Listeroman

Pěkný a milý film, ale čekal jsem od Eddieho trochu víc. Příběh pana Churche nebyl zas tak zajímavý na to, aby potahal celý film. Hlavně když se o něm ani na konci téměř nic nedovíme. Čekal jsem na pořádné vyvrcholení a odhalení jeho tajemství a nic. Umím si představit, že takový Denzel Washington nebo Forest Whitaker by ho dokázali zahrát podobně a možná i lépe. Né že by Eddie Murphy na tu roli neseděl, ale sotva se ve filmu nějak projevil. Je to škoda, protože potenciál měl. Celkově tomu chybělo trošku víc. Líp zpracované postavy a lepší vyprávění příběhu. Ke konci jsem začal už trochu nudit.

Musím se přiznat že o Newtonovi Knightovi jsem nikdy asi neslyšel, takže úplně nemohu soudit, jak moc přesně jeho příběh Gary Ross zfilmoval. Přesto jsem si ale o něm něco po zhlédnutí přečetl a úplně nechápu proč se film stal takovým propadákem. Přitom historická korektnost je amíkům opravdu vzdálená. Tahoun filmu McConaughey předvedl opět výborný výkon a do role se dokázal skvěle vžít (malým bonusem je, že se N. Knightovi podobá). Hodně naturalisticky ztvárněné Mississippi mě zabavilo celou dlouhou stopáž a snad jediné co bych vytkl je paralela s Knightovým vnukem o téměř 100 let později. Trošku mě to odtahovalo od "aktuálních" událostí.. Na druhou stranu když nad tím tak přemýšlím, tak chtěl režisér ukázat, že i když to tenkrát bylo velké vítězství, tak se pramálo změnilo ve smýšlení jižanů a člověk se může jenom ptát proč vlastně a o co jim šlo. Holt lidi jsou zlí a je jedno jaká je doba, nebo místo. Free State of Jones si určitě zaslouží větší pozornost a v mých očích je to slušný konkurent k Mississippi Burning s Hackmanem a Defoem.

Tigerlandu jsem se delší dobu vyhýbal, protože nejsem zrovna fanda Colina Farrella, ale musím říct, že role Bozze mu neuvěřitelně sedla a zahrál ji bravurně. I když se film odehrává pouze v prostředí výcvikového kempu amerických vojáků a do samotného Vietnamu se nepodívá, tak nabízí zajímavou akční podívanou a hlavně perfektně zvládnutou psychologii postav. Jeden z mála filmů podobného charakteru u kterého bych ocenil pokračování, protože příběh hlavních hrdinů jakoby nekončí a neodhalí plně jejich osudy.

Slabší a trochu předpovídatelné. Docela dobrý nápad ze kterého chtěl režisér vytěžit až příliš moc. Umím si představit, že někdo jiný by s podobným scénářem dokázal udělat mnohem víc. Takhle vzniklo jen televizní béčko. Co na filmu oceňuju, že nebyl tak úplně nudný. Donutil mě přemýšlet a předpovídat situaci. Sice jsem měl vraha vytypovaného od začátku, ale jistý jsem si být nemohl až do poslední části filmu.

Olympiáda v Berlíně je událost, která stála za pořádný film. Příběh Jesse Owense je jeden z těch nejdůležitějších a nejlepších momentů v historii Olympijských her. Film se ale nezaměřuje pouze na jeho příběh. Šikovně zabírá tehdejší atmosféru v Americe a v nacistickém Německu. Jsem hodně rád za to, že režisér Hopkins udržel sportovní klišé na velmi přijatelné úrovni. Není to takový ten typický americký film, kde outsider projde přes řadu strastí až do finále, ale spíš se zaměřuje na reakci a zákulisí Olympiády. Každý ví, že Jesse vyhraje a proto nebylo nutné vsunout zbytečné a vymyšlené zvraty. Ve srovnání s jinými filmy s rasovou tématikou je to veselý příběh bez výraznějšího překážek. Spíš celou dobu nutí diváka myslet na nadcházející události druhé světové války. Jesse ukázal, že sport a politika se nemají míchat, ale zároveň ukázal, jak obrovský vliv může mít několik vteřin na trati.

