*Elfík*

Může se prozradit, že tento film byl promítán na... Ne? Nesmí? Aha... Tak pardon. V tom případě budu muset vymyslet něco úplně jiného. Škoda. A mohlo to tu být tak dlouhé! Vlastně, dobře pro vás, vy nic netušící hodnotitelské hlavy. Inu, podobenství je to. A já se přiznávám, já jim nerozumím. Stejně tak nerozumím tomu, co kočky mňoukají, stejně tak nerozumím tomu, proč je nenormální nosit s sebou ''kapesní'¨sprchu a také nerozumím tomu, proč tomu všemu nerozumím. Rozumíte mi? Myšlenka hledání Půjčovny koček je sice moc pěkná, ale... kdo si dobu nezažil a kdo předem nevěděl, o čem to vlastně má celé být... tak prostě nepochopí. Tím se tady snažím ospravedlnit mou maličkost, jež je evidentně velice šokovaná, poněvadž si právě přečetla obsah a nyní chápe vše. Ale úplně vše. Vlastně se teď cítím, jako jedinec pozorujíc Schrödingerovu kočku. A já tedy prozřela! Sledování filmů, kterých nevíte pražádnou informaci, je něco úplně jiného, jako sledování stejného díla s absolutním povědomí onoho celého. AHA! Liší se pak celé ''sledování''podruhé? jistěže ano. Díky, vážení, za Vaši přízeň, právě jsem vám vysvětlila to, co všichni vědí už dávno. Jenže! Takoveé podobenství je potřeba sledovat nejméně nadvakrát. A tady Vám všem doporučuji mou metodu. Nazveme ji třeba ''Elfíkova metoda sledování podobenství.'' Tu Vám nyní propůjčuji, neušpiňte ji, chovejte se k ní jako k sobě vlastnímu, nenechávejte ji nikde samotnou, nenoste ji na moc dlouhé cesty (maximální délka trasy je cca100 km, takže to snad zvládnete do varů), nepomlouvejte ji, když bude krapet protivná a hlavně ji používejte k potřebám určeným pro metodu. Tu mou. Výhradně za nočního světla! je náchylná na sluneční svit, děvenka moje starostlivá. A ještě o jedno Vás poprosím. Proces předání musí probíhat za ''filmových'¨podmínek, jež jsou přítomny převážně na půdách akademických, vesnických a Vašich domovů. Děkuji. -----Toliko od nasraného Elfíka, že nepochopil.-----

Ech, jak hodnotit toto dílko, když jsem se narodila o skoro devadesát let poté... Dovoluji si podotknout, že je Loupež velmi statická. Ovšem, detail byl vynalezen až pár let po Porterovi, není se tedy čemu divit. Ale proč, proboha, mají všichni ''umírající'' ve filmech tendenci se najednou vztyčit, chvíli v této vzpřímené pozici zůstat a poté s vyvalenými kukadly a výrazem ,,ach, to nééé!!'', úslužně padnout k zemi? A ještě třešničkou na dortu zůstává fakt, že onen ležící chudák zapomene povolit paže, tudíž mu pak velmi šrotuje, zda je má nechat či nemá spadnout. A pokud to udělá, hlavně, aby to bylo co nejpomalejší a nejnenápadnější! Na druhou stranu obdivuji zápal herců a neherců, s jakou vervou se pustili do natáčení takových nebezpečných scén, jakožto kupříkladu bláznivé honičky na koních. Ten co spadl, si sakra rozmyslel další spolupráci s Edwinem. Byla šance jedna ku deseti, jestli ho jeden z bujných ořů rozšlape na kaši. Nicméně, film je přeci jen z roku ''dej sem chleba'' a já tedy s klidným svědomím mohu dát tři hvězdy. Pochopte, Meliés a bratři Lumiérové byli kapku působivější.

2014: Filmově Kávový Míting. Že nejsme z čokolády, to vím. Že opice nebyli lidé, také vím. Že jsem nepotkala barevnou díru vím též. Ptám se tedy, zcela upřímně a nenaivně: ,,pochopili jste, co se nám Kubrick celou dobu snažil říct?'' Já totiž ano. První byla čokoláda!

