vůbec jsem většinu času pocit, že sám scenárista netušil, jaké straně vlastně fandí a kdo by měl na konci tuhle partii uzavřít (nebo jasno měl, ale z filmu se to vytratilo). Hlavní nicméně je, že z technického hlediska je John Hyams o notný kus dál, než co předváděl minule a takové závěrečné inferno v bunkru, které se "tváří, že je na jeden záběr", bych hrozně rád viděl na velkém plátně. Rozhodně lepší, než předchozí dvě části, legendární jedničce se to samozřejmě ani nepřibližuje. Být ale pochopitelnější děj, mohl film klidně líznout hranici průměru. Takhle, v rámci sportovní facky za zmatenost, volím číslo o něco menší. Pocitově mi ale Universal Soldier: Day of Reckoning vůbec nevadí.

Nemám rád přímé kritizování konkrétních tvůrců, protože jsou vždy ve hře i jiné faktory (například nadávání na scenáristu může být hodně liché v tom, že mu jeho původní vizi nemálo upraví samotné natáčení). Ale Megaton je opravdu patlal, který se k filmu nikdy neměl dostat. Když něco nevyjde jednou, dá se to omluvit. Dvakrát to může být náhoda. Ale všechny jeho filmy provází stejný problém - naprosto nesmyslný rychlostřih, během něhož do pár vteřin klidně nacpe i deset záběrů. Tentokrát navíc přidal i agresivní zoom, díky čemuž z akčních scén 96 hodin: Zúčtování až bolí oči. Když se k tomu připočte laciný scénář, cílení na teenagery (kde jsou ty časy, kdy Bryan ukázal Marcovi z Tropoje zač je toho elektřina) a nezajímavý vývoj, nemůže to už zachránit ani tak bizarní věc, jakou je souboj s rusem v těsných bílých slipech. Jediným trochu zajímavým prvkem je vyšetřovatel Foresta Whitakera, ale o něm tahle série není a nikdy nebyla. 30%

Těžké, šedé, bez velkých slov, zato se silnými (i když často schválně potlačenými) emocemi. Zatímco skutečný případ zahaluje rouška tajemství a nejasností, film dle mého poměrně jasně profiluje celý problém a dokáže logicky vystavět jednotlivé body marnosti až k bolestivé katarzi. Silný základ má navíc tu neuvěřitelnou výhodu, že se režisér Bennett Miller pro filmy podle skutečných událostí narodil, přičemž umí dokonale pracovat s herci. Po celou dobu nevidí člověk Tatuma, Carrella ani Ruffala, ale jejich postavy. To je v podobném příběhu to největší vítězství. Silných 90%.

Závidím každému, kdo je schopen nekritického nadšení jen proto, že vzal Nolan zřejmě všechny základní kameny klasických sci-fi povídek a k tomu nezapomněl 2x citovat Stanleyho Kubricka dlouhým záběrem s vážnou hudbou. Ale ne, skutečně to nestačí. V prvé řadě pro značně zkratkovité vykreslení situace na Zemi a za druhé pro tu neskutečně zbytečnou doslovnost, která především z finále dělá podívanou i pro ty úplně největší idioty (protože pokud vám vše nedocvakne při prvním „cha, dělám to já!“, dojde vám to určitě poté, co to zazní cca po šesté). Nolan si udržuje vysoký technický nadstandard, excelentní práci se zvukem a potěšilo mě pojetí robotů (jediný skutečně originální prvek filmu). Ale zbytek? Solidně odvedená rutina, která se utopila ve vlastních ambicích, nesmyslně zjednodušených "pro celou rodinu". P.S. Srovnávat film s Vesmírnou odyseou je až vzácně mimo mísu. Ano, pár citací tu je, ale mistr měl úplně jinou filmovou řeč a tempo, nemluvě o tom, že NIKDY nenatáčel film, jehož poselství, potažmo myšlenky, by byly vyjádřeny polopaticky.

V podstatě přesný opak toho, co bylo V zajetí démonů. Annabelle je horor bez inteligence, bez nápadů i schopnosti vygradovat scénu. Samotná panenka je ve filmu de facto úplně zbytečná (což je asi největší podraz) a vše je tak doslovné, že kdo něco v tomhle filmu nepochopí, může si bez problémů zažádat o občanku Forresta Gumpa. Nejhorší ale je ta neschopnost nějak budovat scénu. Když už se počtvrté otevřely dveře od výtahu, nešlo se nesmát. Takových momentů je ve filmu bohužel až příliš. Ale zase se musí nechat, že málokdy se horor přetaví v tak čistou komedii. 30%.

Těžko říct, co je na tom lepší - jestli rafinovaná detektivní hra o dvou rovinách, hrátky s úhlem pohledu, přiznaná manipulace všeho a všech nebo satirický přístup, který staví výhradně na tom horším v nás. Důležité každopádně je, že Fincher znovu dokázal natočit chytrý a audiovizuálně podmanivý film, který šlape ve všech ohledech a je vyložená radost sledovat jeho jednotlivé scény. Ben Affleck konečně dostal part napsaný na tělo (tedy postavu, která je ve svém chování nevěrohodná a trochu prkenná) a Rosamund Pike se dočkala životní role. Jeden z těch vzácných filmů, které člověk dokouká a nemůže se dočkat, až je uvidí znovu. Můj osobní horký favorit na Oscara pro nejlepší scénář.

Něco mezi Muž v ohni a Mé druhé já, přičemž - jak už to tak u kopií bývá - je Equalizer horší. Zpomalovačky jsou k smíchu, příběh buď netuší, o čem chce vyprávět, nebo se snaží za každou cenu překvapit (každopádně působí nesourodě), záporák to s blazeovaností přehání a nebýt v hlavní roli Denzel, člověk by mu tu touhu po zlepšení světa nevěřil. Nemluvě o tom, že je hrdina až příliš nadčlověk, než aby se o něj byť na okamžik mohl divák skutečně bát (kam se chce dostat a ke komu, tam se prostě dostane, logika/nelogika). Nenudí to, je třeba ocenit nekompromisní styl a ve finálním fightu mezi regály geniální song Zacka Hemsyho, ve výsledku je to ale pořád JEN odvar z toho, co už jsme viděli jinde a lépe.

Slušnou expozici a téměř dechberoucí kombinaci špičkových efektů a dunivého zvuku nabourává scénář, ve kterém se střetává jedno klišé za druhým (chyběl jen pes v ohrožení a dvě letadla letící naslepo proti sobě). Naštěstí to má nadhled a v sále s dobrým zvukem jsou některé pasáže skutečně ohromující. Doma bych tomu dal 50%, v kině to je za "přimhouřím obě oči" 70%.