Sheldra

Emocionální tornádo, u kterého jsem střídavě nadávala, bulela vzteky, dojetím nebo ryzí bezmocí. Kdo srovnává lidi se zvířaty, toho by měla zvířata zažalovat za urážku na cti. Je to zkrátka strašná síla, která je pro mě jenom dalším důkazem toho, že až jednou vychcípáme, matičce Zemi se tááákhle uleví! Hotel Rwanda by se měl promítat povinně, ale volné pokoje tu raději nehledejte!

Něco mi asi uniklo, ale nějak tady nemůžu najít tu atmosféru. Leda tak příjmně teskný blues. Herci se snažili opravdu maximálně, to se jim musí nechat, ale ten zbytek jim to úsilí trošku mařil. Jestli tu byl nějaký potenciál, tak ho dokonale pohřbil pitomě optimistický závěr.

Co říct k filmu, kde nejlepší herecké výkony podávají zmutovaní psi, který si hraje na horor, ale já se u jeho sledování mohla podělat smíchy, a u kterého je nejen jasné, že všichni pochcípají, ale je to dokonce i žádoucí. Jedna teda bohužel přežila, což nevyhnutelně vedlo k natočení dalších debilních pokračování, u kterých můžete mozek rovnou vyhodit do koše - to je taky jediný způsob, jak to přežít ve zdraví.

Jestli chci něčemu uvěřit, tak tomu, že to celé byl vtip.

Jak je ksakru možný, že se tohle do kina nedostane, ale grandiozní stupidita typu Stmívání ano? Jednoduše: u tohohle potřebujete zapojit mozek a vytěsnit vše, co víte o amerických válečných filmech. No vážně, není tu zrovna klasicky vystavěný příběh, nejsou tu tradiční hrdinové, ochotně umírající za vlast, nejsou tu jasná vodítka, která vám říkají, co si máte myslet. Místo toho vpadnete doprostřed situace vypjaté jak malé gatě, kdy je od začátku jisté, že se něco posere, kteréhožto podezření se po celou dobu nezbavíte - s tím se smiřte. Díky skvělé práci s kamerou máte po celou dobu pocit, že nesledujete film, ale že jste v té kaši s nimi. Budu opakovat, co už napsalo x lidí přede mnou, ale Jeremy Renner je prostě fantastický a celý film tak nějak táhne. Ovšem zbytek obsazení nijak zvlášť nezaostává a role všem padnou jako ulité (i když ty velké hvězdy se tu mihnou tak na 5 minut, ale klid, oni to v pohodě zvládnou i bez nich). Žádné poselství typu "válka je špatná" nečekejte - nejde tu o moralizování, Hurt Locker je nezaujatý a věcný, nestaví se na ničí stranu. Říká: takhle to prostě je. Právě proto mě to asi tak sebralo, takže nemůžu nejít do nejvyšších čísel. 100%

Příběh o pomstě může vyznít jako otřepaná hovadina, nebo taky jako něco neskutečně originálního - když je podán stylově. A na to v případě Sergia Leoneho můžete vzít jed. Tohle je westernová klasika se vší parádou a navíc ve skvělé společnosti. Pro Eastwooda mám slabost všeobecně, ale Lee Van Cleef ho tady hravě strká do kapsy - je zatraceně okouzlující, i když nemá kolt proklatě nízko! A navíc ten Morricone, to je prostě lahoda! Hned po Tenkrát na Západě nejlepší western, co jsem kdy měla tu čest vidět!

Nic proti Spikeovi, nic proti Denzelovi, ale tohle se nějak nepovedlo. Příliš dlouhé, příliš moralizující, příliš...no, všeho je tu nějak příliš, ale co mi chybělo, byl dobře vystavěný příběh. A ten závěr, znějící jak svatořečení Matky Terezy, mi u tohohle grázla připadal óbrpřehnaný!

Příběhů o člověku, který uzavřel smlouvu s ďáblem, už bylo napsáno a natočeno bezpočet. Tak nějak jsem čekala, že Terry Gilliam do nich vnese něco nového, co mě totálně smete...moje očekávání se splnila tak napůl. Ano, je to Terry jak ho známe, ale ne tak docela. Sice jsem zaznamenala jeho nezaměnitelnou fantazii a potrhlé nápady, ale nějak tomu chybí šmrnc, na který jsem si navykla u Brazil nebo 12 opic. Při sledování jsem se sice ani vteřinu nenudila a byla jsem absolutně okouzlená, ale k mému překvapení ze mě tenhle pocit vyprchal téměř okamžitě po skončení závěrečných titulků. Připadám si jako dítě, kterému někdo předvedl triky s kartami, ale neřekl mu, jak se dělají. Přesto to panu režisérovi a hlavně úchavtným hercům ráda odpustím - koneckonců, je to přece Imaginarium, kde nic není takové, jak se zdá...

Napadá mě jediný výraz: úchylita. Ovšem předesílám, že není úchylita jako úchylita. V tomhle případě je to sice šílené, ale tak nějak to funguje. No prostě: šijou úplně do všeho od Bourna/Bonda přes Midsommer (no kdopak si třebas všimnul, že se dvě postavy jmenují Tom a Joyce?) a Agathu Christie až po Skrytou identitu (hergot, nepopíjel tam taky někdo brusinkový džus?). Amíci by z toho udělali ptákovinu, kde by vrcholem vtipu byl něčí prd nebo nechutná narážka. Angláni to vzali pěkně po anglicku, se svým typickým humorem. Výsledek je skvěle pošahaný a já se bavila...no, královsky!

Ještě že je král Artuš jenom legenda, jinak by se teď obracel v hrobě! Nebýt scény na jezeře, dala bych jen 1*. Neskutečná ptákovina! Aspoň že tam jsou ty pěkný chlapi...