Kaka

Svěží retro dobrodružství, s trochu šablonovitým scénářem a klišovitým závěrečným galapředstavením Matta Damona, které ne že by nebylo herecky působivé a emocionálně celistvé, ale kolik takových už jsme viděli ? Alternativa k zakladateli McDonalds, nebo Apple. Zkrátka jít si za svým cílem, bojovat, nevzdat se a v tomto případě podepsat Jordana. Zbytek už je historie. Afflecka mám raději jako herce a nejinak je tomu tady, ale i režisér je to obstojný, jen potřebuje rafinovanější látku.

Chlapácka story o závazcích, které jsou v životě opravdu důležité a mají se plnit. S minimem slov, avšak ideálním množstvím gest a obstojně padnoucí muzikou jako support. Sice se Ritchie režijní finesou ani náhodou nepřiblíží Spielbergovi, či Scottovi, takže přestřelky jsou spíše generické, plné nepříjemně digitálních triků (ono taky co bychom za 55 mil dolarů chtěli ?) a určitě nejsou hlavní tahák filmu, ale alespoň tvůrce natočil po post-moderních bullshitech typu Král Artuš, či Sherlock Holmes další solidní dospělácký film s emocemi, napínavý a absolutně bez patosu. Asi se Covenant mezi válečnými filmy ztratí, protože je příliš málo válečný a vyobrazení "východních teroristů" není tak chytlavé a dynamické jako třeba v The Kingdom, ani precizně detailní jako v Zero Dark Thirty, ale obsahově je Covenant relativně silný, jednoduchý a přímočarý.

Probůh nechte té sebrance sympatických podivínů alespoň trochu důstojnosti. Jestli jednička a dvojka byly přeplácané, ale těžily z toho, že hlavní hrdinové vypadali tak "jinak a srandovně" oproti většině ostatních, tak trojka už působí vyloženě jako vyčpělé a generické omalovánky bez jakékoliv inovace a svěžesti. Je tu XY dalších postav, které nestojí ani za řeč a jediné, co má solidní tah na branku a vydoluje z diváka nějaké emoce je linie s Racoonem a pár zábavných vtípků s Bautistou. Film, který začíná 30 minut a končí cca 45, což je už při všem tom bouchání a střílení docela mordor. Star Lord a spol. si teď mohou dát zaslouženou pauzičku a nikdo se na ně nebude zlobit.

Jako plnohodnotný film se smysluplným a výživným dějem to dost pokulhává, ale jako absolutně oddaný fan-service plný fantastických akčních sekvencí a eye candy gadgetů to přesně splňuje to, co skalní příznivci očekávají. Ať už to je pasáž z Japonska, Berlína, nebo Paříže, všechno world-class úroveň. Famózní výprava, nasvícení a samozřejmě kaskadérská práce a ladění soubojů. Lahůdkový Scott Adkins, charizmatický Donnie Yen a pochopitelně Reeves, který toho mnoho nenamluví, ale pere se dosytosti.

Skvělý příklad toho, že ne vždy je potřeba extra promakaný scénář, fenomenální herecké výkony, či složité vyprávění. Když je silný režijní rukopis, jde to i bez dalších atributů. Almodóvar zde naplno rozjíždí svoji typickou paletu vášní, emocí a explicitní erotiky, která kdejakého diváka uspokojí i když zbytek zase až tak za moc nestojí a některé scény vyloženě tahají za uši (a oči) svojí teatrální přepáleností.

Film se silným sociálním rozměrem a přesahem, nicméně totálně bez tempa a rytmu tak, jak bývá u Hallstroma obvyklé, specielně pak v jeho ranné tvorbě. Snímku dominují primárně herecké výkony Deppa a především DiCapria, který bych se nebál považovat za jeden z nejlepších ever.

Podobná "senzace" jakou byla například Bokovka a jiné. Tedy místy lehce nahořklá, ale povětšinou spolehlivě fungující komedie, kde se buď řeší milostné avantýry, nebo rodinné trable. Nelze tvůrcům upřít cit pro situační humorné scénky a solidní dialogy, stejně tak dobře prokreslené postavy, povětšinou výborně zahrané. Nic světoborného se nekoná, revoluce žánru nenastala. Přesto ale pobavení na solidní úrovni, s jednou americkou redneckovskou rodinou.

Strhujícím způsobem nasnímané souboje ještě nedělají dobrý film. A v případě Creeda 3 to platí dvojnásob. Protože prvotní nadšení pro zajímavou alternaci boxerského outsidera Rockyho bylo zcela na místě, ale jestli druhé dobrodružství už trochu vařilo z vody i přes veškerý svůj potenciál v podobě Dolpha Lundgrena a Slye, trojka už je pouze ta stojatá voda, ze které se nic moc neukuchtí. Poslední Creed tak zůstává jen samoúčelnou střihovou exhibicí kontaktních soubojů a hip-hopových vypalovaček, zatímco celá dramatická linka s boys from the hood je letargická a vycucaná z prstu, tudíž nemá šanci na úspěch.

Dávat tomu jednu hvězdu proto, že je to aktuálně trendy - to by připomínalo doby Titanicu a to by moudré rozhodně nebylo. Avšak dokážu pochopit extrémní rozhořčení skalních fandů ságy, protože seriálový Pán Prstenů je sice esteticky vcelku působivý, místy díky pohledné kameře a slušné práci s hudbou i jakž takž epický, ovšem scenáristicky je to vata na entou a když už se má něco dít, tak se Prsteny moci tváří jako mix Indyho, Harryho Pottera a Twilight ságy. Herecky, obsahově - selhání. Technicky něco, na čem se dá stavět a pracovat v druhé sérii, ale aby dvojka nebyla fiasko, musela by podstoupit razantní ozdravnou kůru a její tvůrci mnoho věcí kompletně překopat.

Jedna z mála epizod, kde se opravdu něco děje. Některé postavy konečně dostanou jasné kontury a nosné příběhové rámování, zřejmě pro druhou sérii, pokud vůbec vznikne. Ovšem to, jakým způsobem a kam se strhne hlavní zápletka kolem pána zla je v nejlepším případě diskutabilní, spíše však směšná. Scénář s pointou, jak pro Hercula Poirota a to vše ve wanna be nejepičtějším a nejnákladnějším seriálu všech dob.