Godhaj

,,He was sort of special.“ ,,There ain’t no such thing.“ Pomáda má opravdu dechberoucí písničky se skvěle propracovanými tanečními scénami, které hýří fantazií a jsou zábavné. Travolta, Olivie ale i ostatní jsou velmi sympatičtí a hezky se na ně kouká. Jenže děj jaksi není, nebo jsem ho nepostřehl. Kluci a holky se navzájem laškují, opravují auto, závodí a přemýšlejí, co po střední, ale to příběh nikam neposouvá, takže jde vlastně jen o sled scének. Také představa americké mládeže je tady trochu šílená a vyhnaná do extrému. Filmu zcela chybí i minimální napětí, a to i při finálním závodě, kde by se to hodilo. Bohužel se kvůli těmto nedostatkům na Pomádu už asi znovu nepodívám.

,,Štěpáne, nevíš kde je Tomáš?“ ,,Nevim, mami!“ Tento film miluju již od dětství, kdy jsem Tomášovi záviděl jeho dobrodružství. A i nyní se rád dojmu nad idealizovaným dětstvím i dobou, v níž se film odehrává. Herci jsou vybraní na jedničku a hrají jedna báseň. Např. Janžurová a její originální styl běhání po pražcích u mě vždy vyvolá ten nejupřímnější smích. Jen trochu moc afektovaně působí herecký projev Nárožného, který ztvárnil imbecilního školského radu možná až příliš věrně. Příběh, který šikovně skloubil kriminální a komediální linku dohromady, je oddechový a velmi hezky se na něj dívá znovu a znovu.

,,I don’t know if you have been in the fight before but there’s usually not this much talk.“ Dvě a půl hodiny patosu, cool hlášek a sterilních soubojů nesmrtelných hrdinů jsou víc, než dokážu snést. Příběh se snaží zkombinovat co nejvíce už jednou řečeného dohromady, a to se mu docela daří. Jenže postavy se chovají jako pitomci a jsou schopné se navzájem postavit proti sobě kvůli zcela evidentnímu kalkulu proti nim. Hlášky nudí stejně jako velkolepé souboje, při nichž se srovná se zemí obrovské letiště, ale nepadne ani kapka krve, a asi ani kapka potu. Jediné, co mě zaujalo, byla jako obvykle Scarlett Johansson, která ale bohužel nedostala víc prostoru. Jinak se pro mě jedná o zcela zbytečný film.

,,Asi jste si všimli, že došlo ke změně trasy.“ Specialisté na mě kupodivu od prvních minut nepůsobili vůbec špatně. Hlavně herci se opravdu snažili a u několika z nich jsem měl pocit, že se skutečně dívám na lidi z masa a kostí a ne na špatně placené ochotníky, jak tomu u jiných českých seriálů a filmů bývá. Scénář taky nebyl úplně nejhorší a repliky zněly jakž takž poslouchatelně. Jenže zásek nastal v příběhu, kdy se divákům předkládají naprosté nesmysly, a kdy každému musí být jasné, že takhle určitě by se při únosu tramvaje nemohlo postupovat. Jedna chybka tak střídá druhou a třetí až ten kopec nesmyslů překročil únosnou mez. Škoda toho, protože technická stránka tohoto prvního dílu nebyla, až na úděsné modré filtry kamery, špatná, a letecké pohledy na Prahu byly velmi zajímavé. Celkově vzato šlo ale o velmi nepřesvědčivý a chatrný kriminální příběh.

,,Tohle místo, to je magnet na průsery. A pak je tady taky ta stará kletba.“ Úvodní znělka mi dlouho vrtala hlavou, než mi došlo, že se asi někdo inspiroval Temným případem. A v tu chvíli mi to došlo – tenhle seriál bude hrůza. A vypadá to, že bude. Největší kámen úrazu bude neskutečně plytký scénář. Vedlejší postavy jsou vesměs definované pouze jedním, většinou ještě mimořádně hloupým, rysem. Např. postava bodrého policisty hraná Karlem Zimou je v seriálu asi jen proto, aby neustále mlela cosi o tajemnosti, čarodějnicích, démonech, kletbách a dalších okultních ptákovinách. Jo a ještě k tomu pořád něco žere nebo pije. Vaculík se docela snaží, ale nemá moc co hrát, ona je jeho postava také dost charakterově chudá, takže se není čemu divit. Zápletka vražd mě moc netáhne, vyšetřování v podstatě neprobíhá, místo toho se stopáž věnuje osobním, veskrze nezajímavým problémům policistů, že mě ani moc nenapnuli, jak že to dopadne v dalším dílu.

