martinez.

Hollywood nemá na to, aby z komiksové předlohy utvořil myšlenkově silný film, a protože V for Vendetta je přesně takový případ a zároveň má maximálně dvě dobré akční scény, nevidím důvod k doporučení nebo snad opětovnému zhlédnutí.

Jeanovi ze všechno nejvíc sednou role nekompromisních mužů zákona, Krawczykovi zase dynamická režie. Pamatuju se, že jsem se u tohoto filmu v mládí dobře a opakovaně bavil, ale není to nic inteligentního ani výrazného.

Inside Man před zhlédnutím vypadal jako tuctový thriller ne nepodobný těm od F. Gary Graye nebo Tony Scotta a tím pádem jsem očekával samoúčelnou akci, nudnou milostnou pletku, stupidní dialogy nebo klišoidní konec, po zhlédnutí jsem se cítil jako kdybych měl právě čest s reinkarnovaným Hitchcockem a na nic z výše jmenovaného nedošlo. Ach, ta práce s kamerou, napětím, herci, dialogy, hudbou... Spike Lee mi po The 25th Hour znovu dokazuje, že je mistrem svého oboru.

Dneska mám buď veliké štěstí na povedené kraťasy nebo moc benevolentní náladu. Každopádně mi Rebirth přišel velice zručně natočený a konstatuju, že by z toho mohl vzniknout dobrý celovečerní film. Nabušené herecké obsazení, pěkné kamerové filtry, docela velká šupa brutality a jedna bitka, pravda, choreograf možná ani nebyl zapotřebí.

Uploader na YouTube doporučuje toto - sleduj v 720 HD, na celé obrazovce a hodně nahlas. A já nemůžu jinak než mu dát za pravdu, Azureus Rising je jedna nepolevující, hlučná, dynamická akce a je mi jedno, až mě to samotného překvapuje, že animace je celkem standart a podobných krátkých filmů se dnes točí desítky.

Nějaké objektivní já ve mně mi neumožňuje dát nejvyšší hodnocení, ale ruku na srdce, zíral jsem na to jak krypl a v rámci žánru by se lepší film jen těžko hledal. Páni mají charisma, jsou to prostě nehorázné korby a mlátit se rozhodně umí. Choreograf se vyřádil dosytosti a nasnímání je bezchybné - tak málo střihu v akčních scénách a přitom tak dobře působící lámání čelistí a bohovské kicky jsem snad ještě neviděl. To okolo je sice voda, ale určitě kvůli tomu nejsem zklamaný.

Divák už posté vidí napjatou Japonku pomalu kráčící k tajemné skříni za doprovodu děsivé hudby... a stále se bojí! To je určitě nejsilnější stránka těchto filmů (a tvůrci to ví), a proto je nikdy nejde úplně odepsat, i když tu máme šablonovitý a stokrát viděný příběh, od začátku jasnou pointu, otravně mnoho flashbacků a nudné postavy a dialogy. Levné, minimalistické, ale to jen hraje v prospěch filmu a dobře to podporuje atmosféru. Líbilo.

Ale jó. K původnímu englundovskému A Nightmare on Elm Street bůhvíjaký vztah nemám, viděl jsem zatím jedničku a pak souboj s Jasonem, ale že by ty filmy na mě udělaly větší dojem, to určitě ne. V mých očích tento remake nic nepokazil, je to jen takový další technologický upgrade originálu stejně jako například jiný letošní film The Crazies. Skvělá forma, trochu míň režisérské invence než jsem čekal / doufal a nenápaditý obsah.

Horor pro ty, kteří si pod názvem Indie stále představují špínu, krávy, turbany, tečky na čele a filmy, které jsou pro nás Evropany jen těžko stravitelné kvůli velké míře neznámého náboženství, jejich národní hudbě a strohé vizuální stránce. Režisér Rajesh Ranshinge je technicky velice zručný, dobře si pohrává s haunted-housem, vlasatým duchem, atmosférou, pěkně vyfiltrovanou kamerou, moderní hudbou a pohlednými herečkami. Vzhledem k zemi výroby mě velmi mile překvapil, ale pravda - být z USA, asi by jsem ho kvůli tuctovému obsahu, slabším hercům a nevyvedenému střihu až tolik neřešil.

Plakáty Japonci umí, bohužel většinou lákají na úplně jiné filmy. Buraddo vlastně mačety, krev a sex má, no rozhodně se nejedná o vizuálně povedený kousek. Hudba je dobrá, ale jinak si pořádně neodvedl práci nikdo od scénáristy přes střihače po herce. Většinu času jsem měl pocit, že sleduji nějaký amatérský pokus o stylový akční horor (v USA letos např. Legie, i ta je ale díky většímu rozpočtu a hercům lepší). Jedním slovem - trash!