Kaka

Diskutabilní snad ve všech možných směrech. Fontána může být v jádru jednoduchý a prostý film. Nemusí mít ani žádnou skrytou a šokující pointu. Ale dostat se přes tvrdou a těžce intelektuální slupku bylo nad moje síly. Rachel Weisz je tu jen na okrasu a veškerý herecký um tu předvádí pouze Hugh Jackman, který ukazuje nejlepší herectví své dosavadní kariéry. Po celých 96 minut je doslova natřísklý emocemi, což se o snímku říci nedá. Dojímavé a osobní pasáže střídají těžce nezáživné a hluché tzv. "WTF" scény, při kterých se člověk nestíhá divit co že se to vlastně děje. Vizuálně určitě nesmírně zajímavé, dějově dost nepřehledné (otázka je, jestli záměrně) a co se týče faktu, zda snímek něco vyjadřuje, těžko popsatelné. Zastávám názor, že pro nás Aronofsky připravil jen změť filozofična. Rovnici bez přesného výsledku. A nechává nás diváky, ať si každý vezme co uzná za vhodné. Někdo je z výsledku nadšen, jiný zklamán.

Úderné dialogy bohužel neutáhnou šíleně sentimentální kostru celého filmu, která je vykalkulovaná až běda. Postavy jsou ploché a jednoduché, vše je jen jakoby "na oko" bez špatky uvěřitelnosti, či realističnosti. Po celou dobu nám Mimi Leder předkládá pohádkový příběh o hodném klučinovi, jehož závěrečný akt diváka přímo nutí uronit slzu. Dokážu si představit upocenou režisérku za kamerou snažíc se natočit některé scény pokud možno s co největší dávkou uslzenosti. Alespoň to podle výsledného produktu tak vypadá. Není to úplně zlé a scénář má zezačátku relativně nápaditou dějovou linku. Bohužel čím dál, tím více klišé a slziček. Z osmdesáti procent neupřímných.

Mnohem upřímnější a silnější válečný film, než uslzené a nesmírně patetické Vlajky. Eastwood se při druhém filmu, který pro změnu ukazuje konflikt z té druhé strany, pořádně pochlapil, a natočil výtečnou story plnou japonských tradic, obyčejů a taktik. Nakolik se to shoduje se skutečností musí posoudit už jen pamětníci a váleční experti, nicméně troufám si tvrdit, že divákovi byl film sprostředkován ve velice únosném podání. Díkybohu neukazuje japonce jen jako sebevražedné šílence a bezcitné mašiny na zabíjení, ale stejně jako z druhé strany jde pěkne od začátku. Od mladých chlapců odloučených od rodin, až po nejvyšší generály s konexemi na západě, kteří jsou za svou vlast ochotni hrdě položit život. Watanabe je vynikající, akce pouze ucházející a nebojové scény jsou velice působivé. Už jen proto, že snad poprvé zde máme přiležitost vidět komplexní náhled na válečnou událost z toho odvráceného a kulturně tak odlišného pohledu. Snad až na nějaké drobnosti a lehce přepálenou stopáž (resp. některé zbytečné scény) se jedná o solidní pokoukání.

S odstupem času je stále více vidět, že pokračování slavného předchůdce je v podstatě už jen vaření z vody. Lovec byl výborně nastíněn již v díle prvním a zde se zase o tolik neposuneme (závěr toho moc neřekne). Krom toho je zde několik technických i dějových chybek a nedostatků, které celkově srážejí jinak docela solidní dojem. Několik scén je samozřemě působivých (metro, masna), ale jinak je to v podstatě jen mermomocí vynucené pokračování, které mělo především nalákat fandy zabijáka do kin. Arnie znatelně chybí a Glover nemá tolik charizmatu jak by bylo potřeba. Zbraně predátora jsou fajn, ale jinak mu cesta do města moc neprospěla.

Prvotřídní a dnes již zaslouženě legendární akčňák, jehož tvůrce dokázal z minima vytěžit maximum. To ovšem bylo v dobách, kdy měl McTiernan ještě formu a netočil nesmysly typu posledních několika výplodů. Predator obsahuje všechny atributy, které má správný akčňák mít. Drsné hlavní hrdiny, nemilosrdného zabijáka, strhující atmosféru, výtečně použitou drsnou přírodu, která za pomoci solidní práce s kamerou dost často nahání hrůzu i bez přímé přítomnosti lovce. A v neposlední řadě je zde i skvělý Arnold, který je drsnější než celý tábor teroristů dohromady. Milník, který se zařadil již velmi dávno mezi klasiku svého druhu.

