Pedro Morales

Hrůza, jestli se někdy dostanu v San Franciscu do křížku se zákonem, tak se jen modlím abych nepadl do hledáčku takové party šílených ženských. Jsou od první minuty děsně nesympatické, protivné a vyloženě otravné, jejich osobní problémy jsou ještě otravnější. Mezi partou policajtek je jeden jedinej, chlap, jehož jediná role v seriálu spočívá v tom, aby tam nebyly jenom ženy. Nemám nic proti ženským postavám, ale všeho moc škodí. Tragické herecké výkony tomu všemu nasazují odpovídající korunu.

Po pomalejším rozjezdu vše směřuje v velkému a parádnímu, byť snadno předvídatelnému, finále. Geniální adaptace Macbetha s perfektním Mifunem v hlavní roli, který ukazuje kam až člověk při touze po moci je ochoten zajít.

Nic šílenějšího jsem snad nikdy neviděl. Je to neuvěřitelné, bizarní, úchylné, dekadentní a nevkusné. Ale hlavně naprosto originální a skvělé, při sledování tohoto díla jsem se opravdu parádně bavil. Dokonalý Tim Curry mě naprosto odrovnal. Celé to zřejmě postrádá nějaký smysl nebo děj, avšak je to plné úžasných songů doplněných o zábavné a zajímavé taneční kreace, Touch-A Touch-A Touch Me tomu jasně kraluje, vtipných dialogů a nečekaných momentů. S přibývajícími minutami se ale bohužel absence nějaké větší zápletky stále více ukazuje.

Od prvních, dějově velmi plytkých a ve stylu 300 až otravně komiksově přestylizovaných epizod, se seriál postupně stále více soustředí na příběh a my tak (naštěstí) místo hektolitrů otravné digitální krve, podivných efektů a až přespříliš často využívaných zpomalených záběrů můžeme sledovat, jak se vyvíjí perfektní příběh, všichni aktéři se různě podvádí, lží si, kují pikle a osnují vraždy, zrady a podvody. Vše tak neúprosně směřuje k úžasnému vyvrcholení, v podobě naprosto dokonalé závěrečné epizody. Těžko lze v prostředí plném smrti a lží o některé z postav říct, že je vyloženě kladná, přesto si je pravděpodobně zamilujete. Herecké výkony jsou většinou skvělé (John Hannah snad musel v minulém životě být samotným Batiatem), občas trochu slabší (Lucy Lawless a Viva Bianca). Vše je doplněno opravdu strhující hudbou a já už se nemůžu dočkat druhé řady.

Úžasný film. Morgan Freeman a Jack Nicholson se objevují v rolích, v jakých se objevili už nespočetněkrát předtím, Freeman jako moudrý dobrák a Nicholson jako nerudný protiva. Své role však hrají skvěle a je radost je sledovat. Ve filmu se objevují pasáže vtipné a uvolněné, které ve vás vyvolají široký úsměv, střídané s vážnějšími a dojemnějšími okamžiky. Velmi silný a dojemný je především závěr, opravdu si nepamatuji, kdy se filmařům naposledy podařilo vyvolat ve mě nějaké opravdu silnější emoce, jako se podařilo tvůrcům tohoto snímku.

Dokonalá režie Joela Schumachera a skvělý herecký koncert Colina Farrella v roli Bozze, podpořený kvalitními výkony všech dalších. Taktéž scénář je vydařený, na válku ve Vietnamu nahlíží opět z trochu jiného úhlu, tentokrát se přímo do boje vůbec nepodíváme, vše se odehrává ve výcvikovém středisku. Trochu mi však vadily některé dialogy, byly takové hodně umělé, stejně jako ne vždy bylo uvěřitelné Bozzovo chování. Všechny ostatní postavy byly takové nějaké ploché, všichni kopírovali patřičné stereotypy a chovali se dle očekávání. Žádné další výtky však nemám a troufnu si tento film zařadit mezi to lepší, ne-li přímo nejlepší, z filmů zaobírajících se tematikou Vietnamu.

Mistrovský kousek od Stanley Kubricka. Skvělá výcviková část, která ve mě vyvolává pocity, že Vincent D'Onofrio musí být buď opravdu blázen, nebo podal jeden z nejlepších a nejpřesvědčivějších hereckých výkonů, jaký sem za hodně dlouhou dobu viděl. Část z Vietnamu se mi také velice líbila, ačkoliv občas při bojových scénách mám občas pocit, že Kubrick tak trochu tápe. Vše je ale přesto skvělé, navíc podpořeno úžasným soundtrackem. Jeden z nejlepších filmů s Vietnamskou tematikou a také si troufám říct, že jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. Pro všechny příznivce žánru naprostá povinnost.

Oproti jedničce se dvojka nese ve vážnějším duchu, úvodu a konci prakticky chybí nějaká strhující akční scéná jako v minulém díle, ale celkově je to tentokrát o něco akčnější. Různých soubojových a podobných scén přibylo a jejich choreografie je úžasná, byť jsou občas tyto bitky trochu nešikovně sestříhány.

Při sledování desperada se pocity z počátečního naprostého nadšení s přibývajícími minutami povážlivě mění v pocit, že scénárista moc nevěděl, jak s tím vlastně naložit. No a za konec by si podle mě nejspíš zasloužil proplesknout. Nic moc to však nemění na tom, že desperado, první půlka obvzlášť, je neuvěřitelný akční nářez, plný šílených přestřelek, skvělých hlášek a s perfektním Banderasem, Salmou Hayek, a vlastně i všemi ostatními.

Jedním slovem: Strhující. Bez zbytečného patosu, či vnucování divákovi nějakého pohledu na válku v Afghánistánu. Pouze sestříhané záběry z ročního pobytu jedné vojenské jednotky v afghánském údolí Korangal a z rozhovorů s účastníky mise po jejich návratu domů. K tomuto také směřuje jediná moje výtka, v dokumentu totiž nebylo, nebo jsem to alespoň nepostřehl, nijak upřesněno o jakou jednotku se jedná a proč vlastně jsou tam, kde jsou. Dokument zobrazuje různorodé trávení volného času na základně, bojové operace, jednání s místními, či nutnost všech přítomných vyrovnat se se smrtí svých spolubojovníků a skuteční lidé a skutečné emoce dokáží nejen vyrovnat, ale také překonat dojem a emoce vyvolané většinou jiných válečných filmů.