nameadel

Nostalgická hvězdička. A nebudu nad tím moc přemýšlet, nejsem si jistá, že je to tak dobrý.

Ne že bych DiCapriovi Oscara nepřála, ale kdyby ho dostal za tohle, byla by to fakt škoda (jo, Oscar, škoda, jasně..). Přišlo mi to jak zpatlanina dvou filmů: černý komedie a smutnýho filmu o tom, co s lidmi dělají drogy. Kdybych měla vybrat jedno, viděla jsem spíš to druhé a tak jsem se moc nesmála. Na druhou stranu tam bylo pár opravdu zábavných scén (ale to je ono, že mi to dohromady moc nefungovalo). Ten zbytek byl prostě takový "meh". Nejlepší z celého filmu byl začátek s Mattem Mekgejhejem, ten tam ale pravda moc dlouho neexhiboval. Vlastně se mi asi dost líbila celá první hodina (nebo část filmu, než si vybudoval firmu). Jonah Hill je pablb (postava jakože), Jon Favreau naopak jedna z nejlepších postav filmu. Hejahou, nic moc.

Já ani tolik nemám co vytknout, miluju tu kočku (ty kočky), ale vlastně se tam nic nestalo a spíš to tak nějak uplynulo a nezanechalo nic než, že když jsi v háji, tak to je blbý. Každopádně hudba perfektní.

Prostě jsem se zamilovala do Matta Smithe a Evy Green. Sice se slečna neumí moc smát, ale kašlu na to, má hezký oči. Ve filmu tak trochu dům snů (jo, o to tam nešlo) a perfektní příběh. I přes trochu namáhavé koukání v autě, paráda, nadšenost.

Nejjinější animovaný film, který jsem kdy viděla (a to jsem viděla a zbožňovala Mary a Max). Já ani nevím co napsat, tam nebylo co vytknout. Krásný koukání, poslouchání a taneček (tanečky) během velké krádeže byly naprosto dokonalé. Škoda jen toho ocasu.

Sice nemám úplně ráda dokumenty, kde se naprosto prvoplánově hraje na city, ale tady to asi nešlo natočit jinak. Scéna z televizní show a velkého setkání s dětmi mě úplně zničila. Krásný dokument a velký člověk.

Oscar Wilde prostě nenapsal jedinou pohádku pro děti, které nechtějí trauma ze smrti. Ale tahle je opravdu krásná.

Adèle je TAK krásně natočená. To je Záběr vedle Záběru. I přes ty 3 hodiny to neuvěřitelně utíká a film hezky plyne skrze diváka, kterému po skončení sice život nezmění, ale zanechá moc fajn pocit. Ale ne, že by se zase jednalo o nějakou optimistickou nalejvárnu, to opravdu ne. Co mě se týká, neustále jsem se vnitřně dohadovala, jestli teda Emma s Adèle jsou, nebo nejsou hezké. Žel bohu, stále nevím.

Teda ne, že bych s depresivními filmy měla problém, ale Bílá Nemoc je opravdu něco. Předlohu jsem zatím nečetla, tak nemůžu srovnávat s filmem. Nicméně ve filmu bylo příliš mnoho nelogičností, které se mi prostě nelíbily. Uznávám, byl to rok 1937 a je tam dost znát, co chtěl básník říci, ale stejně. (A! Čapek sice naděje dává, ale i tak mi po skončení filmu bylo velmi smutno)

Trvalo to, ale konečně viděno. Spartakus, přestože byl zhlédnut nadvakrát, naprosto splnil očekávání. Kirk Douglas je sympaťák a Jean Simmons krásná. Líbilo, hotovo. Žádnej Gladiátor.