Dadel

Asi je moje chyba, že jsem čekal něco trochu jiného (a méně ukecaného). Většina filmu jsou detailní a endoskopické záběry na různé operace a pitvy, podkreslené bezobsažným žvaněním doktorů ve francouzštině. Většinou vám ani nikdo neřekne, na co se zrovna díváte, pokud to nepoznáte sami nebo to nezaslechnete v tom žvanění, takže i vzdělávací hodnota filmu je trochu sporná. Uznávám, že pro citlivé jedince to může být silný fyzický zážitek, ale pro mě byla jediným fyzicky nepříjemným prvkem skřehotající bába v posteli. No a samozřejmě je to strašně dlouhé. "Artová katarze" dle anotace je zřejmě posledních pět minut, kdy kamera jezdí po obraze, který je variací na Leonardovu Poslední večeři, obsahuje různé falické symboly, hraje k tomu písnička od New Order, a souvislost se zbytkem filmu jsem nepochopil.

Bylo mi divné, že by takhle rychle mohl vzniknout plnohodnotný dokument, ale na varovné signály jsem nedbal a na film šel. Brzo jsem zjistil, že tohle fakt plnohodnotný dokument není. Tohle je jen hrubý sled záběrů, které Mantas Kvedaravičius v Mariupolu pořídil, a nepořídil nic zajímavého, co byste dávno neviděli v televizním zpravodajství. Celý pobyt zřejmě strávil v jednom malém sousedství, takže se v záběrech stále opakuje týchž pár domů, titíž lidé a tentýž pes. Nemá to ani žádný vývoj, protože je vše zničené už na začátku. Většina filmu jsou dlouhé záběry na zničené domy a dlouhé záběry na lidi, jak vykonávají nějakou činnost jako třeba odklízení trosek. Záběry, které by v plnohodnotném dokumentu měly 10 vteřin, tady mají dvě minuty. Nejzajímavější je film ve chvílích, kdy některý obyvatel něco vypráví, třeba jako ten děda, co se zamýšlel nad tím, že čím "poctivější" vládu Ukrajina má, tím hůře se lidé mají, takových momentů je ale ve filmu žalostně málo. Nechci nijak zlehčovat utrpení lidí na Ukrajině, které je nesmírné, celá válka je strašlivá lidská tragédie, ale tento film fakt nepřináší nic zajímavého (sice jsou lidé, co jsou schopni tvrdit, že na Ukrajině žádná válka není (jako třeba jedna moje spolužačka z gymplu), ale ti se na tento film stejně nepodívají, maximálně mu dají bez zhlédnutí odpad). Režiséra Kvedaravičiuse lituju, škoda každého mladého života, jeho smrt ale bohužel byla úplně zbytečná.

Moc hezky udělané, bohužel tím, že je to celé vymyšlené a podle scénáře, přichází to o kus kouzla a opravdovosti těch "pravých" dokumentů o přírodě. Ale pro milovníky dinosaurů a knih Josefa Augusty povinnost, jen se připravte na to, že dinosauři vypadají jinak než jak je znáte z Jurského parku (a Jurassic World Evolution) či Burianových ilustrací. Třeba opeření raptoři vypadají fakt legračně. Malou výtku spatřuji v tom, že jak je doprovodný komentář "pro blbé", jsou v něm neustále jména současných světadílů, které v mezozoiku ještě neexistovaly. Oč stylovější by bylo "V lesích jižní Gondwany rostou jedny z nejvyšších stromů světa..." :)

Po katastrofě s West Side Story jsem málem zanevřel na muzikály, a to by byla chyba. Tohle je muzikál jak má být, klasiku mírně upravil v mezích zákona, a to hlavně skvělým obsazením Petera Dinklage. No a druhým a největším kladem je hudba od členů skupiny The National (jedna z nejlepších skupin všech dob, to jako bez debat), která se hodí do historického filmu, ale zároveň zní moderně, v čele s nejkrásnějším duetem všech dob - Overcome: https://www.youtube.com/watch?v=C1fBG9OQVBE

