Loganberry

Jako dítě jsem málem dostala epileptický záchvat, když mě naši potrestali tím, že mi nedovolili na jeden díl koukat. Dodnes jim to neodpustím, poňěvadž nevím, který to byl, tudíž si budu musest celý seriál zopakovat a vůbec mě to nebude bolet.

Svého času jsem pod vlivem Meše chtěla odejít s Červeným křížem do nějakého válečného konfliktu a zachraňovat životy. Klidně bych to udělala i dnes, ale jen za podmínky, že bych sloužila s Hókym, Radarem, Klingerem, snesla bych i Šťabajznu, Jó, to by byla válka najednou jedna velká nekončící sranda a veletoč pokru, pařeb v důstojnickém klubu, srandiček, čtyřicetiosmi hodinových služeb a volného sexu!

Teda já mít takovou tchýni, tak. tak se chovám naprosto stejně jako Džesika. Film, ač odehrávájící se ve středověku třicátých let je svěžejší, než vzduch na El Teide. A přitom není tak suchý, naopak, baví, dojímá a vzbuzuje emoc. Byla jsem spokojená, a Stephane, koukej natočit další stejně kvalitní film, nebo ti nechám zašít anální otvor! (Pařmeny nepočítám!)

Still a better láfstóry than twilight.

Prosimvás, hlavně nekoukat na trailer. Nenechte se okrást o to nejlepší!

Zaječí pysčík Megginčin ve mně nikdy nevzbuzoval závist. Závěr jasný už před půlkou. Nicméně, více takovýchto počinů, ať se má ovulující, o koncepci se snažící jedinec na co koukat před koitem. (jůporn může následovat.)

Ve finále nechápu, co mělo být poselstvím. Že všechna mimina kadí, zvrací, brečí a sají stejně? Že mají žárlivého staršího sourozence? Že v africké buši soply z nosíku tahá matka vlastnoústně? Rozhořčené, oxytocinem zahlcené matky/otcové nechť odpustí.

Tak obrovskou chuť bojovat (a nejen) o život bych přála všem lidským bytostem. Jiným netřeba.

Plnej knédl nedám, ale cédéčko kapely Strange fruit letí do koše. Nákupního. Kdyby bylo ke koupi.

Chápu, co tím chtěl autor sdělit. Chápu. Ale ta do očí řvoucí absence byť sebemenšího odporu mi připomněla koncentrační tábory. A dost mi vadila. A o to šlo. Natočený dobře, ale ne, ne a ne. Za dvě a to jsem hodná.