Gravitace

Pozrel som si tento vesmírny survival s pani manželkou a obaja sme boli významnou mierou spokojní. Po technickej stránke bravúrne a v podstate tomu niet čo vytknúť, ale poteší aj sympatická hlavná hrdinka, ktorej sa dajú držať palce (a o to silnejší dopad na vašu psychiku bude mať koniec), kvalitné výkony ako Sandry Bullock, tak Georgea Clooneyho a vôbec, boli sme takmer nadšení. (15.11.2016)

Alfonso Cuarón posunul hranice. Hranice dokonalých triků a hranice kvality filmových zážitků .... až za hranice vesmíru. Prožíval jsem tenhle film tak intenzivně, jako už dlouho žádný. Sandra sice utáhla bez problémů celý film sama, ale herecké výkony stály tentokrát stranou. V hlavní roli byl jednoznačně režisér, kterému přeju do Oscarového klání velký, zasloužený úspěch. ... Nejsilnější filmový zážitek roku 2013 (17.09.2014)

Míváte někdy problémy s kyslíkem? To Sandra Bullock alias doktorka Ryan Stone ho má vždycky dostatek (i když naoko ne), a to ať už na akrobatické šplhání a skákání ve vesmíru při zásobě 1% nebo skafandrovou svlíkačku pod vodou tady dole na Zemi... Ne, tak jízlivost asi není úplně na místě, chápu, že tenhle Cuarónův sci-fi svět má svoje vlastní pravidla, ale na druhou stranu se dost odkazuje na ten náš (reálný), takže si o tohle škádlivé rýpnutí docela koleduje (a nemyslím si, že bych byl zase takový hnidopich, když jakože pomíjím ten pro pánské publikum nastrčený doktorčin „úbor“ či zajímavost, že Američance dělá problém číst čínské znaky, zatímco azbuku ovládá s přehledem, u takových detailů jsem se jen pousmál). Avšak dost už bylo popichování, Gravitace vznikla kvůli něčemu jinému. Jednak, aby ohromovala publikum svým podmanivým vizuálem a výbornou technickou stránkou (s čímž souvisí i již ten zmíněný režisérův vlastní svět), a druhak proto, že se má divák zcela ztotožnit s hlavní hrdinkou, maximálně jí fandit a alespoň vzdáleně pociťovat to, co ona (tísnivý, opravdu nepříjemný pocit mixu zoufalství, dusna, bezmoci, závratě a strachu). A nutno přiznat, že právě kvůli tomuhle stojí za to na Gravitaci kouknout. Hodnotím slušnými 4*. (20.04.2014)

Komorní Armageddon s míň vtipy, míň zachráněnými živočichy a přibližně stejnou dávkou patosu a uvěřitelnosti. Kdyby k těm dokonalým beztížným trikům bylo ve vesmíru navíc konečně vážně TICHO, bylo by to o něco působivější, akorát by ho vyplnila hodina a půl ambientního žvejkání popcornu. Holt cílovka. (02.01.2015)

Člověk ze zoufalství snadno pomate se. Znáte to. Vstoupíte do sálu, nasajete ten vydýchaný odér, jakýsi zápach celuloidu ztracen mezi proseděnými sedačkami, nasoukáte svou obstarožní zadnici mezi dvě lakovaná opěradla, která pamatují ještě Husáka na náměstí. V mžiku se vám vybaví matné vzpomínky na dobu, kdy jste z toho stejného sedadla čekali, až se na plátně rozsvítí nápis Constantin film bringt a zpoza rohu vyběhne Vinnetů s Oldou. Sedíte tedy a tak nějak tušíte, že letos to bude fakt pecka, že jdete na něco výjimečného. Něco jste se už doslechli, víte, že to je tak trochu jiný film. Prásk. Odezní čtyři kreténské trailery na filmy pro úplně jinou diváckou skupinu a najednou tma; začal film Gravitace. Pak trvá asi devadesát minut, než se nadechnete. Cestou domů, navzdory dírám v chodníku, poskakujete nadšením, koluje ve vás dlouho zapomenutý pocit, který není ničím jiným, než radostí, že láska k filmu ve vás ještě neumřela, že ještě tam pod tou ztvrdlou krustou naváleného marastu negace, nudy a neuspokojenosti, to tepe. Že ještě se dá najít film, u kterého se cukáte, nedýcháte, nepolykáte, nevnímáte. Jste v transu, jste ve vesmíru a jste tam sami. Pak jdete po tom chodníku a zažíváte pocit, jako kdyby jste se z toho kosmu vrátili. Jdete z kina. (03.10.2013)