Puddle

Mrazivé, syrové a neskutečně autentické. Doufám, že mě nikdy nezavřou v Dánsku... Jo a jestli někdo někdy zfilmuje herní Manhunt, myslím, že by to měli být právě pánové Noer s Lindholmem. Co se atmosféry týče, tyhle dvě dílka si můžou absolutně podat ruce.

Hajzlovský dobrák Gerry je v podání Brendana Gleesona naprosto špičkový. A to i přesto, že o té olympiádě v plavání nejspíš kecal. :-) Jeho postavička je však bohužel tak jediným tahounem filmu; zápletka není složitá, ale způsob jejího servírování mi přišel poněkud nepřehledný a brzy mi začla být celá ta zlodějská grupa ukradená úplně. Gerryho závěrečné gesto pak vyznívá trochu prázdně a v porovnání třebas s tím, co Brendan předvádí na věži radnice v oněch „zkurvenejch“ Bruggách, naprosto zapomenutelně.

Adam prostě jede. Vertikálně, horizontálně, hlavou dolů, nohama napřed, v létě i krutých mrazech, do toho polyká nadávky a cvaká expresky jak o život a vůbec 75 % filmu z tý zkur*ený stěny prostě nejde dolů. :-D Možná, že by se slušelo přidat ještě o kousek víc z jeho života, možná i něco víc o tom, co pro něj samotné lezení vlastně znamená, ale i přes tyhle menší výtky je Čarodějův učeň naprosto kulervoucí přehlídka výkonů jednoho fenomenálního a mimo horolezecké kruhy u nás bohužel trochu neznámého kudrnáče.

Rádoby epická ptákovina s neskutečně otravnou hudbou. A Arnold je sice dřevák, ale tahle role mu sedla.

Co se týče atmosféry, zatím nejlepší věc, kterou jsem letos viděl. Epické přelety nad temnou krajinou se skvěle střídají s klaustrofobií starobylého chrámu, do toho divoký zmatek postav při prvním kontaktu s infekcí a odloučení uprostřed hlubokého vesmíru, kdy vás nikdo a nic neuslyší řvát na miliony a miliony světelných let daleko... pro mě naprostá lahůdka. Nepřipomnělo vám to taky někomu hraní kapitoly na Unknown planet ve Star Wars: Knights of the Old Republic? :-) Jinak Fassbender byl naprosto fantastický a stejně tak Noomi, i když její přizvuk mi britskou doktorku moc nepřipomínal... V druhé půli to místy docela stahují nepřiměřené nebo nelogické reakce postav, ale to snad v budoucnu spraví rozšířená verze. Pak to bude úplně dokonalé. :-)

OBSAHUJE SPOILERY! Nejdřív jsem chtěl dát 4*, ale po pár minutách se to rozleželo a já dospěl k názoru, že Deep Water se zbytečně soustředí (a místy až oslavuje) jen a pouze Dona Crowhursta. Dokument se z jeho rozpolcené postavičky snaží emočně vytřískat, co se dá, ale já v jeho zoufalém jednání nic hrdinského nenašel. Detailnější nahlédnutí do kabiny Bernarda Moitessiera (wow, co všechno ho muselo vézt k tomu, že si to dal všechno podruhé?!) nebo Robina Knox-Johnstona, který celou výhru daroval Crowhurstově rodině, by mě vzalo víc. Tihle dva u mě totiž mají k hrdinům mnohem blíž. UPDATE 25.2.: Kašlu na to, dávám 4*. Dělal jsem k filmu titulky a myslím, že tak se pozná kvalitní snímek – když vás nesere, ani když jednu scénu vidíte podvacáté, z Crowhursta tam sice dělají trochu hrdinu ale čert to vem, zase takový despekt si taky nezaslouží.

To byste neřekli, jak poutavý může být dokument ze života lidí bez života. :-) A vůbec jsem nečekal, že to bude tak perfektně gradovat, hlavně linie Phila Fishe byla místama skoro jak ze Social Networku. Tohle by se mělo pouštět lidem, kteří při kombinaci slov „hry“ a „umění“ stále zvedají oči v sloup. Jestli je nepřesvědčí tohle, tak už nevím co.

Neskutečně kouzelný film.

Pro mě to byl hlavně příběh o muži, který se prostřednictvím války snaží pohřbít vzpomínky na nešťastnou lásku. Pohřbívá je v zákopových tunelech a hrané bezcitnosti, ale nakonec si uvědomuje, jak strašně sebezničující vlastně jeho počínání je... Eddie Redmayne je kapitolou sám pro sebe. V hlavní roli byl naprosto dechberoucí, a i když teda bohužel onu BAFTU nezískal, útěchou může být snad alespoň to, že jsem si ho hodil do TOPky. :-) Hodně mě překvapila i rozmáchlost celého snímku – veškeré davové scény a dobové kulisy působí maximálně věrohodně, jeden by snad ani neřekl, že se jedná o televizní zpracování... Řekl bych, že v tomhle případě BBC solidně zaválela, Birdsong je hodně působivá válečná písnička.

Nejautentičtější seriál, co znám. Opravdu mi přišlo jako bych si to všechno s rotou E prožil, a když jsem si na Bratrstvo po čase vzpomněl, pomalu mi připadalo, jako bych se v hlavě probíral svými vlastními vzpomínkami. Masterpiece, kterému neosobní Pacific bohužel nesahá ani po kotníky.