Tématicky velice zajímavý a relativně svěží thriller, který však bežného diváka neznajícího tamější ropnou bitvu - tudíž hlavní téma - utahá k smrti způsobem nevídaným. Dějová struktura je komplikovaná, prolínaní se několika příběhů je zastřené a orientace v nich je oříšek nadmíru těžký rozlousknout. A i to vidím jako nejzákladnější chybu filmu. Scénárista by si měl být vědom toho, že se většina lidí nepohybuje v ropném průmyslu, tudíž jednoduše neví/nezná/nestíhá. Totální bordel ve jménech už je jen bonus navíc. Trochu víc přehlednosti a vysvětlivek, trocha méně plynu a nějaké ty emoce navíc a mohla to být politická pecka první třídy. Takhle je to inteligentní a zbytečně složitě se tvářící film s mnohem jednodušším jádrem, který je suchý jako sto let stará whisky. Minimalistická hudba a několik syrových scén ještě nedělá film kvalitním.

Eastwood je ve válečné tématice silně mimo. Místo dynamického přátelství mladých kluků nám předkládá uslzenou story o jednom významném obrázku a naprosto nezáživných tahanic kolem něj. Za zajímavý nápad se dá považovat snad jen relativně značný odklon od válečné tématiky jako takové - to jest boje, aneb Amerika hodná, Německo/Japonsko zlé. Lehce načrtnuty jsou zde finanční toky a deformace národní ekonomiky v době válečného stavu, tudíž není divák nucen pouze počítat bodycounty. Akce tu samozřejmě je, avšak postrádá syrovost Ryana, či dynamiku BHD. Zaujmou zcela nevídané pohledy z kokpitů stíhacích letounů, trochu detailnější pohled na zbraně (resp. taktiky) opozice a skvostné scény bombardování ostrova velkými křižníky. Scény vylodění už tak působivé nejsou a je znát, že Eastwood je starý pán. Chybí rychlost. Celkově tak spíše průměrný pokus o náhled na válečný konflikt z trochu jiného úhlu. Nápad dobrý, ale tak trochu v půli cesty před dokončením.

Neskutečně poutavě natočená pecka, ve slušivém scifi hávu, který neruší ani pochopitelně značně kostrbatá zápletka týkající se cestování v čase. Tony Scott ubral epileptického střihu, zbrzdil nervní kameru a opět je na co se dívat. Po vizuálně skvělém, ale dějově naprosto nezáživně zpracovaném Dominu nám technický mág přináší napínavý příběh, který řekne mnohem více širšímu diváckému spektru. I přesto, že je méně akční, tak je zdaleka více napínavější a dynamičtější a především je zde mnohem více emocí (například i prostoduché pohledy do očí). Nevyhneme se sice pár mouchám a již zmiňovaným dějovým berličkám a zásekům, ale tomu se vyvarovat nešlo. Rovněž motiv vraha je tak nějak neslaný nemastný. To však nic nemění na tom, že Scott je v současné době po audiovizuální stránce absolutní jednička a pokud mu zdatně sekunduje scénárista, zpravidla se jedná o interesantní filmový přírůstek.

Dějově tradičně silný film, opírající se nejen o naprosto jistou režii, ale především o hvězdné herecké obsazení, ve kterém se nedá ukázat na nejlepšího. Nejlepší scéna tu však je a není ani tak výrazná, jak by se čekalo. Je to ta kde De Niro popisuje váhové deficity. Jeho typická momentka, které máme tak rádi ze slavných mafiánských fresek. Pokud se podíváme na film jako celek, tak tématicky je samozřejmě nesmírně atraktivní a divácky přitažlivý. Už tyto fakta ho v podstatě pasují do role favorita, který se jednoduše bude líbit. A taky že ano.

Diskutabilní byl v tomhle jinak naprosto průměrném a nijak nevyčnívajícím thrilleru James Spader v roli agenta FBI. Osobně mi vyhovoval. Federála zahrál dostatečně tvrdě, jeho připomínky byly dostatečně trefné a jeho charakter dostatečně chytrý. Co tam dělal Reeves je jen těžko k pochopení, stejně jako celá rádoby cool zápletka. Zbytečná ztráta času a při tom rozpočtu nechápu, jak tenhle projekt mohl dostat od studia zelenou.