gibbon

V jednoduchém příběhu japonského boybandu (GS = group sound) z konce 60. let a jeho cesty ke slávě a zpět se objevují vážná témata ze zákulisí hudebního průmyslu. Naneštěstí spíš jen vykukují zpoza komediálních prvků (viz kostýmy, které by The Tightsmen záviděla i princova družina z Třech oříšků pro Popelku), než aby byly odkrývány. Škoda.

TI, kdo jste jako já čekali šest let, jestli režisér A Moment to Remember, mimochodem zde na ČSFD nejlépe hodnoceného korejského filmu, po své celovečerní prvotině ještě vůbec něco natočí, NEČTĚTE VÝŠE UVEDENÝ OBSAH ALIAS MEGASPOILER!!!! Ač děj v tomto filmu zdaleka není tím nejdůležitějším a Lee prokázal svůj talent, díky kterému jsou i scény zobrazující ty nejfádnější situace schopny v divákovi instantně vyvolat emoce, odvyprávět 3/4 filmu jako synopsi mi opravdu nepřijde jako dobrý nápad, VittaBello. :/

Atraktivní vizuální složka (od působivě nasnímaným pestrobarevných exteriérů až po příjemně hladký střih) vykreslující jemně snový svět, hladce konejšivá hudba ani líbezné herecké obsazení nemohou dát dohromady pořádné romantické drama bez věrohodného podání emocí nebo nebo hlubšího scénáře. Od režiséra Snow Queen, bych býval nečekal, že obě tyto složky odbyde.

Nemám nic proti dívčím románkům. V tomto případě jsou ovšem zápletka/postavy/dialogy tak za (odbarvené)vlasy přitažené/ploché/klišovité, že to dobře zvládnutá režie a atraktivní technická stránka nemají šanci zamaskovat. Autorka přes mobil psané předlohy má totiž do spisovatelky či scénáristky opravdu daleko. Možná by pomohla maximální věková hranice, ale i moje manželka v současnosti odhadující svůj mentální věk na devět let, to ani s romantickou náladou nevydržela.

Komedie/Drama/Válečný! Yamazaki se po "Sunset on Third Street" noří ještě hlouběji do historie (o čtyři století do období válčících států). Film začíná slibně jako humorná, oku lahodící cesta do minulosti. Vděčná komika střetu moderních věcí, jazyka apod. s minulými, je bohužel postupně nahrazováno komikou nechtěnou plynoucí z nesmyslného scénáře a haldou dalších chyb. Postavy se nepochopitelně objevují a mizí ze scény, přičemž během svého setrvání se tam chovají, jako kdyby je tam někdo postavil nedopatřením. Nesmyslnosti ještě přiživují odbyté anglické titulky. Podobné téma, ale mnohem více zábavy nabízí např. Crayon Shin-chan: Unkokusai no yabou (jako žádný ze Šin-čanových filmů nemá čsfd záznam).

Píčan rulez, ale toho moralizování z dětských úst mohlo prosím méně, nebo lépe...

Půl hvězdy je za Pata a Mata v korejském Carrefouru. ;)

Romantická konverzační komedie s minimem zvětralých frází, chytře břitkými dialogy, sympaticky neokoukanými a nedokonalými tvářemi, netradičním koncem. To jsou mi věci. Tato černobílá variace na Linklaterovy procházky má hravost indie filmů a zároveň postrádá mnohé jejich neduhy. Paráda

S tím, jak odeznívá zlatá vlna korejského filmu, zvoní, zdá se, hrana i tamní cenzuře. A tak v komedii s humorem takové úrovně, že se i každý puberťák při sledování musí zoufalstvím opakovaně mlátit hlavou o libovolné pevné plochy v okolí, aby vydržel "dějové" přechody mezi odhalenými pevnými tvary nadržených vesničanek, jinak ledabyle oděných v dobových kostýmech s kalhotkami a plastovými ramínky podprsenek.

11 let tvořil Hitoshi Ashinano nostalgický svět v němž čas plyne stejně pomalu jako vlny ukusující stále větší díl z kdysi hustě obydlené Kanagawy. Film není ničím jiným než malou pozvánkou, jejíž tichá atmosféra se může stát i vaší předehrou k ještě tiššímu listování překrásnou mangou, která pokud není uměním, jistě s ním hraničí.