saaaky

Nemohu jinak - 100%. Válečné téma je i u filmů pro mne stoprocentní žánrovou jedničkou, avšak opravdu kvalitních snímků s tímto tématem nálezám opravdu málo a čím dál tím méně. Ještě, že existují "jistoty", ke kterým se mohu vždy s radostí a filmovým fyzickým, psychickým, duševní, no prostě jakýmkoli pocitem, jaký si jen dokážete představit, vracet. A to právě Band of Brothers ode dneška je. Bez okolků a bez rozmýšlení říkám, že se stydím za to, že jsem tak kvalitní seriál shlédnul až tolik let po jeho vytvoření, až nyní. Damian Lewis mne utvrdil o své kvalitě a stává se tak jedním z doplňujících herců mé TOP desítky. Výkony ostatních - není co dodat. Ryan rozdělený do 10 hodin? Možná. Každý má něco svého, mě Band of Brothers oslovilo - ne víc, avšak jiným způsobem, specifičtěji - a o to větší třešničkou na válečném dortu tento snímek je. Perfektní, úchvatné, nekompromisní, reálné!

Válečné filmy prostě byly, jsou a budou vždy mým šálkem kávy. A tento Spielbergův se od nynějška řadí na samý vrchol mého osobního žebříčku tohoto typu filmů. Ne kvůli vypjatým akčním scénám, kterými film - samozřejmě a naprosto pochopitelně - překypuje, ale kvůli tomu, s jakou přesností, lidskostí, realističností popisuje hrůzu války, jejího prožívání, ale zejména - jak vystihuje pocity a náladu mezi těmi, jenž většině z nás, resp. našim předchozím generacím, zachraňovali denodenně prdele na všech frontách a jenž byli těmi jedinými, kdo proti vyvstalému zlu něco začal dělat. Úvodní, stejně tak jako závěrečná scéna jsou naprosto ultimativním zážitkem nemajícím obdoby a jsou tak třešničkou na tomto krvavě zbarveném válečném filmu, který ale má smysl, má cenu a hlavně - má naprosto neodejmutelnou patronu kvality. Spielberg opět v čele. Bravo!

A rodeo vynikajících filmů pokračuje ... :-) Vždycky jsem si říkal, že je dozajista chyba, že jsem Shawshank Redemption ještě neshlédnul, ale až nyní, když jsem si na něj konečně našel čas a strávil s tímto filmem plných 142 minut, se doopravdy stydím. Stydím se, že jsem si až doposud nenašel čas na tak dechberoucí popis něčeho tak krutého a jen zdnálivě "nudného" a ničím nezajímavého, čím pobyt ve věznici bezpochyby je. Od první až po poslední minutu děje (nepočítaje intro a outro, samozřejmě :-)) jsem nevěřil vlastním očím, uším, tak tak popadal dech. Proč to všechno? Ne kvůli stovkám akčních scén, vybuchujících bomb, nášlapných bomb, nesmrtelným Simírům létajícím vzduchem, či extrémně složitému popisu útěku z nedobytného a zároveň neopustitelného vězení. Ne, ani jedno z toho. Vykoupení z věznice Shawshank totiž nemá ani jeden z těchto prvků. O té vší hrůze, nikdy nekončícím čekání a psychologii úplně obyčejných lidí jako my v této "spodině" totiž vypráví s neuvěřitelnou lehkostí, svižností, úsměvem vyvolaným nezřídkakdy na ústech nejednoho diváka a s naprosto ultimátním závěrem. Výsledek? 100% a opravdu gurmánský filmový zážitek k tomu.

K filmu a jeho shlédnutí jsem se dostal až nyní, alespoň jsem ale již díky proběhým recenzím, ohlasům a "věhlasům" tušil, že téměř dvouapůl hodinové sezení u obrazovky nebude rozhodně na škodu. A opravdu. Hans Zimmer dokázal opět zpracovat téma, nad kterým se nikdo z nás nikdy nezamyslel, nad jevy a skutečnostmi, které nikdo z nás nikdy neřešil - a to všechno i přesto, že se s nimi setkáváme den co den, resp. noc co noc. Ve spojení s neuvěřitelnými efekty, zapeklitostí samotného příběhu, ve kterém jsem se místy - zejména ze začátku - ztrácel a kvůli čemuž mi nejspíše chybí ona poslední hvězdička v hodnocení, a skvělým hereckým obsazením - DiCaprio, Gordon-Levitt, Ellen Page a další je Inception dalším hlubokým, velmi snadno zapamatovatelným a extrémně nezapomenutelným dílem, rozhodně jedno z nejlepších akčních sci-fi tohoto roku.