,,Hurá! Nebudeme muset uklízet ani prát!“ Laputa je nádherný fantastický příběh, který je však velmi dobře sklouben s reáliemi života 19. století, především z technické fascinace létání. Sympatičtí dětští hrdinové, kteří jsou u studia Ghibli obvyklí, se zde pohybují v trochu drsnějším prostředí. Není nouze o honičky a přestřelky, takže jsem byl celé dvě hodiny napnutý jak struna. Mijazaki samozřejmě tu a tam přidá nějaký vtípek a srandičku, ty mi ale zde přišly trochu nevhodné, a myslím, že by příběh mohl být vzhledem k tématu trochu temnější. O animaci nemá cenu dlouze mluvit, ta je totiž výborná, jak je u Ghibli zvykem. Laputa je výborný film, ale jeho myšlenkovou hloubku, myslím, dokáží plně ocenit jen dospělí.

,,Proč jsou ti somálci tak vožralí?“ ,,Protože se před tím moc nenajedli.“ Trapnost dalšího, tentokrát vánočního Kameňáku, dosáhla podle mého názoru absolutního vrcholu. V těch minulých Kameňácích byl alespoň scénář přeplněn hloupými fóry. U tohoto dílu to ale vypadá, že už tvůrcům všechny vtipy zcela došly. Asi proto je každý dialog zakončen zvukovým signálem, který má asi upozornit diváka, že pointa ,,vtipu“ již nastala a on by se měl začít smát. Postavy a příběh už snad plošší být nemůžou a ani nemá cenu se k nim vyjadřovat. Vypíchnout bych chtěl jen televizní vědmu, která asi jen v Kameňákově funguje tak, že vás k ní přepojí ihned a ani nemusíte čekat půl hodiny na telefonu. No prostě tenhle film je úplná ztráta času a slouží jen k ilustraci toho, jak nízko lze ve filmové branži klesnout.

,,No, no, no. I think you’re fattest.“ Tentokrát mi přišel Jimmy trochu méně energický než tomu bylo v jiných jeho vystoupeních. Největší rozdíl byl ale vidět v publiku. To bylo zcela strnulé a neakční, což dost ubíralo na Jimmově improvizaci. Kromě klasických vtipů tentokrát Jimmy předčítá jím vytvořené inzeráty v novinách, korespondenci, má rozhovor se slečnou z publika a ukazuje vtipná trička. To vše je oproti jeho rychlým a úderným vtipům trochu natahované a ne tak vtipné. Celkově vzato je tohle nejslabší Jimmyho vystoupení, ale i tak je příjemné na zkouknutí i když tentokrát bez záchvatů smíchu.

,,Pokud něco o vánocích podle televizí nemáte, pak se rozhodně nemáte zvedat ze židle.“ Pořad Luďka Staňka s originálním názvem Pořad je výborný obzvlášť pro ty, jako jsem já, kdo nesledují televizi. V Pořadu totiž Staněk za sedm minut shrne, co šíleného se dělo v televizi za minulý týden. A je to shrnutí vtipné, cynické a přesně se mi trefuje do druhu zábavy, který mám rád. Ale hlavně mě to zcela naprosto odrazuje od toho, abych si televizi zakoupil nebo dokonce se na ni jen chvíli podíval!!!

,,To má být ostrý kraj, vole. Tak to vypadá, vole, jak kdybys byl, vole, někde malíř z Paříže, vole.“ Téma války, branné výchovy a armády je v českém prostředí vzhledem k minulosti tak zajímavý a rozporuplný společenský fenomén, že si zaslouží řádné zpracování. Tak komplexní téma ale bylo zcela evidentně nad autorčiny síly. Během sedmdesátiminutové stopáže se člověk letmo dozví o iniciativě Pokos a zbytek tvoří guláš názorů dětí, vyšinutých jedinců, navíc ještě vytržených z kontextu. Z otázek, které jsou lidem kladeny, je přitom patrné, že autorka nemá vůbec o dané problematice jasno a jen tak plácá. Nejvíce znechucený jsem byl z dětského tábora Pokosu, kde vedoucí každé druhé slovo prokládají výplňkovým ,,Tyvole“. Tam bych svoje dítě určitě nepustil. Jinak z celého dokumentu silně sálá proti armádní zaměření, a proto je škoda, že jeho zastánci nedostali lepší obhájce než pár zmatených nadšenců a podivínů. Škoda.