Fialová, žlutá, hnědá, růžová. Bílá, hnědá. Černobílá? Modrá, zelená, červená. Tyrkysová? Ano, to jsou, dámy a pánové, barvy. Jste tu správně. Pokud si chcete přečíst něco, co vás odradí od zhlédnutí hotýlku, jste tu blbě. Vy šovinistická a nekulturní hovada, cožpak jste si nevšimli těch hvězdiček hore?? A podívali jste se nyní? Ano? Převelice vám tedy děkuji (následuje mrknutí jedním očkem a rozzářený úsměv, jež je hodný jen námi zasvěcenými).Ty barvy, vy, kdož jste tu ještě zůstali, se objevují ve filmu, o němž je řeč. Psáno, tedy. A nejen tyto barvy! Ne, vážení! Ještě další! a to právě dělá z tohot snímku tak unikátní dílo! Barvy, říkáte si, jen světlo, které prochází vaší ctěnou sítnicí. Ale! Toto jsem Barvy Wesovy! Ty nejsou jen tak ledajaké. On s nimi pracuje, on s nimi dotváří to prostředí Prahy a Karlových Varů (a pár dalších evropských měst, jež nejsou hodna jakýchkoliv zmínek...). On je bere jako součást scény, jako něco předůležitého, jako kdyby na tom závisela minuta záběru! A ono také závisela! A víte, s kým si ty Barvy jsou ruku v ruce? S kamerou! Ano, s Kamerou! Ta, jež se vzdaluje, jen když se MÁ vzdalovat, mění, když je POTŘEBA, aby se měnila a ukazuje našemu ctihodnému oku detaily, kdy MUSEJÍ býti ukázány! Omluvte mne, ze samého nadšení mi tady přeskakuje caps lock... Nicméně, Wes je génius, který nemá na tomto svět obdoby a pokud si bude držet Roberta Yeomana, tak... já budu psát takto přihlouplé komentáře o tom, jak jsem nadšená z vizuální stránky filmu. Gratuluji!

Vážně, přečtěte si knihu!

Cože? Já na to mohla do kina na 3D?? Proč mi to nikdo neřekl? Proč mě tam nikdo nevzal? Aha, už vím. Pokud bych byla na Gravitaci v kině, pravděpodobně bych se samým napětím třásla, nedýchala, když nedýchali ani všichni herci, narážela do různých objektů, málem bych umrzla a následně bych samým žárem shořela na prášek (do pečiva), lezla bych po nábytku a seskakovala z vyvýšených míst, hablaría chino (hukiki, nakiki, suzuki, motiki etc...), zadržovala bych dech, létala, přehazovala drátečky, strkala do všech a všeho, chytala se provázků, hrála si na provazochodkyni, gymnastku a zírala na obrázky vesmíru. Z Googlu. Zatímco já jsem JEN nedýchala, držela se křečovitě stolu, otevřela si okno (podotýkám, že je venku mínus deset stupňů!), na chvíli zfialověla, nechala ukápnout sélzičku (no, skoro), hablé chino, pokoušela se vylézti na knihovnu, pak zjistila, že by mne stejně neunesla a tak se zklamaně zavrtala zpátky do křesla a do konce filmu už byla úplně, ale úplně zticha. A ještě mezitím jsem propadala trudomyslnosti a štěstí. Zároveň a střídavě. Jestli vy rozumět, co já říkat. A ještě s něčím se vám svěřím: celou dobu jsem hloubala nad tím, jestli nastala doba, kdy už filmy nebudou na Zemi, ale přesunou se nenávratně do jiných světů do vesmíru. Vás už nebaví dívat se na tu modrou kouli? Chcete se dívat (ehm) na jiné? Ale jen výborné, že jednu takovou podobnou má teď Alfonso Cuarón. Mám na mysli tu modrou. Tu, na kterou jsme se teď tak dlouho dívali...

Ra da da da da da da da CIRCUS da da da da da da da da AFRO circus afro, circus afro polka dot polka dot polka dot MOVE IT! Absolutně božííííí!!!!

V porovnání s o dva roky starším Kabinetem Dr. Caligariho (jež je považován za první filmový horor), je Nosferatu nepřekonatelně lepší po několika stránkách. První, a tou nejdůležitější, je fakt, že sám Nosferatu je opravdu strašidelný, zatímco Cesar, spáč doktora Caligariho je až směšně unylý a fádní. Jeho namalované oči působily spíše komicky, až ''cirkusácky''. Žádný děs z něho nešel a ani z jeho opatrovatele. Nebo, máte dojem, že vás děsí brýle a černě podmalované oči? Opravdu? Nu, v tom případě se nedívejte na horory. Ale v kreslených pohádkách jsem něco podobného viděla, myslím.... Zatímco Nosferatu vzbuzuje až posvátnou hrůzu, pouhým vcházením do dveří, které jsou ale akurátně velikostně dostačující. Pochopili? Škoda jen, že je film němý, bylo by úžasné slyšet z upírových úst ,,ta má ale krásný krk!''

