PenelopaW

Kamarád mne na to lákal do kina a já odmítla, aniž bych věděla, oč vlastně přicházím. Po shlédnutí filmu zpětně lituji, protože na velkém plátně by to bylo lepší. Je vidět, že GR vyrostl, Gentlemani mi přišli uhlazenější a sofistikovanější než Sbal prachy a vypadni, a kvituji zejména posun v zobrazování násilí. To sice bylo i zde, ale nebylo tak syrové, takže koukat jsem vydržela na všechno. Charlie Hunnam pro mne byl příjemným překvapením, Matthew McConaughey sázkou na jistotu (byť jak je od určité doby vysušený, stýská se mi po jeho pevném těle i obličeji), Colin Farrell překvapil svojí mírností a Hugh Grant opět přesvědčil, že role nyvých romantických hrdinů opravdu nejsou pro něj. Jsem ráda za to, že u prasátka jsme byli vizuálu ušetřeni (jak konstatovala kamarádka, podobně jako v japonských hororech, zde začne pracovat fantazie). Těší mne i dobrý konec (byť hlavní hrdinové vlastně žádní 100% klaďasové nejsou - přeci jen jsou to drogoví dealerové a zabijáci). Nej sekvencí za mne bylo získávání kompromitujících mobilů na ulici. A když si Matthew řekl o libru masa, chtělo se mi vstát a zatleskat mu.

Za mne jednoznačně nejlepší film poslední doby, v té mizérii české kinematografie, kdy má kupa filmů potenciál, ale ve výsledku skutek utek. Kdo byl někdy na schůzi SVJ, ten pochopí. Samotný konec mi sice trochu unikl, ale jinak to byl hukot. Kupa výborných hlášek a vtipů ("Jak jsem říkala, židovské hodnoty mi nejsou cizí..."), vynikající obsazení, které sedlo jako zadek na hrnec, v závěru až zamrazilo (tak to podepište, my to tam pak vytiskneme...). Vývoj některých postav byl pro diváka taky docela překvapením, ne vždy příjemným (Lábus a jeho neustále opakování o tom, jak si dřív lidi věřili). Doporučuji všem, obzvláště vlastníkům!

Některé z dialogů a scén mi přišly hodně nepřirozené (např. matka rozebírající s 15letým synem, zda už si zasouložil, a s tím související navlékání kondomů na okurky), mnoho momentů bylo předvídatelných, ale celkově to bylo docela milé překvapení, které potěšilo a neurazilo.

!!!POZOR SPOILERY !!! Mám ráda happy endy. A happy end byl. ALE... Co sakra ten Tony? Já jako vím, že Downey už se dávno dal slyšet, že dál Ironmana hrát nechce, ale tohle jako vážně? A když už jste oživovali všechny pět let zpátky, proč jste sakra neoživili i Asgard s Lokim? Ten kapitán Amerika na konci byl romantický, ale to mučení, než jsem si jeho šťastný konec mohla vychutnat, bylo moc dlouhé. Já nevím, nevím, tohle pro mne prostě nejsou Avengers. Končím u dvojky a ty poslední dva filmy, co jsem teď shlédla, chci moc moc moc vytěsnit.

Já nevím... asi jsem byla dlouho mimo a uniklo mi hodně marvelovských filmů, ale tohle pro mne nebyli Avengers. Chápu, že filmy vycházejí z nějaké předlohy, a stejně tak rozumím tomu, že v komiksech je toho možné všechno (včetně koncentrace Thora, mluvícího stromu, mývala, zelené paní a paní s tykadly, s kapitánem Amerikou, Ironmanem a dalšími na jednom místě), ale první Avengeři, kteří ještě tak nějak jakože reflektovali realitu BYLI pro mne Avengers. Tohle byla taková jako parodie, kde už jen chyběl Harry Potter a Mickey Mouse, ideálně animovaný, ne ten člověk, co chodí v jeho kostýmu v Disneylandu. Vtipných hlášek bylo ažaž, ale připadalo mi, jako kdyby se jimi postavy shazovaly samy, a dějová linie jednoduchá - a tady jediná pochvala, ten konec jsem opravdu nečekala. Z konce se mi neudělalo volno, bo jsem si představila, co by to znamenalo v reálu a kdo z naší rodiny by se rozsypal, a protože jsem optimista, na nový film se kouknu jen proto, abych viděla, jak zase všichni, co padli, obživnou. Jinak to tedy ale byla pořádná békovina a ten čas, který jsem namísto toho mohla strávit spánkem, mi už nikdo nevrátí :-(.