Uf ... těké rozhodování - zda-li za 3, či za 4 hvězdy. Moje velká oblíbenskyně Kelly Reilly by stála za ono kvarteto červených hvězd a hodnocení někde okolo momentálního průměru filmu, avšak ... nemohu se zbavit dojmu, kterým na mne celý film působí. Dojmem dramatu - hororu nemálo podobnému některým (většině) laciných hororových snímků většinou americké produkce. Hektarový les, jezero, vraždící mladíci-fanatici - ano, nápad je to neotřelý a do jisté míry i velmi dobře propracovaný, ale jak říkám - jistý punc realističnosti, pravděpodobnosti a racionálního vysvětlení celého děje mi asi trochu chybí. Na druhou stranu se nekoná žádný happy end, člověk je po celou dobu poměrně slušně napjatý a některé situace a scény v něm vyvolávají určité nutkání k zamyšlení se nad nimi. Jako horor jeden z těch lepších, jako film co do kvality - no, už jsem viděl lepší. Koukatelné, nikoliv nejlepší.

Naprosto unikátní propojení umu režisérského v podobě tohoto Hooperova filmu jako celku, kameramanského, výpravného a v neposlední řadě i hereckého. Nejen, že se do svých rolí dvojice Firth / Rush nebývale hodí, oni jimi opravdu jsou - ponořili se do nich, do svých rolí - údělů - se vší vervou očividně a ... je to vidět :-) Velmi přijemné dvě hodinky strávené u tohoto snímku by se daly shrnout jen pár slovy - upřímné, častokrát úsměvné, i přes vážnost s dostatkem humoru, prostě a jednoduše vyjímečný film na neotřelé a dosud neprobírané téma. Bravo, já byl nadšen ... :-)

Nemohu jinak, než 99% :-) A kam že se podělo to jedno procento? Jak se říká, nic není dokonalé, avšak tomuto snímku k tomu - alespoň u mne - chyběla, no, vlastně spíše přebývala jedna věc - český dabing, ve kterém jsem film sledoval. Místy naprosto časově nesedící, nevyvážený. Nad originál nikdy není, čísti titulky umíme snad všichni :-) Film jako takový je - upřímně řečeno - tím nejupřímnějším obrazem, odrazem a životodárným skloubením panenské přírody, minimalistického života, klidu, lásky, pohody i na těch nejodlehlejších, avšak paradoxně životem nejnabitějších částech světa a zároveň ukázkou nezměrného lidského optimismu, smyslu bytí na tomto světě, ale i mnoha temných stránek našeho světa a nás všech. Všechna tato skloubení dělají z "Jaro, léto, podzim, zima ... a jaro" pravděpodobně nejpoetičtější a nejvíce zamyšleníhodný snímek posledních měsíců a rozhodně patří k TOP nejen Korejské, ale i světové kinematografie.

Jedna z těch normálnějších reality-show o žrádle, žrání, báchorech, českém hnidopišství, stupiditě a asi tak do 10% o kvalitním vaření. Podívaná na některé "občany" je vskutku k smíchu, místy však až triskní. Pod taktovkou doublu Vydra / Boušková vše ale dostává jistý rozměr a nabývá alespoň trochu na humorné normálnosti. Dá se. Někdy také ale ne.

Ná ná, na na na ná, na na na ná na ná ná ... zní mi vždy ještě pekelně dlouho po shlédnutí tohoto filmu. Bohužel je to i to jediné, co mi v hlavě z tohoto sice již tradičního, klidného, příjemného a ničm neuražejícího celku v hlavě zůstane. Prostě a jednoduše jsem z pohádek vyrostl a některé viděl již tolikrát, že je nemohu vidět pod jiným úhlem, než naprosto průměrným.

Česká televizní klasika, vhodná nejlépe k Vánočnímu rozbalování dárků, velikonoční mrskandě nebo jakémukoli jinému svátečnímu času. Snad jen v tu dobu je člověk tak zjihlý a v pohodě, že se na to zvládne dívat, aniž by se smál absurditě některých scén, typické "pohádkovosti", která k tomu ale prostě patří, či tradičnímu happy endu v plné síle :-) Každopádně jedna z těch příjemnějších a méně stupidních pohádek české produkce.