kyselina

Pamatuješ toho milého chlapce, Raskolnikova? Zabil dvě paní.-To je hrůza.-Říkal to jeden z bratrů Karamazovů.-Asi ho popadl běs.-Byl to výrostek.-Byl to idiot.-Byl uražený a ponížený.-Prý to byl hráč.-Mohl být tvůj dvojník.

Svou práci rozhodně odvedl Clive Owen a Hans Zimmer. U všech ostatních by se nějaká chybka našla, u některých větší (Fuqua si od Training Day těžce pohoršil), u jiných menší (Knightley provádí standartní výkon, ale modrá pleť není nic por ni). Historické a válečné filmy nejsou moje gusto, takže přihlížím i k tomu a nebudu naschvál brát ještě jednu *.

O lesbičkách je toho ve filmu spousta, protože mužské pokolení nad nimi jásá a ženské gaye nemusí. Nicméně se Američanům podařilo natočit film o partě gayů, která si nerozumí tak dobře, jak by chtěla, ale stejně pro ně jejich přátelství znamená všechno.

Postavy neměly šťávu...hlavně Colin Firth a Annette Bening byli hrozně suší a role "záporáků" jim naprosto nešla!!

Poslední týdny jsem přímo zabořená v literatuře českých exulantů a jejich niterných pocitech zoufalství z toho, že jsou všude jinde, jen ne doma. Někteří svou bolest na stránkách přímo vyřvou, jiní se stáhnou do sebe. Tarkovský toto téma zpracovává po svém. Snové pasáže se střídají s reálnými a nekonečné obrazy se vlečou stále dopředu (až je to k nevíře, že se ten obraz hýbe...dokonce se tam i mluví...).

Tohle je opravdu román pro ženy a já se tomu vůbec nebráním. Viewegh si to napsal dobře a Stašová dokázal hrát za všechny (i za Laďku).

Hodně podrobná sonda o lidských povahách a jejich vyrovnání se s rasismem. Žádný z účinkujících není nijak zvlášť vyhraněn proti lidem s jinou pletí, ale je si vědom obecného mínění a těžkostí s tím spojených. I když by to měl být film Katherine Hepburn, já jsem nespustila z očí Sidneyho Poitiera:-))

Sny se zdají každému...ale existuje jen pár "andělů", kteří s nimi dokáží jít na veřejnost zcela uměleckým a přece nezaměnitelně osobitým způsobem! Bergman vychází ze své varovné snové představy, v níž spatřuje sám sebe (slavného muže) v zajetí egoismu. Slunce pronikavě zářilo, vytvářelo ostré tmavé stíny, avšak nehřálo.

Ty vole! Noha!!

Vynalézavá kamera, propracovaný scénář a jiskření mezi hereckými hvězdami první velikosti dělá z Pochybné ženy jedinečný filmový zážitek. A Hitchcockův ústřední ctitel Francois Truffaut ho označil za jeho nejlepší černobílý film.