Při skončení každého filmu či seriálu se ptám, co jsem si z toho měla odnést. U Rédla si nejsem jistá. Bylo to natočené dobře, děj mne ihned vtáhnul, jen v druhé polovině bylo na mě docela dost hnusných obrazů a scén. Ale pořád nevím, k čemu mi to mělo být. Měla jsem si z toho vzít, že staré struktury nerezaví? Že člověk nesmí věřit nikomu a ničemu? Že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly? Že hodní lidé se raději nemají do ničeho s*át, aby to ještě víc nepodělali? Na konci jsem čekala katarzi, ale přišel jen pocit zrady a vnitřního nepochopení. Možná to samo o sobě bylo účelem...

Jistě, Jaime se choval jako pitomec. Já osobně jsem mu nemohla zapomenout, že ač před služebnictvem a rodinou dělal drsňáka, co se nenechá poučovat od ženské, v soukromí si to líbit nechává. Ale mnohem nesympatičtější mi byla Jenny, takhle protivnou ženskou jsem na obrazovce dlouhou neviděla. Co se dalšího střípku informací o Randallovi týče, všichni v seriálu evidentně buď chtějí Claire nebo Jaimeho...

Jako jo, když jsem na to koukala prve, taky mi to přišlo takové jako docela blbé. Ale přesto jsem byla napnutá jak kšandy a čekala, jak se to vyvrbí. Kdo tušil, že s Geillis je od začátku něco v nepořádku, ten se mohl nyní hrdě poplácat po rameni, neb cranesmuirská čarodějka na konci odkryla karty. (Ta pointa s ďáblovým znamením se mi líbila, i když v Geillisině podání, trhání šatů a tak, mi přišla trochu přehnaně prezentovaná.) A stejně tak udělala nakonec i Claire a já musím stále obdivovat toho ideálního muže Jaimeho, že jí vše uvěřil, Prostě stačí říct: "Ať je mezi námi jen pravda!" a ať to zní sebeneuvěřitelněji, nebude Claiřino slovo zpochybňovat. To bych chtěla doma! Co bych ovšem doma nechtěla, je ten pranýř na náměstí hned pod okny domů - když se upalovalo, musely jim cejchy v ložnici dost nasmrádnout, o poletujícím odpadu nemluvě...

!!! POZOR SPOILERY !!! A na scéně se objevuje další z postav, které zasáhnou do osudů hlavních hrdinů: vévoda ze Sandringhamu! Údajně patří mezi oblíbené postavy fanoušků, ale osobně ho vůbec nemusím. Uznávám, že v této epizodě působí rozverně a vtipně, ale vím, co bude dál, takže za mne je e-e. Epizoda jako taková není špatná, byť Claire opět naráží na střet myšlení 20. a 17. století (podvržené dítě), ale za mne mínusové body kvůli poměru Geillis a Dougala. Dokážu se vcítit do chuděrky Laoghaire, která si myslela, že Jaime je její a skutek utek.

!!! POZOR SPOILERY !!! Znovu se mi potvrzuje, že kdybych nejprve četla knihy a sjela je až po poslední česky vydanou knihu, kterou byl před vznikem seriálu Hořící kříž, byla bych z adaptace mnohem víc odvařená a stala se závislačkou. Když jsem začala koukat na seriál a došla až k tomuto dílu, přišlo mi to jako hrozná capina. Předně mi vadilo to, že Jaime se s Claire velmi spravedlivě pohádá, bo objektivně ona prostě neposlechla a vystavila ostatní nebezpečí (její motiv útěku ponechme nyní stranou), ona je ještě vzpupná a sprostá, a on se jí ihned po hádce omluví a vysvětlí jí, proč se zlobil. To jako vážně? To nedělají chlapi ani dneska! Pak jí zřeže (z pohledu 20. století skandální, tehdy manželé dělali mnohem horší věci - aniž bych to chtěla hájit), ona je pasivně agresivní a odpírá mu sex, načež on prohlédne a parafrází klanové přísahy jí vyzná lásku. Při prvním shlédnutí jsem se ptala sama sebe, co je to za blbost. Nyní, kdy už mám rozečtený Ledový dech, už chápu tyhle scény víc, jejich význam pro vývoj vztahu mezi ústřední dvojicí C+J, včetně slovních potyček a narážek na "hlášky" z budoucnosti ("zajebaný" bastard či "sadista"). Samotný děj epizody je pak z pohledu toho, kdo ví, co bude dál, zajímavý i jinými momenty. Jaimeho úvod o tom, jak jeho rozhodnutí ovlivňují jeho další život - nyní dva klíčové momenty: rozhodnutí ušetřit omráčeného Black Jacka Randalla a rozhodnutí nevyspat se s Laoghaire. Obě tyto vedlejší figury ovlivní další osudy hrdinů, a ne zrovna v dobrém... Znovu je ještě rozvinuta jakobitská linka (Graham McTavish!!!), včetně nastínění sporu mezi Dougalem a Columem, který se nakonec projeví ve 2. sérii...