TroiMae

Tahle řada působí, jako by ji vygenerovala AI. To i covidový rok seriál přečkal s větší důstojností. Chybí mi věrohodná diverzita (např. BDSM tematika), která se mi na seriálu líbila. Snad jen Sakina Jaffrey s indickými kořeny jako nová postava stojí za zmínku. Naopak o postavě Roxanne (žena Chucka Rhoadese) ztvárněné domorodou Američankou Lily Gladstone, se v této řadě jen mluví.

Film alespoň volí neotřelé nelineární vyprávění a je pochopitelné, že se do filmu nevejde vše a také nelze vše vysvětlovat, ale kromě její osudové lásky boxera Marcela sporadické zmínky o vztazích slavné zpěvačky jsou trochu jako hledat velikonoční vajíčka. Přitom zpěvačka prý nedokázala usnout bez chlupaté mužské nohy pod peřinou. Nejde výčet všech jejích milenců, ale o to, že zapadá spojení mezi ní a mnohými významnými muži. A tak Yves Montand je zmíněn jen v rámci výčtu hostů v publiku. Přitom tak, jako Asso „udělal“ Piaf, Montand (stejně tak Aznavour) patřil mezi ty, které „udělala“ Piaf. Napsala pro něj chanson a během roku byl tak populární, že se s ním rozešla. Théo Sarapo, její poslední, o dvacet let mladší manžel, který o ni pečoval na sklonku jejího života, se sice nestal význačným zpěvákem, přesto ve filmu jen bez souvislosti zazní jeho křestní jméno z úst umírající Piaf (mohla aspoň zaznít jejich společná píseň „K čemu je láska?“).

Špatné to není, to nemohu říct, nenudil jsem se. Ale tahle zápletka a „zvrat“ už je celkem tradiční. A konec pak je tak nevěrohodný, že už je to všechno jedno.