koci

Faber, autor předlohy, si mě svým stylem psaní ihned záskal, a jeho zručná sugestivnost je až hmatatelně přenesena i do televizního obrazu. O'Dowd se v nekomediální roli předvedl slušně a na Romolu Garai jsem se těšil s každou scénou. Londýn devatenáctého století vykreslila BBC odvážně, a to je dobře. Po posledním dílu měním hodnocení na pět hvězdiček.

Toast je dobrý film hlavně díky scénáři Lee Halla a hereckým výkonům. Clarksonova režie je kvalitní, nicméně si myslím, že film trochu zbytečně přeslazuje a v mnoha ohledech zplošťuje, což je škoda. Například hudba je sice výborná, ale nakládá se s ní nestřídmě; herci jako by nedostávali prostor naložit se scénami jinak, než dle režisérem namalovaného obrázku. Freddie Highmore hraje ve filmu jen 30 minut, o pár let mladšího hlavního hrdinu totiž celou hodinu skvěle ztělesňuje Oscar Kennedy.

Jde jen o amatérské záběry z festiválku Woodshock v Linklaterově domovském městě Austin. Když hodně přivřete oči, dalo by se tomu říct dokument, ale... radši ne:)

Plow je podle slov samotného Linklatera slackerovštější než Slacker a hned po pár minutách je to divákovi jasné. Ve Slackerovi probíhají neustálé dialogy a kamera je pořád v pohybu, kdežto Plow sestává povětšinou ze staťáků a dialogy tu téměř nejsou. Film zachycuje Linklaterovu cestu pryč z Austinu - vlakem, autem, pěšky - a jen ty nejbanálnější každodenní úkony člověka. Plow je čistě jen pro Linklaterovi hardcore fanoušky, a i tak je potřeba správná nálada k tomu utáhnout jej dokonce bez kontrolování ubíhajícího času. Ti filosofičtěji zaměření tu však naleznou spoustu hluboce významných dlouhých záběrů, nějaký ten citát z Kafky a snad i road-trip do študákovy duše. Tento film není ani nezávislý, je to prakticky home-movie se všemi technickými nedostatky (patinou?), které z toho vyplývají.

Jednoduše nejlepší film ze sportovního prostředí. Přesně takový biják by slušel naší kinematografii...

Zůstalo jen u námětu.

Slacker je jedním z nejvýznamnějších nezávislých filmů vůbec a můžeme mu být vděční například za tvorbu Kevina Smithe, kterého Slacker bezprostředně ovlivnil. Některé postavičky jsou skutečně excelentní, v kontextu rozpočtu fascinující, Ale "Před úsvitem" je mnohem lepší.

Yes, yes, yes, yes!!! I fu**ing love it!!! Po druhé epizodě jsem ani nemohl popadnout dech, tohle je obrovská porce mého nejoblíbenějšího tématu - metashow.

Opravdu přímočará a neochvějná struktura scénáře vás donutí této "rodince" držet pěsti až do konce. Je to uhrančivá jízda, není to zázrak.

V mnoha ohledech příjemnější, než ostatní romantické komedie. Rudd je můj oblíbenec (i když pořád hraje to samé) a Reese mě mile překvapila. Deus ex machina je u road tripů standardní záležitost, oproti podobným filmům tu však oceňuji méně naivně napsané postavy.