Afterpoe

Naprosto zásadní koncert pro lidi s jizvou ve tvaru P na srdci. Fenomenální zážitek, jen tam být, ach.-)

Alespoň v Gympl jsem doufal, že vyvede mě z omylů o teengerovských filmech. Pravda, moc jsem jich neviděl, ale ani král této kategorie neusedá lehce na svůj trůn. Když nudí a pobuřuje svou vzorcovitostí a filmařským primitismem, musím se pak projevit hlavně k našim mladým potenciálům a jejich režisérů: "Já bych neprosil." Typy těchto filmů se topí v adekvátní letargii kvality hereckých výkonů a plytkých scénářů už od dob nedávného počátku jejich fenoménu. Gympl je asi pořád ještě nejlepší česká žánrová dopspívajíctina, ale i tak mě u obrazovky neudrží více a více nahých mladistvin, přesvědčujících mě z pera scénáristy základní školy, o svém, jistě objektivním pohledu na poselství jménem grafity, za několikrát nuceně opakovaných hlášek Vorela mladšího: "Já nejsem drzej, já jsem upřímnej.", které asi ukazují na smýšlení dnešní mládeže. Ach, ta sociální výpověď... * Za přece jenom - "lepší vymykání se ze soudobého úpadku" - se pak zasloužil v celku uvěřitelný Jirka Mádl a ti o dost starší.-)

Postupně jsem muzikálovému Deppovi nakonec uvěřil a krvavá kola zapadla až po zub.

Forma dost Famu, což pecka; po ostatních stránkách je vidět už jen ta snaha. A to píííliš strojená...

Po dlouhé době se objevil film, který mě obdobně jako Telefonní budka neodtrhnul od obrazovky. Od 5ti hvězdioček tento film dělí pouze o něco slabší druhá polovina, která ale i tak dost slušně ustojí klasickou cliché oběť hlavního aktéra, zjevně ne zcela věrohodně scénáristicky odůvodněnou a snad věrohodnost "nakažených", která až příliš bilancovala nad mutacemi komixových prevítů. Škoda, škoda, od dokonalého thrilleru chybělo tentokrát opravdu málo... Will Smith mě podruhé přesvědčil že i po JÁ, robot v JÁ, legenda zahrát umí. A tentokrát ještě víc. ****+

Bezducha zombie blitka s cakajicimi mozky, vtipy, na ktere se musi upozornit a vrcholne odpornym herectvim. Ani -zmrtvychvstaty- zombie Dusek (v jinem filmu ho asi takto neuvidite) a mrtve hordy zakernych lesnich myslivcu nejsou natolik atraktivni, abych udelil teto nesmyslne slatanine s militantni Dadou Patrasovou ODPAD! Neni o co stat. A to ani o jeden aspekt filmarskeho kumstu.

Sentimentalne vzpominam na ma detska leta stravena u teto souteze. Vynikajici, obdobne jako Stopa Xapatanu.

Chladnokrevně odchovaný zabiják velkého potenciálu končí ve šrotu herních adaptací. Nepřehlednost postav (kdo je kdo?), nepřehlednost zápletky (co se to děje?), nejapně doplňována monology herců a ani uvěřitelnost Olyphantovy postavy, nepomáhá celkovému dojmu na dvě *. Vrcholem všeho je právě postava Hitmana jako taková. Ze stroje na objednanou smrt se stal klasický hrdina po americku, který koneckonců není tak bez srdce a často se směje na svou svěřenkyni, kterou mohl kdekoliv nechat. Propadá tak klasickému klišé a jeho charakter ztrácí jakékoliv základy, včetně nějakého zajímavého akčního (ve skutečnosti akčně neakčního) zabijáckého umu, doháněného cákanci krve. Co ještě zaujalo? Věřte nebo ne, ale i v hollywoodském filmu dneška lze spatřit nezajímavý a místy až amatérský střih! Posledním hřebíkem je snad oslovování soudruhu v jednadvacátém století Ruska. Pokud jde o stylizaci nějaké jiné reality, nebyla vůbec poznat. Nebo takto Rusko vnímá Amerika ještě dnes?

Pořád asi nejlepší herní adaptace... Bohužel filmaři to nikdy nedotáhnou tak daleko a tak dobře jako vývojáři. Vždycky se bohužel musí spustit do šablonovitosti, k jakýmsi ověřeným ingrediencím vábivého lepu masy. A to mně vadí. Horor se nestává hororem brutalitou, ale atmosférou a očekáváním/nevědomostí, kde balancujeme na okraji tenké niti, rozklepáni hrůzou, rozplétáme onu záhadu. Tím nechci uvádět v klam, že Silent Hill je natolik brutální. Není, ale ty scény které tam jsou, by tam prostě být nemuseli (obzvlášť ke konci). Mohli by být podány trochu střídměji, ne tak (dnes velice často) prvoplánově a účelně. To si Silent Hill nezaslouží. I když přístup režiséra, který -ukázat chce- je zřejmý a od tajení hrůzy do tmy se distancuje, to tu ve výsedku nesedí. O atmosféru tu nouze není ale o napětí už ano. O stylovosti pak nemluvím, ta se drží věrně své předlohy a dobře že tak. Interiéry jsou víc než věrohodné a kreatůry na své děsivosti a vyjméčnosti nic nepoztráceli. Co v závěru potěšilo, bylo velmi ponuré, utopické vyústěný, v osatních filmech těžko dohledat, domnívám se. (Na Tichý Vrch se zpáteční koupit nedá) A v snad už té poslední řadě bych rád pochválil stylovost konečných titulků, s tradiční oddechovkou ze Silentu. Ale to -jent tak- na okraj.-)

2+ Má ambice stát se tím lepším, dnes hodně častým, postapokalyptickým námětem. Ale nedaří se kvůli nudnému scénáři , plytkým dialogům i ultradementímu vývoji postav v krizové situaci. Vrcholem všeho je pak pár posledních minut na základně... Atmosféra tu je. A v jiném filmu asi mrtvý Londýn nedohledáte!.-)