Neopouštěj mě
-
Never Let Me Go
-
Neopúšťaj ma
(festivalový název)
Drama / Romantický / Psychologický / Sci-Fi
Velká Británie / USA, 2010, 99 min
Režie:
Mark RomanekHudba:
Rachel PortmanObsah
-
Tento film byl natočen na motivy uznávaného románu Kazua Ishigura, Never Let Me Go, ve kterém se odehrává pozoruhodný příběh lásky, ztráty a skryté pravdy. Zbývá položit si základní otázku: Co dělá člověka člověkem? Režisér Mark Romanek a scénárista Alex Garland přenesli Ishigurovo úchvatně emocionální dílo do filmové podoby…
Kathy, Tommy a Ruth žijí ve světě i čase, který je nám blízký, ovšem zcela se vymykají všemu, co známe. Své dětství strávili společně v Hailshamu, zdánlivě idylické anglické internátní škole. Když však jednoho dne opustili brány školy, žíznivě se vrhli do prozkoumávání skutečného světa. Jejich sny o svobodě ovšem brzy prasknou jako bubliny. Trojice kamarádů se totiž dozví, že byli uměle vytvořeni v rámci pěstování lidských orgánů. Jsou kloni! Kromě konfrontace s vlastní smrtelností se musejí všichni tři vyrovnat s nenaplněnými touhami a emocemi, zatímco přemýšlejí o skutečném smyslu své existence… (oficiální text distributora) -
V blízké budoucnosti pracuje jednatřicetiletá Britka Kathy H. jako pečovatelka o dárce orgánů. Její práce je těžká, vyčerpávající a depresivní, neboť většina lidí, s kterými v sanatoriu přijde do styku, po nějaké době umírá. Když se mezi pacienty a umírajícími začnou objevovat i její bývalí spolužáci a známí, ponoří se Kathy do nostalgických vzpomínek na své dětství, na své dva nejlepší přátele Ruth a Tommyho, ale především na své neobvyklé dospívání na záhadami opředené internátní škole Hailsham. Kathy se probírá vzpomínkami na zvláštní posedlost školy uměním, na učitele štítící se svých žáků, na podivné poznámky o poslání dětí i na šok, který Kathy pocítila, když jí toto poslání bylo vyjeveno. Nyní již Kathy nemá co ztratit, neb kruh jejího života se právě uzavírá.
Dystopický román Neopouštěj mě (Never Let Me Go) z pera anglického spisovatele japonského původu Kazua Ishigura se od svého vydání v roce 2005 hřeje na výsluní přízně literárních kritiků, kteří jej odměnili nominací na prestižní Man Bookerovu cenu a příčkou v žebříčku týdeníku Time „100 nejlepších anglicky psaných románů z let 1923-2006“. (kiddo)
Komentáře uživatelů k filmu (236)
-
KevSpa
Plakala jsem.(30.1.2011)
-
Djkoma
Decentní alternativní verze našeho světa, v které etika a morálka šli stranou pro vytvoření člověka bez nemocí. Obraz dokonale prodává všechnu melancholii a herecké výkony, ale mě osobně tu chyběl ten důvod/cit, kterým bych se k postavám dokázal přiblížit a nevnímat je jen jako (neberte to doslova;-)) ovce čekající na porážku. Přesto mě fascinovala ta morální prázdnota světa, nulový nesouhlas "obětí" a nepřítomnost boje o život... Tohle je přeci tak nelidské. Pro hlubší pochopení to vidím na knihu, tím snad film splnil svůj účel. Jako zamyšlení nad lidskostí, osudem, smyslem existence i jejím cílem "pouze" dobré. PS. neplakal jsem. PPS: kdyby v tom hráli herci z Číny nebo KLDR, tak tomu věřím více:)(11.4.2011)
-
Renton
Scénář: Alex Garland .. Všední milostný trojúhelník v nevšedních a dosti neetických rovinách. Absurdně komorní verze The Island (a jiných podobných příběhů) bez vzpoury či jakéhokoliv logického odporu anebo rozvedení důvodů, proč jsou všichni tak odevzdaní a jen tiše zamilovaní..(2.1.2011)
-
Malarkey
