Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Sci-Fi
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie

Recenze (20)

plakát

Doom (2005) 

Béčkový akčňák s průměrnými hereckými výkony a stylovou scénou z pohledu první osoby ála Doom 3. Ale lépe uděláte, když si zahrajete původní hru - je to větší zábava a trvá to déle.

plakát

Vampire Hunter D (2000) 

Možná tomuhle žánru úplně nerozumím, ale nijak zvlášť mě to nenadchlo. Přestože lze animační stránku věci pouze chválit, příběh je docela slabý.

plakát

Stroj času (2002) 

Když chlápek několik let pracuje na stroji času, díky kterému by zachránil svoji nastávající před smrtí, lopotí se do daleké budoucnosti, kde bojuje s hnusnými odnožemi lidského druhu, aby mu pak bleděmodrý kouzelník sdělil triviální důvod, proč není možné změnit minulost, jednoduše vám dojde, že celé to cestování v čase je úplná zbytečnost. Naproti tomu technicky je snímek zvládnut ukázkově. Například záběr na rozpadající se měsíc mi zůstane v paměti dlouho. A když už nestojí za to se na film dívat kvůli příběhu, tak aspoň kvůli Sienně Guilloryové coby krásné snoubence hlavního hrdiny.

plakát

Human Traffic (1999) 

Jediný normální film o naší nenormální době. Pokaždé, když nevíte, kam lidská společnost spěje, podívejte se na tento film, který vás "resetuju" a vy znova koukáte okolo sebe a divíte se všedním věcem. "Je to, co právě dělám, tak důležité? Není jednodušší se na všechno vykašlat?"

plakát

Holky to chtěj taky (2001) 

Teenagerovská komedie? Jestli si někdo myslí, že mě tohle pobaví, tak mě urazil. Snažím se projevit trošku objektivity, ale ne... nejde to.

plakát

Moje tlustá řecká svatba (2002) 

Překvapivě dobrý přístup k tématu, ale nulová zápletka a praktická neoriginalita ve všem sráží film na úrověň průměrného bijáku. Jediná nadprůměrná věc je všeléčivá Okena, ale sami tvůrci filmu patrně zapomněli ponořit filmový celuloid do "okenové lázně." Smůla. A přitom je to tak sympatický snímek.

plakát

Coldplay: Live 2003 (2003) (koncert) 

Playlist: Politik, God Put A Smile Upon My Face, A Rush of Blood To The Head, Daylight, Trouble, One I Love, Don't Panic, Shiver, See You Soon, Everything's Not Lost, Moses, Yellow, The Scientist, Clocks, In My Place, Amsterdam, Life Is For Living

plakát

Dům z písku a mlhy (2003) 

Mladá žena a starší pán. Neprávem vystěhovaná versus nový majitel. Ať už budete od začátku fandit nešťastné Kathy, která byla kvůli úřednímu omylu vystěhována z domu nebo Íránci Behranimu, který onen dům koupil pro svoji rodinu, stejně vám dojde, že se nelze dát jednoznačně na tu či onu stranu konfliktu. Právě v tom je film jedinečný a za žádnou cenu vám nedá šanci odhadnou jak to celé skončí. A proto si finální rozuzlení vyžádá ránu o podlahu způsobenou povolením dolní čelisti. Avšak z celkového pohledu to vypadá, že děj předcházející závěru filmu je jen zbytečně dlouhá předehra.

plakát

Vzpoura ve věznici Carandiru (2003) 

Příběhy vězňů a jejich činů, jež je dostaly za mříže z pohledu lékaře snažícího se zabránit šíření viru HIV. Už od samého začátku poutavá podívaná. Uprostřed filmu se sice děj trochu zpomalí, aby vykreslil vztahy mezi vězni (což mohlo být provedeno mnohem lepším způsobem), ale ke konci, kdy dojde ke vzpouře a po zuby ozbrojení policisté bez rozmyslu zmasakrují bezmála polovinu vězňů, si začnete říkat proč tak skvělé téma nebylo natočeno ještě lépe. Přes to všechno je Carandiru skvělý film a některé scény si budete v hlavě opakovat ještě dlouho po závěrečných titulkách.

plakát

Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005) 

Prostředí Star Wars spolu s hlavní dějovou linkou jsou tvůrčím dolem, jehož zlatá žíla by podle matematiků končila někde v nekonečnu. Nicméně Lucas je svým mezigalaktickým dílem natolik posedlý, že ze samého koukání dopředu přestal sledovat, co mu jde pod rukama. Jeho neschopnost vložit do filmu nějaké emoce je evidentní při každé scéně. A když už začínáte mít pocit, že se do toho "dostáváte", přijde zběsilá prolínačka, která připomíná amatérský sestřih rodiných záznamů. Pomsta Sithů se sice drží stanoveného stylu, ale přestává to být exotický výlet do kosmu. Spíš je to archaický guláš okořeněný infantilní snahou o vážnost. Celý film lze tedy chápat jako šíleně pojatou komedii, u které se lze usmívat, zasmát se a s povolenou čelistí zírat na vesmírné křižníky.