baterka.27

Že je to předvídatelný a od začátku jasný, jak to dopadne? To přece všechny romantický komedie! Že je to nenáročný a naivní? To přece všechny romantický komedie! Ale na rozdíl od většiny tzv. romantických komedií, tohle je snímek romantický a vtipný, dělaný přesně pro takovou romantickou duši, jako jsem já. A že je zamýšlená cílová skupina diváků o deset let mladší než já? No co! Jasně, uvědomuji si pár nepropracovaností v příběhu a sem tam klišovitý scénář, ale bavilo mě to celou dobu, ať už jsem se smála nebo romanticky vzdychala, a to přesně tam, kde se to ode mě vyžadovalo.

Skvělá parodie, hodně jsem se u toho nasmála. Počkat, to nebyla parodie, co?

Poprvé to na mě nezapůsobilo tak, jak asi mělo,podruhé jsem se na to dívala jiným způsobem. Hlavním cílem podle mého nebylo předpovídat budoucnost, ukázat vyspělé technologie a jejich potencionální rozvoj, i když ten motiv se zde taky vyskytoval. Naprosto chápu, proč film dostal Oscara za scénář. Hlavní postava ženského pohlaví není hmotného založení, všechno se odehrává prostřednictvím slov, dialogů. A v tom je právě síla tohoto díla. Pokud chceme znázornit rozvíjející se vztah dvou lidí, jejich postupné sbližování, stačí natočit pár romantických scén jako veselé skotačení na pláži, v parku nebo kdekoliv jinde, pár intimních scén z postele (samozřejmě jen v náznacích) a to celé podpořit pohodovým zamilovaným songem. Ale když dívka, do které se má hlavní hrdina zamilovat, prostě tělo nemá, přichází na řadu mluvení. Pak i první sex se odehrává právě pomocí slov. A najednou je to celé intimnější mnohem více, než ta neodhalenější postelová scéna.A celé dílo nabízí i hlubší filozofické otázky. Pokud je operační systém schopný mít emoce (tedy zamilovat se, cítit radost, smutek) kde tedy vlastně končí člověk a začíná operační systém? Je rozdíl jen v tom, že máme tělo? Jsme taky podobně jako operační systém naprogramováni mít emoce? Jak tedy vlastně víme, co je opravdové a co ne? K tomu ještě musím přidat zvláštní atmosféru a umělecké ztvárněni a nezbývá mi, než zvednout své původní čtyři hvězdičky na pět.

Na této verzi oceňuji zejména snahu o co nejmenší odchýlení od předlohy, ale kniha byla napsána už před dávnou dobou a film je moderní záležitost. Např. scéna, kde je Rochester převlečený za čarodějnici, působí prostě trochu směšně ( a to opravdu nemá). Proto tuto scénu v současnějších adaptacích buď nenajdeme, nebo je pozměněná. Co se týče hlavních hrdinů, Timothy Dalton byl pro tu roli moc vysoký a až moc hezký, Jane na mě zase působila staře ( ale možná je to tím, že mi připomínala mojí učitelku ze střední školy:))..

První půlka filmu byla zmateným plácáním o ničem, už jsem myslela, že to prostě vypnu a půjdu dělat něco užitečnějšího. Občas se v té změti dialogů zničeho nic vynořil vtip, opravdu dobrý vtip, který najednou překvapil a rozesmál, ale jinak mi to přišlo celé nějaké nedotažené. V druhé půlce se však konečně všechno propojilo, následoval happy end a skončilo to, jak mělo. Myslím, že je to jeden z těch filmů, které si za měsíc už pamatovat nebudu, ale pár vtípků a příjemný závěr značně vylepšil celkový dojem.

Film se výborným hereckým obsazením ( o naprosto skvělém výkonu Helen se ani nemusím zmiňovat, to se rozumí samo), ale bohužel jsem se nemohla zbavit vzteku, který ve mě hlavní postava vyvolávala. Neustále jsem se ji snažila pochopit, ale nešlo to. Možná, že taková Enid skutečně byla, ale pořád se mi zdá, že to celé mohlo být více objektivní.

