gibbon

Tohle je opravdu dokonalý flastr na mizernou náladu. :)

Navyklý z ČT, že zajímavé pořady běží prakticky jen v noci, zapnul jsem kolem půlnoci televizi i v Koreji. Estráda, reklamy, teleshopping, estráda, reklamy, reklamy, dvě gorily si rozbíjí držku v ringu, reklamy, ... ha! Prasečinky ve veřejném vysílání? Význam občasných minidialogů si domýšlím, většinou ale jen hraje klavírní new-age. Přesto pár týdnů poté verze s titulky puštěná od začátku má něco do sebe. :) *** On 1: introvertní intelektuál izolovaný ve svém panelákovém bytě vysoko nad městem. Ona: Rozverná požitkářka, která po každém zavolání do minuty beze slova opouští Jeho 1, kvůli Němu 2 (v záběru asi tři vteřiny a v telefonu není slyšet), aby se po nějakém čase vrátila opilá, zbitá nebo na sebevraždu zralá. *** Tak, jak hlavní hrdinka přebíhá mezi dvěma náručemi, střídá se i absolutní vášeň s jakousi postejakulační depresí. Nebýt milostných scén je film o ničem, jenže ty vyplňují prakticky veškerý čas, kdy jsou oba hrdinové ve stejném záběru. Pouhá přítomnost ležérně oblečené dívky indukuje tak silné erotické pole, že... ... nebo to otírání ručníkem!... 100% intimita až do posledního vzdechu.

Opravdu hodne civilní snímek o civilkáři Junovi. Přes den postává na parkovišti a po večerech zevluje v čistírně prádla. Večeří hamburgery a jeho koníčkem je spánek. Nedokáže komunikovat se svou stále milující bývalou přítelkyní a neznámo proč miluje její mladší sestru, běžkyni a obdivovatelku Bruce Leeho. A když zrovna Jun nespí, spí v hodinovém hotelu s nemilovanou vdanou matkou. Mám rád pomalé malé filmy, ale tohle tohle byla celkem nuda.

'Mo je osmnáctiletá dívka, žijící v Šanghaji třicátých let sama se svou matkou vlastnící fotostudio. Seznámí se s filmovým producentem Mengem a její život se dramaticky změní poté, co se stane celebritou a Meng ji přivede do jiného stavu. Brzy poté ji opustí a Mo dá své dcerce jméno Lee. Lee dospívá v šedesátých letech a těší se až vypadne z baráku. Rozhodne se provdat se a mít děti s dělníkem v cementárně, Jou Ji (česky nevyskloňuju), zjistí ale, že je neplodná. Adoptují holčičku a pojmenují ji Hwa.' Přibližně toto (po průchodu mizerným překladem do angličtiny a otřesným do češtiny) tvrdí brožura z Mezinárodního filmového festivalu v korejském Kwangju. V úžasné trojroli, ve které postupně ztvární babičku, matku i dceru, dostává Ziyi Zhang od Yong Houa (začínajícího režiséra a ostříleného kameramana v jedné osobě) podstatně více prostoru, než kolik jí ve svých posledních filmech poskytnul její objevitel, všude protěžovaný Yimou Zhang. Neznámá dívčina na vedlejším sedadle se roztomile lekala, nervózně okusovala vstupenku, popoháněla postavy pohledem, žulila se i pohihňávala a před rozsvícením světel narychlo utírala tváře i bradu od slz. Myslím, že to je dobrá vizitka. (Většinu času jsem koukal na plátno, ne na ni. Opravdu!...)

Další z řady nových, skrznaskrz průměrných romantických komedií z HK. Pořád stejní herci, stejný děj, naštěstí i stejná zábava.

Typicky moderně japonský snímek o přátelství rozmazlené puberťačky se starou venkovankou. "Nejkrásnější léto" (překlad původního názvu) bodovalo i v Karlových Varech.

Cože? To už je Lucas opravdu tak senilní? Jeho trapné vtipkování i souboje jsou snad okoukané od želvích nindžů, laciná romantika ze ság ještě drsnějšího kalibru než Star Wars. Pane Lucas, prequelem jste opravdu ukázal, co ve Vás je, do ničeho dalšího už se prosííím nepouštějte! Bohužel, deset let, abych si tuto zábavu vychutnal, mi už nikdy nebude.

Určitě nebyl dobrý nápad rovnou si koupit (všechny reference prostě byly tak dobré, že jsem to riskl) DVD, pak si ho šetřit a sušit a mezitím skouknout desítky a desítky komedií i romantických filmů, co v Koreji za poslední roky vznikly. Než film někdy v polovině přeladil z komediální vlny, přišla mi "My Sassy Girl" v nakoukaném kontextu jen lehce nadprůměrná. Jak říkám... "Než"... Pak, když začne Kwak krásně mučit třeba střihy na osamělé zestárlé tváře, nápadaně podobné hlavním hrdinům, jako by se člověku začala měnit a rozpouštět celá nervová soustava.

Filmy o těhotenství nebo jeho nemožnosti mi většinou přijdou na jedno brdo a kromě různých fíglů, jak konečně pohlavní buňky spolu seznámit, jejich kouzlu nepodléhám. Po přičuchnutí k zoufalství, jímž si dokonalý pár z Haru prošel po přeběhnutí první mety - početí, jsem vážně dostal strach pouštět se do něčeho tak riskantního jako rodičovství.

Snad každý by se začal chovat ke svým rodičům a prarodičům lépe, kdyby mu jejich životní story odvyprávěl někdo tak, jako to udělal Zhang v Cestě domů, sladkém dramatu ze starého venkova.