Zmizelá

Mám trošku problém se scénářem. Osobně bych jel víc po divákově zvědavosti a vynášel otazníkovou postupku a méně po psychologii postav. Styl vyprávění totiž mou pozornost zcela navádí na postavu Nicka, což na tak dlouho stopáž není úplně šťastný a místama mě přijde, že film po obsahové stránce šlape vodu. Ve filmařské práci je snímek naopak výbornej plavecí. Umí skvěle vyprávět obrazem, pracovat s atmosférou a hlavní hrdina má chování i dialogy těžce real, díky čemuž jsem se dokázal lehce ztotožnit s hereckým výkonem pana Afflecka a filmařským umem mistra Finchera. Samostatnou kapitolou je pak výkon Rosamund Pike, teď nebudu mluvit o její top prdelce, která je hotový plátýnko, na který bych se kdykoli mile rád podepsal. Jde mě o její herecký výkon, to co tam Rosamund předvádí je hodný hereckýho šampiona a Ros se tímhle hereckým výkonem kvalifikovala mezi absolutní hereckou extraligu. Stejný nadšení mám i z poslední čtvrtiny filmu, v ní totiž zavládne takový psycho dusno že by i sauny zaviděly. (03.10.2014)

B-R-A-V-O. Tentokrát budu trochu osobnější, Davide, u Zmizelé se předvádíš v té nejlepší formě a po celou dobu film pevně držíš ve svých rukách. Směrem k závěru jsem na tebe skoro začal křičet a zároveň žadonit, ať nevymýšlíš blbosti a nepoděláš konec, ale i ten sis naprosto s přehledem pohlídal. Za tohle mistrovské dílo a zároveň dokonalou „šachovou“ partii, u které si člověk nikdy nemůže být jistý, kdo má zrovna navrch a jaký bude následující tah, ti moc děkuju a udílím naprosto suverénní plný počet. (27.12.2014)

Chtěl bych Ti rozmlátit hlavu, otevřít lebku a podívat se … co si miláčku myslíš? ___ Hořká manželská pilulka se spoustou překvapivých zvratů – předlohu jsem četl a je zřejmě dobře, že se její adaptace chopila přímo spisovatelka, která vyházela jen drobnosti, udržela tajemnost paralelního vyprávění, spousta jemných přesahů zůstala zachována a je se satirou osobitě zábavnou a poučnou směsicí různých prvků. A co především, jde o kus kurva dobré filmařiny s atmosférou, která se v už pomale okoukaném chladném vizuálním stylu, jakým se Fincher nadále prezentuje, notně dodává depresivní nádech dokreslující hudba od dvojice v této tvůrčí dílně již zavedené. Výsledný film není ničím zásadním, ale po všech stránkách velice kvalitním a i díky předloze poutavým dílem "rodinných radostí." 90%. (01.10.2014)

Podobně jako Paul Thomas Anderson také David Fincher se v rámci své režijní dráhy posouvá k čím dál tím utlumenější a střídmější formě dokonalosti. Po první části filmografie, která se vyznačovala okázalou formální efektností, jež u Finchera kulminovala v "Úkrytu" oplývajícím hrátkami s průlety kamerou prostorem v dokonalých realitu popírajících jízdách, přichází v pozdějších filmech stále větší efektivnost a nenápadnost. Neznamená to, že by se Fincher i PTA stali nějakými askety, ale pouze že jejich mistrovství se projevuje tím, že na sebe nikterak nepoutá pozornost. Skoro bychom mohli mluvit o návratu studiového stylu, kde také forma sloužila k maximálnímu vtažení diváků do vyprávění a neměla na sebe nikterak upozorňovat, jen tentokrát se nejedná o následování nějakých konvenčních pravidel, ale projev dokonalého obeznámení s řemeslem a maximální promyšlenosti zpracování každého záběru za jeho účelem v celku díla. "Zmizelá" pak představuje Fincherovu strhující masterclass v šálení diváků, kde současně žasneme nad vyprávěním (příznačně o postavách, které šálí své okolí a důmyslně pracují se svým obrazem), ale také nad tím, jak zdánlivě lehce a nenápadně nás film vede a drží přikované k obrazovce či plátnu po celou dobu, aniž by nám dovolil vydechnout. (11.11.2020)

U Zmizelé se mi jako první vybaví slovní spojení "zábavný brak", čímž ani trochu netvrdím, že nemá přesah, nebo je nedejbože hloupá. Pokud bych ji měl ale vnímat jako realistické, mrazivé drama, musel bych se tomu maratonu (ne zrovna šokujících) zvratů vysmát. Pokud ho vnímám jako záměrné dotažení konceptu "nízký žánr" k dokonalosti, tak se nemusím smát tomu filmu, ale s tím filmem, protože zábavné to je opravdu hodně. A nechce se mi věřit, žr by se to FIncherovi natolik vymklo z rukou, takže palec nepochybně nahoru. 4 a 1/2 (30.09.2014)