Godhaj

,,Nemějte strach, spláchnu ho!“ Druhé setkání se svérázným majorem Maisnerem, Václavem u mě dopadlo trochu hůře než první díl. Je příjemné, že se setkáváme s postavami z jedničky, ale ty spíše paběrkují. Hlavní prostor má jako obvykle sympatický Potměšil a hodně přehrávající a trapní Sypal a Synková. Příběh se motá odnikud nikam, ale ještě jakž takž nějaký i je a dokonce má i vyústění. Většinu času však převládají hloupé a infantilní vtipy a pitvoření se.

,,Ruku líbám, milostpaní, tak už to neseme.“ ,,No, konečnik!“ Tento film mi více než vtipnou crazy komedii připomínal trapné snůšky vtipů alá Kameňák. Nejvtipnější místa tvoří různé šklebení postav či padání do dortů. Zbytek je strašná nuda. Ženy s fousy, muži s prsy, srandovní akcent Zázvorkové a neustálé výměny lustrů, to vše má asi způsobit řádné záchvěvy bránice, moje však zůstala zcela v klidu. Striptýz Jany Brejchové měl tendenci zvednout kvalitu tohoto filmu, leč byl trestuhodně utnut někde v půlce.

,,Kluci neblbněte, fakt!“ ,,To se vsákne.“ Discopříběh jsem si doslova protrpěl. Hlavní podíl na tom má Rudolf Hrušínký, který se celý film tváří jak blbec a podobně i hraje. Hudba Michala Davida by mi asi i nevadila, kdyby se jí režisér nerozhodl vytvořit ,,klipy“, kde Hrušínský zpívá do kamery a pobíhá zmateně po městě, případně po střechách. Ten film má hrozně hloupý příběh, do kterého jsou jaksi násilím nacpané celé písničky a dohromady to tvoří jakýsi Eintopf. Zajímavé mi tak přišly akorát každodennosti tehdejšího života a hlavně tehdejší módy. Leopardí vzorek silonových kalhot kamaráda hlavního hrdiny se mi z hlavy určitě jen tak nedostane!

,,Dva lidé beze stopy zmizí a jim je to jedno!“ ,,To je Bukurešť.“ Gargoyl nebyl zas tak hrozný, jak jsem očekával. Vytvořený je celkem pěkně, i když je zcela jasně vidět, že je počítačový. Příběh je, jak to tak u těchto filmů bývá, velmi jednoduchý. Na můj vkus se docela dlouhou dobu nic moc neděje, vše je před hrdiny tohoto snímku drženo v tajnosti až do samotného konce. Herci mi byli poměrně sympatičtí, v práci režiséra jsou občas vidět velké chyby. Co mě ale velmi potěšilo, byly dobře udělané automobilové honičky, za které by se nemusel ani Bourne stydět!

,,You got attitude! You got strenght!“ V pokračování Travoltova šlágru chybí přesně to, co jsem na prvním dílu měl rád. Chybí zde atmosféra špinavého Brooklynu, nejsou zde scénky z diskoték a nejsou tu ani ty nejlepší hity od Bee Gees. Místo toho režisér Stallone vsadil na podobný princip jako v sérii Rockyho, což v tanečním světě moc nefunguje. Travoltovi tak nezbývá nic jiného, než se poprat sám se sebou a prorazit na Broadwayi. Příběh je takový mdlý a nijaký, jedinou zábavu mně dělaly srandovní kostýmy a vlasové kreace.

,,Zapomeneš-li své jméno, už se nikdy nedostaneš domů.“ Cestě do fantazie se nedá upřít velká dávka představivosti. Vymyšlený svět přímo kypí životem a je příjemné ho sledovat, obzvlášť když jej animátoři vytvořili s takovou precizností. Příběh však na mě byl trochu moc chaotický a občas jsem byl z vývoje událostí trochu zmatený. Některé scény mi přišly až moc naturalistické a nechutné. Soundtrack je složený z příjemných jednoduchých motivů, které pomáhají navozovat snovou atmosféru. Celkově vzato se mi však tento film líbil, i když to nebyl úplně můj šálek čajíku.

,,Můžu pane Liška?“ ,,Opovaž se! Já nechci bejt v deseti letech dědečkem.“ Komedie s dobroučkým špenátem a zmenšováním a omlazováním a neustálou záměnou postav mě docela bavila. Nejvíce se asi povedlo omlazení ústředního dua Menšík-Sovák a jejich dva mutující výrostci zajímající se o důchodové pojištění. Další postavy a jejich karamboly už tak zábavné nejsou, to platí hlavně o jihoamerických postavách, které mi přijdou trochu mimo. Suma sumárum je to však dobrá komedie, která však o třídu níž asi díky scénáři, který není tak nabušen vtipy.

,,Virus, který roznáší chřestýši? To je bizarní!“ Hadí stisk je takový ten příjemný filmík na víkendové odpoledne. Ničím nevyniká, ale zároveň nemá větších chyb. Téma zabijáckých hadů je zde pojato postaru, takže žádní digitální chřestýši se nekonají, ve filmu účinkují opravdoví nebo gumoví hadi. Příběh je klasický, postavy stojí buď na straně dobra, zla anebo na straně komparzistů, kteří umírají jako mouchy. Sem tam se najde pár logických kiksů, ale není to nic hrozného. Co se ,,hadích“ filmů týká, tak tento je rozhodně nadprůměrný.

,,Byl to jenom sen! Ale taky nebyl!“ Což o to, Totoro je docela sympaťák a spolu s ním i další potvůrky. Příběh je sice jednoduchý, ale krásný. Co mě ale hrozně štvalo, byly hlavní hrdinky tohoto filmu. Kdyby tak příšerně neřvali, určitě by se mi na to dívalo lépe. Jenže oni po nálezu hloupého žaludu musí ještě pět minut vyřvávat, že našli žalud. Ale za zkouknutí Totoro rozhodně stojí.

,,Yes! No! Okay!“ Jean Paul Belmondo je takový frajer, že si může dovolit parodovat sám sebe. Výborně působí srovnání zakřiknutého pisálka z deštivé Paříže s lamačem dívčích srdcí a nejlepším agentem na světě, který zásadně pracuje prosluněných přímořských oblastech. Belmondo si evidentně obě své role velmi užíval, takže doslova hýří energií na všechny strany. Příběh je hodně zajímavý a působí svěže, ale bohužel ve druhé půlce mi přišlo, že se trochu potácel odnikud nikam. Velmi sympatická byla také herečka Jacqueline Bisset, která byla hlavně v roli Kristýny úchvatná. Ani soundtrack, který zajišťovala převážně mexická kapela, není vůbec k zahození. Prostě Muž z Acapulca je ideální na zpříjemnění deštivého dne.