Z hlediska dokumentárního není tento film nijak výjimečný (tedy, nedonutí vás vstát ze židle a zařvat ,,sakra, to je tak strašně smutný, jak to, že to nikdo neví? Proč jim nikdo nepomůže??,'' pak se onen dotyčný přidá k humanitární organizaci či založí svou vlastní, ujme se opuštěného zviřátka, přispěje bezdomovcům a smaže pár grafitů. Jo, já se ptám, proč to neděláme jen tak...?!), nýbrž je ojedinělý tím, že se o této události nikde neví a ti, co ji pamatují ji zřejmě moc nešíří dále. Nebýt Mančušky, širší veřejnost (a tím myslím teď mladší generaci, starší ví své) by se o tom nedozvěděla. Díky tedy za to. Avšak, mám pár výhrad. Konec nemusel být tak přehnaně sentimentální a onen pán, který se vydal do Afriky zavzpomínat, by měl navštívit rétorického poradce, jelikož jsem mu nevěřila ani ň z toho, co prohlašoval. Ani slza mu neukápla! Škoda, že nemohu porovnat s filmem Angolský deník lékařky, jež je určitě o stupeň výše. Alespoň tedy dávám natolik vysoké hodnocení, kolik si cením jen nápadu vytáhnout ''staré'' drama o únosu československých občanů. A také proto, že se mi líbí, že mohu pohnout s celkovým hodnocením (hehe), jelikož čtyřicet uživatelů opravdu není mnoho...

Pan Uherman se rozhodl poctít svět svým dalším epickým dílem, kterým si chtěl získat mladší diváky, jež nečtou světovou literaturu nebo v lepším případě alespoň předstírají, že ji znají. Pro tato nekulturní hovada je jistě Velký Gatsby jako pohlazení po duši. Že bych přehodnotila své oblíbené uživatele? Proč se to tu tak červená?? Evidentně budu také muset přehodnotit vztahy v mé třídě, všichni jsou z tohoto kýče tak nadšení, že se rozhodli udělat na toto téma stužkovací večírek. Můj plán tiše sedět v koutku a neříkat žádné připomínky ,,a tohle je blbě, tak to nebylo'' krachl hned po návrhu na pozvánku. Ani Vám nebudu říkat, co bylo za problémek, ještě by si to někdo přečetl a měla bych po žížalkách. Resp. bych měla po rautu, který je tak děsivě drahý... K filmu! Pokud se zplácanina dá považovat za film. Uherman má rád barvičky. Víme. Má rád rychlou kameru. Víme. Má rád vyumělkované kostýmy. Víme. Také má v oblibě velká honosná sídla. Také víme. Jelikož my všechno víme, proč se o tom přesvědčovat ještě jednou? Krom oněch zmíněných věcí můžeme obdivovat profesionální nehraní Leonarda DiKapra, děsivý hysterický pláč Káry Mulligan, kterážto je bez make-upu vážně příšerná, až jsem se jí lekla a pak ti, kdo sledují film s dabingem nebudou ušetřeni homoušského Tobeyho a uřvané malé holčičky na konci. Tohle všechno bych přežila, ale jakmile osazenstvo Gatsbyho příbytku začalo ''tancovat'' moderním natřásáním čehokoliv na hudbu, která nyní vevodí všemnožným radiím, myslela jsem si, že se rozbrečím. Nakonec jsem se samou žalostí nad neskutečným kýčem nerozplakala, nýbrž jsem mrskla vámi nenáviděné jednohvězdičkové hodnocení (a to jsem se totiž slitovala nad těmi penězi, které byly vloženy do této, jak to nazvat, srajdy??). Nejenže jim nešlo ani to natřásání se, ale NIKDO netancoval swing, lindy-hop či charleston a to, dámy a pánové, tyto tance byly pro dvacátá léta charakteristické. Toho si opravdu nikdo nevšiml? Byli jste snad zaslepení onou ,,pompézní vizuální blýskavou nádherou''? Nikomu nevadí, že se Fitzgerald obrací v hrobě a otevírá víko, aby si mohl pořádně lítostně zařvat do ticha dne/noci?? Ne? Aha, vy máte puštěný ten nabubřelý soundtrack, já zapomněla...