Vindemiatrix

"Yo, fuckin, Omar comin, man!" Je neuvěřitelné, s kolika plasticky vykreslenými postavami (a jejich prostřednictvím i rozmanitými příběhovými rovinami) dokáže seriál v každé epizodě pracovat, aniž by působil nevyrovnaně či ztrácel kontrolu nad hlavní dějovou osou. Velmi komplexně pojatá kriminálka na pokračování, ve které sice nechybí určitá dávka nadhledu a tu a tam i náznaky idealizace (postava Omara), ale jako sonda do každodenní policejní i zločinecké rutiny (včetně s tím souvisejícího sociálního prostředí) si nebere servítky. Obzvlášť když přijde řada na rozkrývání disfunkčnosti politických a byrokratických mechanismů či profesních (ale i osobních a rodinných) vztahů. Právě tyto faktory dokáží pořádně zamíchat kartami - a rozdat nejednoho černého petra. Oblíbenci (po prvních třech sezónách): Omar Little, poručík Daniels, Lester Freamon, Prez, Beadie, D´Angelo Barksdale.

Jeden z mála krimiseriálů (kromě Wire vlastně jediný), na který jsem si vypěstoval chronickou závislost. A to navzdory formálnímu uchopení, které mě chvílemi vysloveně irituje. Rozkomíhaná kamera navozjící autentickou atmosférou "teď a tady" sice zvyšuje akčnost a realističnost některých scén, ale také nepřehlednost už tak spletitého a rychlého děje. Shield přitom není o nic věrohodnější seriál než Kriminálka Miami - na to, kolik zloduchů zvládne Vicův tým během jediné směny ztlouct, zatknout, zkompromitovat a ještě jednou ztlouct, by Batman potřeboval půlroční dovolenou. Síla seriálu je v něčem jiném: v zajímavých, morálně nejednoznačných postavách a jejich vztazích, které se neustále proměňují pod tlakem profesní rivality, zákulisních hříček, zištnosti a všech druhů pokušení, jež vyvstávají během sisyfovských potyček s každodenní kriminální (a vlastně i docela běžnou životní) realitou. Barvitě zachycené, etnicky i sociálně nevyrovnané prostředí, výrazné postavy, neutuchající konflikt etických hodnot a nápaditý, dynamický děj řešící v každé epizodě několik zajímavých linií - jen díky tomu zkousnu i ten pitomý formát a dychtivě si už potřetí za večer pouštím "poslední" dnešní epizodu.

Po první sezóně na mě BB působí jako variace na Dextera. Pro Dextera i Walta je zásadní vztah k partnerce, potažmo k rodině. U Dextera má tento vztah sloužit jako kamufláž cynické cituprázdnosti, ale nakonec jej paradoxně čím dál víc polidšťuje a z Dextera se svým způsobem stává "normální rodinný týpek". U Walta probíhá vývoj přesně naopak. Výchozím stavem je naprostá oddanost rodině. Kvůli ní se dostává na dráhu zločinu; jenže nová identita ho pohlcuje, a tak se z něj stává čím dál chladnokrevnější cynik. Dexter i Walt vedou dvojí život a kryjí to neustálými vytáčkami (zvláště před svými partnerkami, které jim permanentně stojí za zadkem a svou nesnesitelnou touhou kontrolovat ve jménu rodiny jejich životy hatí, co se dá); oba jsou v jádru samotáři; oba jsou skvělí v laboratoři; oba mají úzký kontakt s lidmi, kteří vyšetřují jejich zločiny. Seriál o Dexterovi sice nabídl o dost pikantnější zápletku a větší množství zajímavých postav, ale BB má dlouhodobý potenciál, protože jeho tahoun bude s největší pravděpodobností čím dál drsnější a temnější. Uvidíme, zatím 75 %. -- Po třetí sezóně 85 %.; poslední díly naznačují, že by hodnocení mohlo jít ještě výš. Držím palce. -- Po zhlédnutí poslední sezony: musím jít na plné hodnocení!

Americké městečko, obtloustlý a přihlouplý otec, manželka, syn, dcera, batole a rodinný pes... To vše známe ze Simpsonů. Vadí? Mně ne. Zvlášť když v tomhle balení dostanu geniální dabing MacFarlana a spol., satiru, která se nezalekne vtípků na hraně korektnosti (ba často i za ní), a vybroušené parodie všemožných filmových žánrů a klišé (v téhle kategorii má FG konkurenci snad jen v American Dad). Oblíbenci: Stewie, Brian, Quagmire, Joe Swanson, Mayor West.