Barva vítězství

Že Jesse Owens dokázal získat před očima Adolfa Hitlera v Berlíně v roce 1936 zlatou olympijskou medaili, to víme. Že získal ty zlaté olympijské medaile dokonce čtyři, to asi taky většina z nás ví. Ale jaká byla jeho cesta za medailemi, průběh olympiády i život tohoto atleta po jejím skončení? To už nám prozradí tento film, který mapuje život a cestu jednoho fenomenálního atleta za sportovní nesmrtelností. Je fascinující zjistit, jak to vlastně tehdy mohli mít sportovci těžké, a ještě více znepokojující je zjištění, že jeden černošský běžec mohl být Američanům dost dobrý na to, aby pro ně získával zlaté olympijské medaile, ale ne dost dobrý na to, aby byl vymaněn z rasové segregace, která v Americe vesele bujela. Každopádně film jako takový má bezesporu své opodstatnění a já jsem vděčný, že jsem se opět dozvěděl něco více z historie olympismu. Tento velikán sportovní historie si bezesporu svůj film zasloužil a já doufám, že se někdy dočkám filmu o dalším čtyřnásobném olympijském vítězi v běhu, našem legendárním Emilu Zátopkovi. Tento film každopádně hodnotím jako povedený, zajímavý, a kvalitní, a jako nadšenec do olympijských her jsem za něj vděčný. Je to za čtyři hvězdy. (05.02.2017)

Ano, nejlepší scénáře píše život. Tady si paní Vodnídomová ale připsala tolik nezajímavé vomáčky, až by jí člověk do ruky péro už nikdy nedal. Nebo klávesnici, to je fuk. Kromě hlavní role se ani casting moc nepovedl. Sudeikis je komik a vážná role mu absolutně nesedne. Gébls je zde jak figurka z Monopolů, u van Houtenové si přejete, aby natočila úplně jiný typ filmu a ostatní jen přicmrndávají. Vlastně Irons je standardně ok, málem bych zapomněl. Olympiáda má naštěstí slušné tempo, ale samotné závody jsou bez šťávy. Režisér asi nikdy žádné závody neviděl. Všem naštěstí kryje záda příběh samotný a otevřená kritika pokrytectví USA národu. (12.02.2017)

Vcelku povedené životopisné drama o nejslavnějším běžci 20. století. Jesse Owens zde přitom dostal opravdu kvalitní áčkovou péči. A to nejen daná postava, ale i doba v níž Jesse sportoval a soutěžil. Zvláště slavná nacistická olympiáda v roce 1936 je zde vykreslena až epicky (což údajně i byla), nicméně samotný příběh zůstává díky Bohu maximálně komorní. Tedy, sledujeme Jesseho sportování, dilemata a peripetie s nimiž se na každém rohu střetává. A podané je to naštěstí natolik záživně, že to nejen rychle uteče, ale i to baví. A toho si moc cením. Pokud máte rádi toto téma a dobu, doporučuji zhlédnout snímek: Die Dasslers - Rivalové: souboj o tenisky, který se natáčel z velké části i u nás a okrajově se i Jesseho Owense týká. A to skrze bratry Dasslerovi, kteří poskytli slavnému černošskému sportovci vlastní boty. 75% (01.12.2017)

Film tak čierny, že vám ukradne peňaženku. Dá sa z neho vyextrahovať veľa zaujímavých informácií o živote tohto slávneho bežca. Technológia išla taktiež dopredu a od Hindenburga až po štadión všetko vyzerá skvelo. Taktiež skvelo dobre zachytená atmosféra a ukázané fragmenty života, o ktorých sa veľa nevie. Škoda len tej nadmernej černoty. 3 z 5 (22.12.2016)

Jesse Owens, Berlín, 1936. Troufám si tvrdit, že v olympijské éře už nikdy nenastal tak specifický souběh okolností kdo, kde a kdy.. Slavná sportovně-politická historie podaná někdy až tak čitelně, že bez problému odhadnete další záběr či repliku. Detaily, co to mohly trochu rozcuchat (denacifikovaná madam Riefenstahl, Dasslerovy křusky, přátelství s Luzem Longem) nedostaly odpovídající péči, paralela rasové segregace v Americe a Německu byla podána stylem, jako kdyby tu byl předpoklad, že o ní divák nemá ani tušení. Sudeikis jako bodrý kouč s lidstvím pod ochrannou slupkou byl s tím svým hackmanovsko-costnerovským projevem docela dobrou volbou.. (20.08.2020)