Dům

Realistické drama o nepochopení mezi rodiči a jejich dospělými (nebo alespoň skoro dospělými) potomky. Dobře vykreslené postavy, věrohodné konflikty a na závěr smířlivé finále. Možná je to škoda, já bych si to uměl představit i s kousavějším závěrem, takhle jsou zbytečně otupena jeho ostří. V každém případě je tu narozdíl od drtivé většiny českých filmů solidním základem scénář, a až od něj se odvíjí všechno ostatní. Herecky je zde dominantní Miroslav Krobot, ale to asi v případě takhle zarputilé postavy ani jinak být nemůže. Čekal jsem slovenštinu, ale přišel dabing, také škoda. (08.07.2011)

Nejsou to úplně čisté čtyři, ale dám je. Dům je na naše poměry unikátní v tom, že nemá moc dialogů a hraje se tu hlavně mimikou a gesty. Proto je velmi šťastná Krobotova volba, protože ten roli protivného staříka zvládl s naprostým přehledem. Každý záblesk jeho citu je radost sledovat, protože se nám odkrývá i to nejhlubší nitro jeho postavy. Ona celá herecká sestava je velmi dobrá - Medevecká je třída, tudíž není pochyb o zvládnutí role, Bárdos je příjemné překvapení, stejně tak Lucia Jašková. Jediný problém je Marián Mitaš v roli učitele, je strašně necharismatický a nevýrazný, mám ale dojem, že to byl režisérčin záměr, takže asi vše v pořádku. Na druhou stranu je to hodně epizodické a řeší se tu trochu moc problémů a někdy to malinko drhne, přece jen mi ale tři na tenhle film přijdou málo. Je to přesně na pomezí, já nakonec hvězdu přidávám a dávám 70%. (11.10.2011)

Překvapuje mě tak slabý hodnocení. Je to výborný komorní kousek. S velmi zajímavou hereckou sqadrou, který dominuje nepřekvapivě mistr Krobot. Zápletka je vcelku originální, postavy možná trochu schématické, ale celkově mi to dost konvenovalo. Souhlas se Slarque, co se toho závěru týče. ( 46. KVIFF ) (09.07.2011)

Fakt nevím. Lepší průměr. Snaha v některých scénách okatě kopírovat Kaurismäkiho (Akiho) jak pojetím scény, tak nečekaným střihem. Snaha o jistý minimalismus, který časem leze na nervy. Věčně rozkomíhaná kamera jako na lodi, proč? Zde bez jakéhokoliv opodstatnění, neb na sebe strhávala pozornost a rušila, odtahovala od dění. Motivace postav zvláštní, nedovysvětlené, nahozené. Co motivovalo dceru, že najednou otce začala milovat? Ta vkladní knížka? Co změnilo smýšlení otce? Že dcera utekla a přespala na lavičce? Proč v sobě ani jednou nenašel sílu dceru obejmout? Objímal někdy manželku? Jak se vlastně seznámili a proč se brali, když nedokáže dávat city najevo? Najednou je zde spousta otázek, a jestli jsou na ně ve filmu odpovědi, tak dovedně skryté. Btw, tak nějak jsem měl chvílemi pocit, že ten syžet kopíruje Ene bene Alice Nelllis. (Mankote, ta kamera mi ale lezla na nervy! Vraťte nám stativ!) (13.06.2014)

Na symbolu domu či přístřeší originálně postavené komorní drama, jemuž zvláštní a "absurdně nadčasový prostor" zapadlé slovenské vísky s vnitřním prostorem čtyř obydlí dodává velmi zajímavou sevřenost i hlubší přesahy. Ovšem neorganická, zcela konvenční a debutanstvím zavánějící milostná linie, nakonec bohužel tuto sevřenost rozmělňuje. Krobot si zachovává svůj pověstný kamenný pohled (a jeho postava kamenný postoj k vlastním dcerám a jejich budoucnosti), ale právě proto u něj nenápadné okamžiky pochybností a vnitřních hnutí působí vícenásobnou intenzitou. Judita Bardos je spíše odkázána na otrockou aplikaci "Kulešovova efektu" a spíše zaujme rovněž debutující Lucia Jašková v roli vyhoštěné dcery, jíž scénář nabídl velmi vděčné a jímavě ztvárněné momenty. (08.07.2011)