Kirman

Tato komedie se neochodí. Mám rád takovou tu prázdninovou atmosféru plnou očekávaných dobrodružství, nejen těch milostných. Humor na úrovni. Knihu jsem četl, film znám zpaměti, ale často si rád pustím namluvenou verzi panem Svatoplukem Benešem.

Velice zvláštní podívaná, která mě osobně sedla.

Oblíbený večerníček a nejoblíbenější byl díl "Stolečku, prostři se!" (jako dítě jsem šunku a jitrnice konzumoval jedině po ubezpečení, že jsou od řezníka Špejlíka).

Nedělní chvilka se Saskií - tak nějak už to k té neděli patří.

Seriál si držel celkem slušnou úroveň. Strašidelná atmosféra - vzpomínám dodnes. Rád bych znovu shlédl, ale seriál jsem nesehnal (pouze jako mluvené slovo, ale nevím, zda ty záhady jsou totožné).

V jisté životní etapě dostal tento film nálepku "dobrej" (ano, byla to má poklidná puberta), ale dnes bych již neměl odvahu Klub sráčů shlédnout.

Robin Hood - legenda z Sherwoodu a legenda mého dětství. Mám takový pocit, že seriál byl vysílán v rámci nedělního Studia kamarád. Asi nejlepší z Robinů - popravdě se mi vždy vybaví jako první toto zpracování. Krásná úvodní znělka, tajemná atmosféra a dodnes si vybavuji cosi "o démonech" z lesa v jednom z dílů...

A kdo neměl kuši, ten byl mimo - dřevěné prkno, dřevěné ramínko, guma, kolíček, špejle omotaná drátem - to bylo najednou Vilémů Tellů (a nikdo kupodivu nepřišel o oko). Jakmile začala hrát znělka, už jsem seděl před televizí - tenhle seriál jsem neskutečně "žral", přesto dávám o * méně než u Robina Hooda.

Za nostalgii ***. Seriál jsem sledoval snad v roce1993/94 na jednom z německých kanálů a neváhal jsem kvůli tomu vstávat v 6 ráno. Vybavuji si pár scén, ale asi ze všeho nejvíc ty pěkně barevné robo obleky a jejich různé funkce. Dneska bych se asi zasmál a řekl si..."to byla ale krásná blbost".

Už ani nevím v rámci kterého pořadu pro děti byl tento seriál vysílán, snad Magion nebo Vega. Jak už jsem psal v jiném komentáři, film Dům plný strachu a seriál Pod horou jsou takové "hrůzy dětství" v tom dobrém slova smyslu. Cosi sliznatého se sune v tunelu...volání Theo, Rachel. Kolik jen nočních můr se mi zdálo, jak se na sebe dívám shora a vidím, že jdu tunelem a v dálce proti mě se sune "to něco" - není kam uhnout a zpátky to také nejde... A ještě jedna vzpomínka, je odpoledne roku 199?, na sídlišti se v jednom panelákovém okně objeví hlava a křičí na mého kamaráda: "Tak už poběž, dávají ti ten dětskej horor!".