Uvědomil jsem si, že dávám málo odpadů a rozhodl jsem se to napravit. Tenhle válečný zločin v podobě filmu byl ideálním kandidátem. Ukrajinci jsou zde líčeni jako zvěř, co vraždí, znásilňuje, mučí zajatce a bombarduje školy, tedy přesně to, co pak dělali Rusáci během invaze na Ukrajinu, kterou tento film pomohl mezi běžnými vymytými Rusáky (a spodinou mezi uživateli CSFD) legitimizovat. Bohužel mezi ně zřejmě patří i slavný Alexej Kravčenko. To nejhlubší dno navazující na klasiku "Věčný Žid".

Konečně jsem viděl nejočekávanější film poslední dekády (to myslím vážně, koukněte do diskuse k filmu!). Už v dokumentu Arirang bylo vidět, že Kim Ki-Duk se zbláznil, stal se z něj takový korejský Petr Vachler či Jaroslav Dušek, a tento film je toho nejlepším důkazem. Nezbývá než litovat, že jsem film neviděl na festivalu, protože muselo jít o velmi vysmátou projekci. Tato naivní ekologická agitka o boji proti elektřině vypadá, jako kdyby ji psal žák ZŠ. Taky je film velmi laciný, ale to s výjimkou scény kácení stožáru vysokého napětí ani moc nevadí._____ btw.. vzhledem hlavního hrdiny se možná inspiroval Matěj Stropnický.

Z Pixaru je bohužel už jen průměrné studio, kterému se občas něco povede (Duše), ale většina produkce je už jen průměr (dřív tomu bylo naopak, asi do doby než začali místo jednoho filmu ročně chrlit dva). Tohle je průměrná disneyovka s nesnesitelnými dětskými postavami. Navíc mě štve, že kvůli podbízení se velkému čínskému trhu bude asi odteď už skoro každý animák obsahovat čínské postavy a motivy (a to i když se odehrává třeba v Kanadě). A český distributor se s vymýšlením českého názvu zrovna nenadřel...

Naprosté peklo. Mučení. Waterboarding. A nejzbytečnější film ever. Někomu z hollywoodských hlavounů asi bylo líto, že klasické muzikály dnešní mládež nezajímají a rozhodl se jeden natočit znovu, ale bez jakékoli modernizace. Takže se to stále odehrává v 50. letech a hudba je stále nesnesitelná a předpotopní a nedokáže ji vydržet nikdo pod 60. Takže nepřekvapivě je z toho velký propadák (jediní překvapení jsou hlavouni ze studia), a doufejme, že nás snad další pokusy nečekají. Oscarové nominace to má automaticky jen díky zvučnosti názvu, zvučnosti režiséra, a délce nad 150 minut (protože co má dnes pod 150, nebere na cenách nikdo vážně...)

Hru jsem hrál, a i když vypadá dětinsky, pro děti rozhodně není - jednak je dost těžká, nedohrál jsem ji dokonce ani já (!), jednak retro stylizaci dnešní děti neocení. O to víc nechápu, komu je určen tento seriál, je to fakt jen groteska pro děti a když se to nedá ovládat, je to nuda. Zahrajte si hru.

Dokument z nahrávání desky Folkrore, ve kterém zazní všechny písně alba v plném znění, prokládané rozhovory s Taylor a spoluautory alba Jackem Antonoffem a Aaronem Dessnerem. Právě Dessner je klíčovou osobností alba, protože jistě není náhoda, že se písně Taylor Swift začaly dát poslouchat až poté, co je pro ni začal psát Dessner ze skupiny The National, což je jedna z nejlepších skupin všech dob (to jako bez debat). Celé album (a film) bylo natočeno v Dessnerově malebném studiu Long Pond, které vypadá jako dřevěná stodola a znáte ho z obalu desky Sleep Well Beast od The National.