Na to, že je tenhle film dost důležitým románem pro anglickou populací, mě teda ničím zvláštním neoslnil. Vypráví důležitý příběh plný emocí, vypráví ho docela dobře a každou chvíli se na film hrozně hezky kouká. Tak hezky, že byste si z některých scén nejradši udělali fotky, kdyby jste tam stáli vedle kameramana. Jenže to prostě nestačí. Zbytek jsem přešel utrpením, který z filmu šíleným způsobem vyřazoval.(31.1.2011)
-
Cervenak
Hľadať v tomto filme odpovede na otázky "ako funguje systém?" alebo "prečo sa nebúria?" je hrubé nepochopenie celého konceptu. Toto treba iba precítiť a vychutnať si precíznu réžiu a vynikajúce herecké výkony (najmä vo finálnej tretine). Samozrejme, je to celé už samotnou zápletkou emocionálne vydieranie s predvídateľným slzopudným záverom, ale pri dobrom nastavení sa to človeka nemôže nedotknúť.(14.2.2011)
-
Adrian
Ustredna zapletka neosuchana, po stranke emocii film este uspokojvo haji svoje farby (i ked druha polovica filmu je vyrazne slabsia ako prva). Co mne osobne chybalo, bolo lepsie prekreslenia pozadia celeho fungovania systemu -> vdaka uvodnemu citatu ako aj vnutornym monologom hlavnej postavy som dostal iba urcity nahlad, ktory vyvolal par otazok.(9.11.2010)
-
T2
║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $2,434,652║Tržby Celosvetovo $2,507,450║(17.1.2011)
-
Rob Roy
90%.(4.1.2011)
-
kiddo
You need to know who you are and what you are. It’s the only way you’ll live decent lives. Tento komentář je bohatý na spoileroidní DNA. Vážení, zkuste se příště na film dívat, ne na něj bezmyšlenkovitě čumět a pak možná nebudete zmatení, „o čem to vlastně bylo“. Ústřední myšlenkou filmu není krutost a nehumánnost vůči lidským bytostem, ani utrpení a vzpoura jako v Bayově Ostrově; NLMG je o vědomí vlastní smrtelnosti, zodpovědnosti za svůj život a jeho smysluplné prožití. Zatímco Ostrov pojednává o snaze zůstat naživu, NLMG vypráví o pocitech, s nimiž opouštíme tento svět. V jednom lidé chtějí víc, než mají, v druhém se zase snaží z toho, co mají, vytřískat co nejvíc. Příběh používá staré známé kulisy, ale dělá s nimi něco úplně jiného, než jsme zvyklí, a tedy výčitka, že film se nezabývá otázkami morálky a etiky klonování a postavy jsou v něm pasivní a nevzpírají se svému osudu, je fundamentální nepochopení. V Ostrově měl útěk smysl, neb projekt byl utajeným podnikem několika amorálních miliardářů. V NLMG se jedná o celospolečensky žádanou věc, jejíž zrušení se rovná zrušení transfuze. Postavy žijí v totálním odloučení od vnějšího světa, který je nepřijímá a v němž se neumějí chovat. Mohou se realizovat pouze ve vlastním světě, což znamená kráčet po příšerné cestě, která jim byla vybrána. I jejich jediný pokus o vzpouru se vztahuje nikoli ke zrušení, ale k odložení, jehož ideou je prokázání schopnosti žít plný život. Útěk jednoduše nelze realizovat bez účasti druhé strany a její ochoty uprchlíka přijmout mezi sebe (která zde není přítomna). Navíc se vtírá myšlenka, že prchat nemá smysl, neb před smrtí má třicetiletý i stoletý pocit nedostatku času a nejistoty, zda se svým životem naložil správně. Problémem filmu je, že toto vše se dá spíš racionálně vytušit než vycítit, protože z hlediska emocí, hudby i kamery je to celé neskutečně chladné. Všechno je utlumené a i ty důležité věci se přiházejí jakoby mimochodem. Postavy o citech (někdy) mluví, ukáží je ale jen zřídka a Romanek nám moc nedává nějaký náznak jejich vnitřního života. Snímek je tak jemný, náznakový a odosobněný, že na konci sice vím vše o jeho myšlence, ale skoro nic o jeho postavách. 70%. PS, technická: Kniha Kazua Išigura vyšla ve stejném roce jako Bayův film. DOST těch blábolů, že námět je kopií Ostrova. A i kdyby se tvůrci NLMG skutečně Bayem inspirovali, tak je to úplně jedno, neb tematicky se jedná o jabka a hrušky, a film je tedy i přes „nepůvodnost“ námětu pořád originální dílo.(8.1.2011)
