kyselina

Tenhle ruský animák si zaslouží komentář. Všichni jistě známe Medvídka Pú, ale Vinni Pukh po rusku má mnohem víc do sebe:-) Kdo by taky chodil na med s nafukovacím balónkem, skládal celý den básně a snažil se přijít na to, proč se vlastně jmenuje Pú. Neobyčejně vtipné...

Pár Bogart-Bacall nepatří k těm, ze kterých byste byli odvaření na první pohled. Chce to čas a nakoukat nějakou tu hodinku, zvyknout si na jejich speciální humor a způsob hraní....ale potom to teprve stojí za to...jejich premiéra je příslib něčeho velkého!

Musím souhlasit s Dougem a možná bych šla ještě dál než on, protože tenhle film je lepší než výborný. Je třeba jen přimhouřit oko a uvědomit si, že Pan Smith se natáčel na konci 40. let. Nejsem žádný americký nadšenec, spíš naopak, ale i tak mě dokázal snímek o americkém patriotství vytáhnout do těch největších výšek.

Frank Capra je neuvěřitelný snílek, o čemž jsem se přesvědčila právě u filmu Ztracený obzor. Mám moc ráda jeho rodinné komedie, které jsou tím pravým lékem na smutnou náladu, ale dělala jsem si iluze, že dobrodružnější žánr posune Capru někam jinam. V Caprových komediích je naivita na správném místě a dobře se na ni dívá, ovšem Ztracený horizont je jakási nesplněná touha malého dítěte žít někde jinde, než právě v tomto století a s těmito lidmi. Capra si vysnil svět uprostřed světa, kde je všechno dokonalé, všichni se mají rádi a každý tam chce zůstat. Velkým alibi je pro Capru fakt, že svůj film natáčel uprostřed druhé světové války a možná právě Caprův svět chtěli lidé vidět. U původní 132 minutové verze se zachoval pouze zvuk, a tak některé obrazy zůstaly statické.

Komedie není můj oblíbený žánr a po většinou se jich vyhýbám, ale Frank Capra umí natočit něco, co pohladí, zklidní a přinutí vás trochu se usmívat.

4* jen s odřenýma ušima...hrozně mi vadila přehnaně dramatická hudba, celý příběh utíkal někde k obrovskému napínavému vrcholu a ono nic nebylo...Marchal zinscenoval svou největší přetvářku a všichni mu to sežrali...

Na tomhle westernu je spousta skvělých věcí, ale nejvíc se mi líbí kontrasty hudby a děje. Kris Kristofferson se miluje s nějakou dívkou, do toho napínavá hudba Boba Dylana a za dveřmi smrt v podobě Jamese Coburna. Peckinpahovy westerny mají ten správný směr.

Ano, i já přiznávám, že to bylo ze slabšího soudku, ale Hitchcock to byl. Pan režisér viděl hlavní chybu v Jane Wyman, která se chtěla co nejvíce vyrovnat Marlene Dietrich a svou charakterní roli tak odsoudila k zániku. Den ze dne vylepšovala postavu Eve Gill natolik, že rozhodila celý snímek. Údajnou slabinou měl být i Evin otec v podání Alastaira Sima, s čímž ovšem nesouhlasím a zůstávám u tvrzení "když se nepoveden zlosyn, nepovede se ani film". A musím uznat, že tzv. zlosyn měl tak málo prostoru, že nemohl "úřadovat", i kdyby chtěl.

Nikdy jsem nebyla seriálový nadšenec...miluju epizodky z Přátel a Ally, moc si cením Twin Peaks a až minulý rok jsem se zadívala na 24 hodin. Lost je přesně to, co jsem potřebovala. Chutná droga na každý den, perfektně připravená, neokoukaná, s typickými figurkami, které má málokterý seriál. A tolik tajemství, že už si ani nepamatuju, co všechno potřebuju po scenáristech zodpovědět.

Další divadelní hra převedená na plátno, která si zachovala všechny své prvky, aby nebylo pochyb, že scénář není psán původně pro film. Tuto skutečnost nelze přehlédnout stejně jako fakt, že Cary Grant tentokrát nehorázně přehrává. Já to nemůžu považovat za zcela geniální výkon, když hollywoodskou hvězdu prvního formátu hravě překryje famózní Peter Lorre. Není film, kde by nezapůsobil více než hlavní hrdina (mimo Maltézského sokola). Nicméně to jsou jen malinké negace v jinak nádherně vyfigurkovaném snímku, kde každá postava dostala tolik místa, kolik si zasloužila.