Je hezké uvědomit si, jak se naše hodnoty za ty léta změnily a co zůstalo stejné. Počátek veškerého vývoje - oheň, znamenal všechno. Dokud se ho člověk nenaučil sám rozdělávat, nemohl se posunout dál. Právě tuhle důležitou událost film dokumentuje, a i když je těžké natočit příběh o lidech, kteří jsou nám tak vzdálení, že je pomalu ani nemůžeme považovat za jedny z nás, opírá se film právě o to, co k nám patří od počátku lidstva: závist, zloba, ale i humor nebo láska.

(Hodnocení celé série) Překvapivě neznámá série Sharpovek mě zabavila na mnoho večerů a nemyslím si, že by to byla jen jednorázová záležitost. Nejlepší na sérii je konzistentní kvalita všech dílů, kde ani jeden zaručeně nezklame. Richard Sharpe je skvělá postava a jeho dlouhý příběh není stereotypní. "Seriál" si svou menší produkcí nehraje na něco víc a těží z dobrého příběhu a hlavně z charismatického Seana Beana. I když je časové rozpětí filmů hodně široké, tak se první od posledního dílu liší jen lepší technikou. Seriál je historicky docela přesný a zajímavě přibližuje společnost v armádě, chudobu v Anglii a nakonec i kolonizovanou Indii na začátku 19. století. Potěšilo mě, že většina z hlavních postav se ze série jen tak nevytrácí a tím se jeví, jako jeden dlouhý příběh.

Je zajímavé, jak moc je někdy důležité opravdu se podívat člověku do očí, naprosto se vykašlat na všechny možné okolnosti a až teprve potom dělat nějaké závěry. Nevinnému člověku dokázalo pár lží pokazit celý život. Tím, že je Morrisův film ještě ze staré školy necpe vám do ksichtu furt nějaké nové forenzní vyšetřovací techniky a všelijaké pitomosti jen aby udělali populární dokument perfektně zapadající mezi řadu dalších. Dalo by se říct, že 90% filmu je tvořen rozhovory, ale nejsou to rozhovory se všemi možnými odborníky na tady to a támhle to, jak už to tak často bývá, když se režisér snaží natáhnout stopáž a navíc tam chce dostat nějaké nepodstatné a často i částečně lživé a zavádějící informace, jen aby upoutal naivního diváka. Jde čistě jenom o osoby, které se přímo podílely na případu a to nesmírně oceňuji. *Určitě zajímavou informací je, že až po zveřejnění filmu byl konečně propuštěn nevinný Adams.

Mám rád filmy z prostředí arabských zemí, jelikož se toho z jejich dějin zrovna k nám moc nedostalo a myslím si, že zrovna Sadámova válka nebo i válka v Afghánistánu je plná zajímavých příběhů a možností pro film je zde strašná hromada. Přesto je filmů ale málo a když už, tak je to nějakej šíleně epickej film o amerických vojácích, ve kterém bych zrovna nějakou pravdu nehledal. Lee Tamahori si právě proto vybral příběh, i když z války, který se zaobírá naprosto něčím odlišným. Latifův život je zajímavý což o to, ale nevím jestli je opravdu tak zajímavý, aby mě dokázal pobavit jako celovečerní film. Příběh Iráckého "prince" a jeho dvojníka je krásným námětem pro zajímavý dokument, ale tomuhle zpracování prostě něco chybí a nepůsobilo to na mě jako plnohodnotný film.

Dva lidé, jeden pokoj a Misery, fiktivní postava, která místo přípravy tradičního úterního pikniku rozhoduje o životě jejího stvořitele. Ze začátku možná trochu primitivní příběh, ale to už bude asi Kingova značka. Myslím si, že je to jen další z Kingových knih, která měla zůstat knihou. Nevím jestli je to u mě už pravidlo, ale snad všechna ztvárnění jeho děl mi zůstávají na filmovém platně knihami. Knižní příběh se rozhodně nedá jen tak zpracovat na hýbající se obrázky... jak to často možná vypadá. Kniha je kniha a film je film. Nejsem rozhodně velký čtenář, nejsem ani čtenář, ale určitě bych všem radši doporučil Misery si přečíst. Stephen King je zajisté skvělý spisovatel a jeho hrůzu nahánějící knihy mají krásnou atmosféru, ale jejich filmové adaptace nejsou zdaleka ani poloviční.