-
Hal_Moore
Představte si alternativní historii - svět bez rakoviny plic, AIDS, roztroušené sklérózy. Ideální že? Podobným tématem se zabývá samotný film, i když to tak na první pohled nevypadá. Možná že ideální svět, film Never Let Me Go však staví diváka před otázku - za každou cenu? Film je hodně pomalý a dopodrobna rozebírá a studuje jednotlivé postavy příběhu, jejich jednání, lásku, zradu, nenávist... Vše vykresluje s velkým důrazem na detail a svou melancholickou atmosféru se mu daří přenášet i do okolí diváka. Herecké obsazení nemohlo být přesnější, jestli jsem doposud nebral Andyho Garfielda vážně, rok 2010 to jistojistě změnil. Ke konci dění zpomaluje a začíná stagnovat, což krásně koresponduje se stavem tří hlavních hrdinů. Téměř závěrečná scéna "Musím si vystoupit" patřila k tomu nejintenzivnějšímu, co jsem v poslední době viděl. PS: Keira Knightley má fóbii z filmů, odehrávajících se v současnosti?(9.1.2011)
-
Hakha
Je to dobře zahrané a hezky depresivní, ale po zhlédnutí jsem měl více otázek než je zdrávo… Už v útlém věku, je hlavním hrdinům nalinkován život, který je čeká... čeká je život krátký, protože ho musí obětovat pro dárcovství svých orgánů- a zde to začíná mít první trhlinky, které mě nedají spát. Dárci orgánů vlastní auto, nejsou hlídáni a přes velkou vůli žít je nenapadne od tak hrozivě nalinkované života uprchnout. Bylo sice ukázáno, že v reálném světě neumějí žít a pohybovat se, ale to neberu jako důvod, protože vrozeně lidská touha objevovat neprozkoumané a učit se novým věcem (a hlavně mít pro co žít)… tak během celého filmu nikdo z hlavních postav nepronese větu, že mohou svůj osud změnit… Jak vůbec takový systém funguje? apod… bohužel je zde mnoho hluchých míst a příliš zdlouhavě vyprávěné (což u většiny filmů nevadí) na to, aby člověk stihl u filmu přemýšlet… vypadá to spíš, jako bych viděl nedodělanou beta verzi filmu, kde klíčové pasáže stále chybí, aby divák nebyl zmatený a neměl tolik otázek… chápu vysoká hodnocení, ale po prvním zhlédnutí dávám 2 hvězdičky… v budoucnu tomuto filmu dám ještě šanci...(20.1.2011)
-
gr8 escape
V až kafkovské absurditě výchozí situace spočívá hlavní síla a zároveň slabina snímku. Atmosféra snímku a všudypřítomná deprese mají jasný základ v absurdní premise, s níž se ovšem postavy odmítají takřka jakkoliv bojovat, naopak, až neskutečně odevzdaně přistupují na svůj úděl a útrpně, odevzdaně a vlastně snad i docela spokojeně čekají na své dokončení. Zároveň ale divák není schopen takřka jakékoliv empatie, právě proto, že zápletka a tedy i počínání postav sice lze vzhledem k jasně dané premise akceptovat, naprostá iracionalita toho všeho ale prostě znemožňuje komukoliv opravdu na plno přistoupit na pravidla této hry. Výsledkem je podivně odtažitý a zároveň depresivní samoúčelný konstrukt, z něhož nade vše vyčnívá úžasně proměnlivý Andrew Garfield. Film je, jen tak mimochodem, i při papírově střídmých 103 minutách úmorně dlouhý...(25.7.2011)
-
viperblade
