Djoker

Koncept sérií Crime Scene je trošku jiný než u běžných true crime dokumentů. Každá řada se detailně věnuje slavným místům činu a vrazi jsou lehce upozaděni. Berlinger je však zárukou kvality a jeho rukopis je znát i tady. Jen to není taková jízda, což je škoda, protože z Torso killera se vyklube nadprůměrně úspěšný čistič ulic. Times Square má však tak bohatou historii plnou čuňáren, že to prostě nešlo jinak.

Mnoho žen už naletělo a mnoho dalších to bohužel ještě čeká. Z pozice úspěšné sexy podnikatelky a kamarádky s výhodami Aleca Baldwina se tomu však jen těžko věří. Navíc její tyran nebyl zrovna Brada Pitt. Dokument je každopádně velmi zábavný a jeho zdejší hodnocení je dost přísné. Minimálně onen zásadní twist je vystavěný naprosto geniálně a tvůrci si s tou linkou hodně vyhráli.

Kauza Theranos si vzhledem ke své velikosti dokument jistě zasloužila, ale je pravdou, že jeho finále působí tak, jakoby Gibney začal stříhat týden po prvních obviněních a to nejdůležitější citelně chybí. Holmes je ale dokonale bizarní postavička ze Silicon Valley, to se musí nechat. Aneb hltáme moudra Stevea Jobse od rána do večera.

Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem. Už i za mořem na to přišli. Vypadá to jako jednoduchý případ, kde se viník ihned přizná, ale postupně se rozmotává složitější rodinná tragédie, která se znovu táhla celé roky. Není to však příjemná podívaná, protože Anthony už nikdy nebude jako dřív a zanedbaná výchova a nedostatečná socializace na jeho osobě zanechala katastrofální následky.

Není nic smutnějšího, než když se na vraždě dětí podílí jejich vlastní matka, a jelikož jsme v USA, tak příčinou je skoro jako vždy náboženský fanatismus. Hromadění mrtvol kolem jedné poblázněné sektářské dvojice si svůj dokument jistě zasloužilo, protože jde bez debat o velkou šílenost. Na rozlehlém poli true crime ovšem existují lepší exempláře. Tady je totiž od začátku jasné, kdo, koho a proč.

Dívka z Vatikánu je skrytý poklad na Netflixu, kterému k maximálnímu hodnocení shází jen závěrečné dotlačení představitelů státu k přiznání viny. Desítky let trvající pátrání po Emanuele Orlandi značně převyšuje většinu dalších záhadných zmizení. Ten příběh má prostě všechno. Nechybí papežové, italská mafie, polská Solidarita, Bulhaři, KGB, Ali Agca, a když se na scéně objeví i maskovaný Američan s histriónskou poruchou osobnosti, tak je každému jasné, že v tom množství slepých uliček zkrátka není možné dojít až ke šťastnému konci.

Klasické true crime dokumenty o vraždách budou vždy oblíbenější a bude jich i větší množství ke konzumaci, ale mým giulty pleasure se stávají podobné sektářské šílenosti s bandou vymytých mozků na jedné straně a partou slizkých vychcánků na té druhé. Množství sekt v USA je opravdu alarmující a Twin Flames patří určitě k těm nejlepším, protože obchodují s láskou, což působí komicky, ale slyší na to většina nejen hloupých lidí. Guru Jeff hrající si na Ježíše i jeho vypasená družka jsou neskutečně zábavní. Když však začnou vyzývat muže k předělání na ženy a opačně, tak kdekoho začne rychle mrazit v zádech.

Rozdělení dokumentu na dvě části, které má značit dva pohledy na věc, je úplně zbytečné, protože zápletka je až směšně jednoduchá. V právní bitvě dvou hip-hop stars navíc hraje nejdůležitější rolí třetí osoba, která s nimi byla v autě a mlčící řidič tomu pak nasazuje korunu. Zřejmě i fanouškům Milion+ dojde, že spokojené švédské trojky existují jen ve filmech a Laneze přišlo osedlání dvou prdelatých ghetto girls velmi draho.

Na první pohled záhadné zmizení mladé ženy má ve finále celkem jednoduché řešení. Dokument přitahuje pozornost díky atraktivnímu prostředí Japonska, které je považováno za zemi samých správných lidiček. Opak je samozřejmě pravdou a perverzních úchyláků tam po bordelech pobíhá taky dost. Podivně se profiluje i otec Lucie Blackman, který se velmi rád předváděl před kamerami už během vyšetřování a při natáčení dokumentu si logicky uzmul hlavní roli.

Když vám někdo v pravidelných intervalech odkládá mrtvoly kousek za barákem, tak to jistě není moc příjemný pocit. Když však ani po desítkách let není policie schopná identifikovat vraha, tak už to je na sebevraždu. Pro pozůstalé, kteří v dokumentu dostanou hodně prostoru, jde vždy o dvojnásobnou tragédii, když se nepodaří podobné případy vyřešit. Pro Netflix je to naopak požehnání a nekončící zásobárna námětů, protože flákači v řadách policie je tak nezmizí a analýza DNA je stále relativně nová metoda.