Kaka

S trochou nadsázky se dá říct, že SSSR bojuje s Araby o ropu a v celém tom kolosu tahá za nitky USA. Duna part two je vrchol moderního velkofilmu po všech směrech. Od poutavého storytellingu začínaje, přes sound design, fantastickou výpravu, triky, zvuk a Zimmerovu krasojízdu konče. Bez výjimky famózně odvedená práce tvůrců i herců. Monumentální epika, která dlouhé roky platila za nezfilmovatelnou, se povedla podruhé. Everybody says it cant be done, until somebody does it. A ten somebody je Denis Villeneuve. Událost roku a  třeba takové osedlání červa, nebo souboj mezi Chalametem a Butlerem je absolutní filmové potěšení. A fňukaly, kteří si budou stěžovat na závěrečnou třetinu a kdoví co ještě, nemá cenu řešit.

Dlouho to vypadá na vysoký standard na který jsme zvyklí, ale posledních pár minut to strhne do jiné dimenze a připomene to nejtvrdší "civilní" násilí, které si divák dokáže užít v tom smyslu, že je brutalita ještě v přijatelných mezích, ale zároveň to celé působí naturalisticky, dynamicky a hlavně je celá scéna extrémně napínavá. V tomhle je Sheridan nejsilnější, jako ryba ve vodě.

Jestli je Chris nástupce všech těch devadesátkových Slyů a Arnoldů, tak říkám ano, palec nahoru. Protože přesně takhle retro přímočaré Extraction 2 je. A proto je subjektivně ještě o stupínek výše, než přehnaně mytologický a budovatelský čtvrtý John Wick. Hemsworth si špiní ruce, krvácí, hoří, sestřeluje vrtulníky, zabíjí šroubovákem a minimálně polovina z toho je na jeden záběr bez střihů. Kdo fňuká nad špatnými efekty, měl by si uvědomit, že tohle není A blockbuster co jde do kin a stojí 150-200 milionů, ale je natočený sotva za třetinu a je určený pro televize. 9 krát z 10ti je tam víc kulervoucích scén, než si většina žánrově podobných filmů nechá jenom zdát, vlastně nic podobně intenzivního jsem neviděl velmi dlouho. Takhle měl vypadat Grey Man. Ukázková pocta akčnímu řemeslu, mistrovská práce kameramana, střihače a bojového choreografa. Šup udělejte trojku, protože Hemsworth je král a Golshifteh Farahani nová Atomic Black !

Subjektivně zatím nejlepší díl celého seriálu, který je téměř celý zasvěcený neúnavnému vizionáři Mohammedovi Al Fayedovi. V jednom díle je skvěle vykreslen sumář klíčových momentek jeho života, nejdůležitější transakce které se mu povedly, například skvěle inscenovaná scénka s nákupem hotelu Ritz, či nákupního domu Harrods. Zároveň se epizoda zaměřuje na jeho komplikovaný vztah se synem a zajímavě vykresluje i zvláštní pouto se svým komorníkem. Miliardář z chatrče, který se dokázal vybudovat a ovlivnit pohyby na šachovnici anglické smetánky té doby. Seznamovačka s Dianou je fantasticky zahraná, odlehčená a zábavná. Cherry on top.

Vidět Titanic znovu po tolika letech, v remastrované verzi 4K a 3D je skutecně senzuální zážitek. O to víc když si při sledování tohoto 25 starého opusu uvědomíte, že lepší film letos bude v kinech těžko k vidění. ____ Titanic rezonuje ještě intenzivněji, když před jeho projekcí jdou trailery na Quantumanie, paralelní vesmíry, digifesty všeho druhu. Zkrátka recykláty, při kterých buď práská hlava a nebo ušní bubínky. Jakmile se ale po 20ti minutách trailerového pekla rozehraje ta stará známá tklivá melodie a naběhne černobílé „staré“ intro se siluetou lodi, je ruka v rukávě. Za 20 vteřin vyprodukuje Cameron na dvou střihách víc emocí, než všechny ty budoucí superkomiksovky dohromady. Titanic je oslava a pocta moderní filmařině. Etalon kinematografie. Ohromí svou dechberoucí křehkostí, starosvětskou moudrostí, paletou ikonických scén i kolosální epikou. Vrchol světového filmu a po zásluze jeden z nejlepších kousků všech dob. Jeden z mála, který přestal stárnout.

Sice některé momentky jsou vyšponované až tak moc, že to občas vypadá, že se tvůrci nechali inspirovat Michaelem Bayem, ale z 95 procent si to drží stále ten příjemný lidský rozměr a dobrou hloubku postav. Poslední epizoda jedničky je velkolepá tak akorát a v ostatních aspektech vybalancovaná úplně perfektně.

Jednoduché, přímočaré, vizuálně dechberoucí, faktograficky věrné skutečnosti. Vesmírné porno. Jediné co to trochu ředí a kazí strhující zážitek jsou scény které se odehrávají "doma". Jsou pro průběžný vývoj postav důležité, ale trochu drolí intenzitu brilantního dramatu u Shackletonu.

Jedinečný počin. Minimalistická, sugestivní, autentická sonda do nitra toxického vztahu, zdeformovaných emocí a pokřivených osobních hodnot obou představitelů. Scenes from a Marriage nevynikají jen naturalisticky inscenovanými emocionálními scénami a zanícenými dialogy, ale především faktem, že se takticky a nenápadně nestaví ani na jednu stranu z hlavních protagonistů. Oba zobrazuje před kamerou obnaženě (místy doslova) na 100 procent ve svojí citové křehkosti i zlobě, v slzách i smíchu, lásce i nenávisti. Z pohledu třetí osoby odzbrojujícím způsobem obohacující a pravdivé/ze života. Někdy je nesmírně těžké "just let go" a minisérie od Hagai Leviho o tom vypráví znamenitě jako máloco. Citové peklo za zvuku monotónní hudby a statických záběrů zasněženého dvorku před domem. Piece of art.

Absolutní emocionální inferno, které na začátku nabere ďábelské tempo a když už to v polovině epizody vypadá, že si ho udrží po celou dobu a nedá divákovi prostor vydechnout, tvůrci na druhou polovinu zařadí ještě o jeden rychlostní stupeň navíc. Nabízejí se superlativa jako dechberoucí, fenomenální, jedinečný počin. Jedna z nejkomplexnějších hodinových vztahovek kterou kdy kdo natočil.

Dechberoucí dialogová improvizace v režijně pevně uchopené koncepci analýzy rozpadu vztahu. Precizně zahrané oběma hlavními představiteli, emoce bublají non-stop a když už by toho bylo moc, Hagai Levi to proloží nějakým krátkým kamerovým záběrem zasněženého studeného Bostonu, umocněného depresivně střiženým jednotónovým hudebním motivem. Puristicky jednoduché, maximálně efektivní.