chezush

Popravdě řečeno, žádné velké emoce ve mně film nevyvolal. Na to je tam až příliš mnoho klišé. Od šikany, nepochopení, namachrovaných frajírků až po homusexualitu a znásilnění. Těch problémů je na jednu školu a na jeden den až příliš. Na nejdůležitější otázku ''Kdo?'', kterou jsem si kladla po celou dobu filmu, se mi taky nedostala příliš uspokojivá odpověď. Chápu, že každý má svou hranici někde jinde a každý své problémy řeší jinak.. ale tady se mi empatie vyhnula velkým obloukem. Plusem zůstává zajímavý styl, který se střídá s osobními zpovědi, díky kterým po stopadésáté zjišťujeme, že dospívání vůbec není lehké. Ale o tom už ví každý z nás.

(Ne)pěkná nálož surrealistických zvráceností. Mňam mňam.

Tenhle výlet do mysli blázna nebyl vůbec špatný. A když ho k tomu budete muset trávit ve společnosti nesympatických a zvláštních lidí (boží Michael Cera v roli podivína), tak se peklu bohužel nevyhnete. Znepokojující atmosféra, která si skoro po celou dobu filmu udržela mou pozornost, se zvrtla v ''nepříjemné překvapení'' v podobě konce, který ačkoliv byl nečekaný, nějak mi tam neseděl.

Právě jsem byla filmově znásilněna.

Co na to říct.. akorát jsem dostala chuť na jahody, protože krev silně připomínala marmeládu. Už jsem se pro ní i chystala jít, ale pak se na scéně objevil penis, který připomínal bílou klobásu a to mně, jako vegetariánce zkazilo chuť na marmeládu. To si po celodenním stahování téhle blbosti vážně nezasloužím.

Ale tak tohle nebylo vůbec špatné. Přesně pro tyhle filmy z prostředí psychiatrické léčebny mám slabost. Skupina mladých a narušených lidí, jejich vztahy, deprese, zoufalství, hroucení, vztek.. Člověk by si řekl, že ten vzorec viděl už ve filmech mnohokrát, ale ''dokumentární'' styl a ruční kamera, která mě ze začátku trochu rušila a rozptylovala, nakonec dala filmu realistický dojem a intenzivnější zážitek. A ''mosh pit'' scéna za doprovodu Deftones, mi udělala tu největší radost.

Popravdě si vůbec nejsem jistá tím hodnocením. Je to spíše mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale postupem času se Jug Face vytratil z paměti, takže se nakonec přikláním k těm třem. Je to zvláštní, hodně zvláštní film, který se ani tak moc nezaměřuje na hororové prvky, jako spíše na společnost a myšlenky malé komunity daleko od civilizace a jejich prapodivných rituálů. Taková směsice jak strachu z nadpřirozena, tak strachu z chování lidí v komunitě. Po technické stránce nemám skoro co vytknout, vizuál a kamera líbivá, až na zpracování efektů některých věcí nadpřirozena. Nejspíše se na tenhle horor zapomene a většině lidí se nebude líbit, ale mě potěšil.

Tak už vím, že nožík na dorty se nemusí nutně používat jen na zdobení a krájení dortů, ale také na krájení něčeho jiného. Můžete ho klidně najít i mezi nohama. Není to sice nic převratného, zobrazená brutalita a sex japonců je příliš soft, ale když já si nemůžu pomoc. Ten vraždící páreček se zajímavým koníčkem ''zabij, zasexuj a u toho pij colu nebo jez sendwich'' se mi hrozně líbil. A když do toho přidáte samé dortíky, černý humor a jazz.. je to sladký film :D

Moc milý film, který pohladil po duši. Michael Pitt v roli plachého, psychicky narušeného a zakřiknutého samotáře Chepa s dětskou duší, mě opět přesvědčil o tom, že hrát umí. Ponořil mě do světa jeho fantazie, rekvizit a nalákal do pastí mezi realitou a představou, kde si mě halucinogenní stop motion animace naprosto získala. Občas je to úsměvné, například scény, ve kterých se Chep snaží získat prst jako rekvizitu. Kouzelný. Jen se nenechte zmást žánrem, je to film který určitě stojí za povšimnutí, i když to s hororem nemá víceméně nic společného.

Hodina a půl šílenství v podání šíleného a vrčícího zvířete Hardyho. Chápu, že tohle není film pro každého, ale Refn si mě hudbou (ano, opět hudbou, nemůžu si pomoc:D), Hardyho fantazií a šílenstvím naprosto podmanil a dokázal mě vtáhnout i do častého střídání věznic, které mi vůbec nevadilo. A že někomu vadí absence odůvodnění, proč Bronson dělá to co dělá, bod zlomu v mládí... tak má prostě smůlu, protože to neví nikdo. Je to jedinečný případ muže, kterého nikdo nikdy nepochopí. A miluji jeho knírek!