Boobus

Koupila jsem si ten film kvůli tomu, že je od Woodyho Allena. Ano, to jsem udělala. Woody Allen. Ten, Woody Allen. Pak mi pár měsíců ležel jen tak na poličce s tím, že se na něj někdy kouknu. Žádný enormní zájem vidět ho hned teď. Prostě až jednou... A byla to chyba. Ano, byla. Ten film je tak... inspirativní! Jste nespokojeni se svým životem. S tím, kam se ubírá? Máte pocit, že se nikam neubírá? Jen tak probudíte, jdete do práce, z práce domů, unaveni, půjdete si lehnout a pak se probudíte a to samé? Den co den? Nic víc? Víte, že jsou alternativy, možnosti, ale nemáte na to, něco změnit? Máte sto důvodů pro to, proč nemůžete? Máte manžela, psa, děti? A to je překážka? Zkuste to. Ano, to je poselství filmu. Zkuste to! Možná toho budete litovat. Možná nebudete spokojeni. Ale to se nikdy nedozvíte, dokud to nezkusíte. Zkuste to. Nežijte svůj stereotypní život řízený honbou za obživou. Zkuste to. Život stojí za to. Jen to zkusit. P.S. Skvělý to film. Katarze se dostavila. Pět hvězd :-)

Skvělý seriál. Úžasný děj, kostýmy, zápletka, herecké výkony, obsazení. Jsem nadšená. Hltám jej plnými doušky. Skvělý počin!

Nedá se říct, že by to byl film roku, to rozhodně ne, ale úplný propadák to dle mého názoru není. Ano, je to souhrn reklam, ale děj filmu nechybí. Mladý kluk je vtažen do velkého světa plného fint a peněz a nechá se jím polapit.

Úžasné, skvělé, vynikající. Knihu jsem přečetla před rokem jedním dechem a film nádherně dokresluje celou atmosféru. Milovala jsem v něm ty okamžiky, během kterých jsem si vzpomněla na moment v knize, takovéto - No jo, tahle scéna mě tenkrát dostala. Tématicky i zpracováním výborný film. Dávám pět hvězd.

Wow, wow, wow, wow, wow! Pravděpodobně nejlepší film, který jsem letos viděla. Atmosféra filmu, historické prostředí a ten soundtrack. Kdyby to šlo, dám mu tich hvězdiček mnohem víc, bohužel jsem limitovaná pěti, takže samozřejmě 5. A běžte se na to všichni podívat, opravdu to stojí za to!

Celovečerní dokumentu Umanutá pojednává o životě a díle české režisérky Drahomíry Vihanové. Mapuje filmové neúspěchy a zklamání, kterými si paní Vihanová během svého tvoření prošla a také její životní pouť – od momentu, kdy vyrůstala u prarodičů, až po současnost. Dokument byl velmi depresivní, a chvílemi jsem už prahla po tom, aby byl konec. Navíc jsem nechápala, proč autoři tak často zobrazují neuvěřitelně zničené nehty paní Vihanové. Byl to záměr? Chtěli tím zobrazit zničenost celého osudu režisérky? Nevím, rozhodně to na mě ale působilo odpudivě. Obecně mívám dokumenty ráda, tenhle mě ale rozhodně nezaujal.

Film Jíst, meditovat, milovat mapuje "pouť mladé dámy za pozemskými i duchovními rozkošemi napříč Itálií, Indií a Indonésií". V každé z oblastí Liz ozdravuje jinou část svého já jiným způsobem, s jinými lidmi, prostě jinak. Pro mě je to jeden z nejinspirativnějších filmů vůbec. Je to přesně ten typ filmu, který si ženy pouští v okamžiku, kdy mají pocit, že je všechno v háji. A on pomáhá! Navíc osobně považuji roli Liz Gilbertové jako jednu z nejlepších rolí Julie Roberts.

Film Alice Nellis, který vznikl zfilmováním divadelní hry, v hlavní roli s Ivanou Chýlkovou, pojednává o životě ženy, které je přes čtyřicet. Z pohledu nás ostatních obyčejných žen je velmi úspěšná, má krásný byt, vlastní kadeřnický salón a spot v televizi, ale nemá to, po čem pravděpodobně většina žen v tomto věku touží – dítě. A tak se všemi možnými způsoby snaží vysněného potomka dosáhnout, což se jí nakonec i přes všechny překážky podaří. Film je plný komických momentů, které vychází z někdy až absurdních situací, které vás prostě nemohou nepobavit. Uznávám, že nejvíce byl slyšet smích z ženské části obecenstva, ale přiznejme si to – vždyť právě ženy byly cílovou skupinou tohoto filmu a tak dámy, proč se nepobavit? Navíc výkon paní Chýlkové a vlastně i většiny ostatních herců v tomto filmu je výborný a až se na něj budete koukat zkuste si všimnout, že vlasy ve filmu nestříhá paní Chýlková – já bych to nepoznala, takže střihu dávám jedničku. Takže co dokáže tento film? Rozesmát, zamrazit, vypudit slzu i myšlenku „no úplně jako já“, ale hlavně je to film, který vám dokáže přinést do vašeho dne pozitivní náladu a úsměv na tvář a to je opravdu důvod k tomu, film si pustit.

Slovenský film s českou koprodukcí režisérky Zuzany Liové vypráví o otci, matce a dvou dcerách, pro které otec staví dům. Je na své dcery velmi příšný, chce pro ně „jen to nejlepší“ a věří, že „za všechno mu jednou poděkují“. Když jsem film sledovala, několikrát mě přepadla myšlenka „vždyť to je jako u nás doma“. A když tohle film dokáže, je jeho úloha naplněna. Pokud režisér umí realisticky zachytit ty malé drobnosti našeho každodenního života a vložit je do filmu, který sice není plný dějových zvratů, zápletek, napětí, akčních či dojemných scén, apod., filmu to dodá úplně jiný nádech a s tím pak odcházíte domů a nad filmem se zamýšlíte, a v tom tkví jeho kouzlo. Film je plný upřímných nepřehnaných emocí a skvělých hereckých výkonů. Nemám ráda filmy, ve kterých poznáte, že herec hraje, a vy mu tak nemůžete jeho roli uvěřit. To v Domě nenajdete. Po většinu času je film smutný, zobrazuje především příběh mladší dcery Evy, která má sen po maturitě odjet do Anglie a pracovat tam jako au pair. To je pro otce naprosto nepředstavitelné, on vidí život své dcery ve zcela jiných kolejích a přece ji nenechá „zkazit si život, jako to udělala její starší sestra“. Tento film ve mě dokázal chvílemi vyvolat dojem, že sleduji svůj vlastní život. Dokázal mě přesvědčit, že nesedím v kině, ale pozoruji osudy reálných lidí a jsem s nimi schopna sdílet jejich emoce. A hlavně, je to film, který nenecháte v prostorách kinosálu, ale odnesete si jej s sebou domů a za to bych mu dávám pět hvězdiček.