2xG

V alternativní budoucnosti se odehrávající postapo se stále temnějším příběhem a lynchovsky schizofrenním koncem, ve kterém je freneticky se smějící krteček ztělesněním noční můry. Jako fakt. A jsou tam taky nějaký penisy, kritika konzumerismu, technologizace a tak.

Něco na tom filmu je, ale stále mi uniká co. Jeho námět a vizuální zpracování rozhodně vzbuzuje větší očekávání, než jaké film nakonec nabídne. Analýza charakterů je také složitá. Na jednu stranu se zdá, že jsou skvěle propracované, neboť jsou patrné silné motivy, pochopitelný vývoj a snadná uvěřitelnost. Na straně druhé jsme svědky jasné šablonovitosti: Ian Gray (Michael Pitt) je exaktní vědec pracující s fakty a každé transcendentno mu stojí za výsměch, i když má smysl pro emotivno a dokáže propadnout "nerozumné" lásce. Jeho kolegyně Karen (Brit Marling) je stejně hrubého zrna, avšak postrádáme u ní právě tuto emotivní stránku (viz scéna s přistižením u masturbace). Posledním pilířem je Sofi (Astrid Berges-Frisbey), která je pravým opakem empiricky smýšlejících vědců, je spiritualisticky založená a obklopuje se věcmi, který pro ni mají "vnitřní" význam. Většina dialogů i průběh příběhu se drží těchto šablon a každá postava se chová podle očekávaných pravidel. Klišé je samozřejmě i závěrečný "obrat", který v literatuře z hajzla dělá dobráka a ze solitéra altruistu, a který byl od poslední třetiny filmu nevyhnutelný. Takto podaný však vyčpí do prázdna a v člověk nezanechá žádnou emoční stopu. Pro porovnání si vezměme Javerta, který po svém "obratu" spáchá sebevraždu, protože nesnese pomyšlení, že dosavadní přesvědčení bylo falešné.

Ticho a špína. Na tomhle filmu jsem byl, když poprvé přišel do kin a tehdy jsem jej jako patnáctiletý považoval za jeden z nejhorších filmů jaký jsem kdy viděl. Byl to také první film od Coenů s jakým jsem měl tu čest a první film s Bardenem. Pro patnáctiletou duši trochu moc poprvé. Po několika letech, po dalších filmech a přečteného Krvavého poledníku jsem tušil, že tento film je mnohem víc. Dnes jsem se na něj podíval podruhé a jsem nadšen. Ticho a špína texaských pouští, drogové kartely, mexičani a kufr plný peněz, to je jen obal hutného jižanského thrilleru, to co je pod ním je nesmlouvavý krutý osud v podobě chladného Chigurha, který jako slander man kráčí temnou chodbou a v ruce táhne kyslíkovou bombu, a který dává svým obětem falešnou naději, že jejich budoucnost leží v rukou milosrdnějšího soudce než je on, a tak je nechává vybrat stranu mince, na níž stojí jejich zkáza či vykoupení. Nakonec se však z jeho úst dozvídáme, že "mince má stejnou váhu jako jeho slova." Není tu žádný milosrdnější posuzovatel, ale pouze jeden osud - a ten je v rukou ďábla, který na konci přichází završit to rozpoutal. Uzavírá příběh a plní sliby. Oproti tajemnému Chigurhovi, v kterém opravdu lze spatřovat zpodobnění osudu či ďábla, stojí stařičký šerif Ed Tom Bell, který je příliš světský, než aby rozuměl takovému zlu. Je ze staré školy a Chirgurhovo samoúčelné násilí je pro něho záhadou světa, do něhož jakoby už nepatřil. Mezi nimi stojí Lleywelyn, tvrdý jižanský veterán, který aby v takovém světě přežil, schovává city jako je lítost a sympatie, které se ovšem tu a tam vyderou na povrch, a na něž nakonec doplatí: "Chci udělat něco strašně pitomýho, ale i tak to udělám." Snaží se hrát sám na sebe, a aby byl schopen fungovat ve světě v jakém vládne Chirgurh, a v němž Bell není skoro ničím (vždy přijede pozdě, vždy je o krok pozadu...), přebírá jeho pravidla. Tím ovšem podepisuje jistou smlouvu, která musí být naplněna.