Never Let Me Go je dost zajímavý film. Kdyby se mě totiž někdo zeptal, o čem že ten film je, tak mu to řeknu, ale neřekl bych mu např. zde mnohokrát zmiňované věci typu "proč jsou smíření se svým osudem a proč nevzdorují". Za částečné vysvětlení zde děkuji kiddo. Proč částečné? SPOILERY! Vemte si scénu ve třídě. Učitelka říká studentům pravdu o tom, kdo jsou a "na co" vlastně jsou a děti jsou klidné. A to mi nikdo nenamluví, že už ve věku kolem deseti let je někdo takhle vyrovnaný a hlavně je schopný přijmout takhle fatální osud. A proto mi tenhle snímek v některých momentech přišel slabší. KONEC SPOILERŮ! Nicméně pro mě Never Let Me Go zůstane především o tom, že jsem si definitivně potvrdil tři věci: a) Stále miluju Keiru a jako herečka roste a roste. b) Carey Mulligan mi potvrdila, že JE příslibem do budoucnosti a určitě se máme na co těšit. Co ta dokáže zahrát pohledem… c) Definitivně jsem se utvrdil v tom, že Andrew Garfield není jen pěkný ksichtík a že výkon v The Social Network nebyl náhodný. Stejně jako u Carey v něm vidím ohromný herecký příslib do budoucna. Takže když budu vzpomínat na tenhle film, vybaví se mi spíše tito tři herci, než ty věci, které jsem uvedl výše. 80 %.(4.2.2011)
-
JANARYBA
Režisér Romanek natočil rádoby sladkobolný sci-fi románek. Bohužel u mne to nějak nezafungovalo. Zásadní věci nedovysvětleny, kde se tyto děti braly, co uměl v roce 1964 ten náramek, proč se nikdo nepokoušel vzepřít, jak mohli mít tito otroci takovou svobodu, sami např. měli k dispozici auto...Možná bych to tolerovala někdy v budoucnu, ale to zasazení do minulosti bylo vysloveně nešťastné..Ani výběr hlavních představitelů mi nesedl, holky, ač ve skutečnosti o 2 roky mladší než jejich partner, se mi zdály proti němu nějak moc dospělé, z Keiry je bohužel čím dál větší "prkno", jak vzhledem, tak hereckým projevem (ať mi všichni její fandové odpustí...).(27.1.2011)
-
Mahalik
Aby se tenhle příběh pro mě stal slastným opiátem, musela by se na konci zavřít opona, která by rozťala hluchotu. Nestalo se. Trojlístek ovšem hraje životní party, ne, že ne!(15.1.2011)
-
3DD!3
Smutné. Netradiční zápletka v tradičním provedení. Romanek má režii pevně v rukou a herecké výkony jsou vynikající. Naděje je v NEOPOUŠTĚJ MĚ hybnou silou příběhu, přesto je tak jako ve skutečném životě vždy smetena světem, který nechce pochopit, že lidskost je něco co nejde vytvořit. Ta v nás jednoduše buď není, nebo je.(10.4.2011)
-
Boogeyman
Teda, vůbec jsem netušil o čem to bude, ale podle plakátu, názvu a obsazení jsem čekal nějakou romantiku, kde Garfield popichuje Carey a Keiru a nemůže se mezi nima rozhodnout, až z toho nakonec uteče na molo a Carey ho honí. To jsem pak tedy čuměl jak puk. Ale to tempo je až moc pomalý. Každopádně povedenej a v rámci možností originální a nečekanej kus.(30.4.2012)
-
Silas
'Some of us are really born to die....' Až dospějeme do této fáze, lidstvo pozná úpadek. 7O%(12.1.2011)
-
FlyBoy
[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb.(12.11.2010)
-
Botič
Objektivně za 3*. Subjektivně za 4*. S podobným komentářem, jako v případě Předčítače, protože i u Never Let Me Go tkví síla především v myšlenkách, které předkládá. Ale Mark Romanek je podává způsobem, který není zrovna tím nejvhodnějším a za vlasy přitaženým, byť příjemným. Hraje si s motivy i pocity, co nejsou ve výsledku rozvinuty k plné divákově spokojenosti. Ale přeci jen je Never Let Me Go po emocionální stránce obstojně fungujícím a díky hlavním představitelům i uvěřitelným filmem. Pod povrchem tiše plynoucím, jako život sám.(2.1.2011)