3 /4 hvězdičky. 4 hvězdičky za humor. Vtipné hlášky, komické až absurdní situace ("partičkovský" humor). Tohle zkrátka Ondřejovi jde. Málokdy se stane, aby se řezal smíchy celý sál, protože na plátně zrovna někdo umřel. 4 hvězdičky za umělecké ztvárnění. Obzvlášť mě nadchla kamera, líbila se mi taky celková barva filmu, dobře se na to dívalo. 3 hvězdičky za děj. Ty nejlepší filmy obsahují nějaký skrytý smysl, něco, co vám nedá spát a nutí vás to přemýšlet. U Krásna mi takový hlubší podtext chybí. Neříkám, že film nemá myšlenku, ale musí být v poslední scéně vyslovena, aby náhodou někoho nenapadlo, že tam třeba není. 3 hvězdičky za propracovanost jednotlivých postav. Ondřej si napsal svojí roli na tělo, proto mu dobře sedne. Michal v podání Fingera je jediný, kdo dodává filmu na vážnosti, ačkoliv Finger občas působí trochu křečovitě, obzvlášť když má zahrát vztek nebo agresi. Oceňuji herecký výkon Krausové, naopak Rodenova postava je podivnou karikaturou pohřebáka, jehož motivy jednání jsou naprosto nepochopitelné. Celkový dojem z filmu je spíše pozitivní. Přeci jen film je označen jako černá komedie, a to je zároveň jeho nejdůležitější a nejvýstižnější charakteristika.

První polovina filmu je vyprávění o vztahu dvou mladých lidí a jejich stupňujících se manželských potížích, pramenících především z duševní nemoci hlavního hrdiny a jeho traumatu z dětství ( opět oceňuji Ryanův výkon, on opravdu umí zahrát téměř vše). Pokud by snímek skončil na stejné úrovni jako začal, myslím, že bych ho s klidem zařadila mezi nadprůměrné. Bohužel po záhadném zmizení hlavní hrdinky se děj zvrhl v podivnou slátaninu. Přemýšlela jsem o tom, jak moc se tvůrci při tvorbě scénáře přidržovali těch reálných skutečností, které film inspirovaly. Takhle špatný konec snad totiž nikdo nemohl vymyslet, pokud nechtěl celý film úplně zkazit.

Zvláštně pojatá klasika, kterou je těžké nějak charakterizovat, ale jedná se o umělecký počin na pomezí filmu a divadla. Přestože film má na rozdíl od divadla tu výhodu, že se může natočit v reálných kulisách, sestříhat a vytvořit souvislé vyprávění, Wright se rozhodl, že tyto výhody zkrátka nevyužije, právě naopak. Herci se ve filmu celou dobu nacházejí jen v jakémsi divadle, mezi scénami prochází zákulisím, která jsou v tomto případě vlastně také jeviště. Oceňuji odvahu natočit Annu Kareninu takto netradičním způsobem, ale vadila mi ta neúplnost, omezení a z toho plynoucí pouhé náznaky, které jsou pro divadlo typické, ale které jsem ve filmu chtěla vidět přímo. Myslím tím například dostihy odehrávající se na jevišti, které představovalo dostihové závodiště. Já bych ovšem mnohem raději viděla opravdové dostihové závodiště a opravdové záběry dostihů. S hvězdičkami jsem váhala, ale konec mě utvrdil v rozhodnutí, že si film nadprůměrné hodnocení nezaslouží. Anna Karenina skočila pod vlak a se mnou to ani nehnulo...

Film o věrnosti a nevěrnosti, zejména o tom, jak je nevěra relativní a má nejasné hranice. Začátek filmu působivý, opravdu jsem se cítila, jako kdybych seděla někomu v obýváku a byla svědkem jejich roztržky. Záměr udělat film o jedné noci opravdu nebyl špatný, i když jsem si časem říkala, kdy už přijde ráno, aby to mohli nějak vyřešit. Byla jsem tedy trochu zklamaná, když nám tvůrci nabídli místo nějakého závěru jen závěrečný povzdech...Ale možná jde jen o to, že lpím na štastných koncích víc, než jsem si ochotná připustit. Tvůrci se toto pravidlo rozhodli nedodržet, což paradoxně kvalitě filmu prospívá a přídává mu na autentičnosti. Ale jsem zkrátka natolik ovlivněná romantickými slaďárnami, že mi tam ten happy end trošku chyběl.